Z hrdze a kosti

Drama dostatečně depresivní, ale zároveň ne zcela beznadějné, s uvěřitelným příběhem a chemií mezi hlavními představiteli, na jejichž hereckých výkonech film staví nejvíce. K technické a vizuální stránce nemám námitek. Akorát…snímek nejde až na dřeň, jak to má v názvu. Opravdu si myslím, že v některých ohledech se nemuseli tvůrci bát přitlačit víc na pilu, a to zejména ohledně vyústění jedné situace (rozmlácení ledu bych ještě nějak vzal, ale to potom?!), navíc ten v podstatě zcela harmonický konec působí trochu jako pěst na oko. Proto pouze slušné 4*. (21.12.2013)

Úzko previazaná romanca s drámou nám bez pátosu opäť ponúka nevšedný zážitok. Mužský hrdina príbehu má problémy so svojim životom a skomplikoval mu to i fakt, že sa musí starať o malého syna... ženská hrdinka príde o obe nohy... a oboch previaže život zvláštnym putom. Pár krát som sa pristihol pri myšlienke nakopať Aliho do riti, lebo jeho videnie sveta mi pripadalo nezodpovedné a Annin handicap mal postihnúť neho. Ona bojuje svoj život inými cestami a jej obdivuhodná vnútorná sila dokáže priklincovať každého diváka. Nie je dôležité komu patrí tento príbeh, lebo niekedy som mal pocit, že sledujem dva príbehy, v každom prípade spájanie oboch osudov je impozantné. Z hrdze a kosti je silný film. A výkon Marion Cotillard je fascinujúci, jej mimika tváre, pohľady, oči otvárali brány do jej duše a odhaľovali jej nevyrieknuté sny a túžby... (01.04.2013)

Väčšina ľudí má život nalinkovaný, definovaný dopredu. Dokončiť školu, nájsť si prácu, založiť rodinu, zomrieť. Tí čo sa vymykajú zvyklostiam, tí čo majú život neusporiadaný, tí všetci majú v niečom výhodu. Ľahšie sa im robia rozhodnutia zo dňa na deň. Nemajú problém improvizovať, skúšať. "Slušní" ľudia ich nazývajú nezodpovednými indivíduami. No väčšinou sú to oveľa hanlivejšie výrazy. On je neempatické hovado, ona je pekný mrzák. Naozaj nie sú Ken a Barbie. Majú svoju romantiku bez kúska romantiky. No určite majú viac, ako všetky tie päťdesiatročné manželské páry, ktoré na seba už len škaredo zazerajú, keď jeden hlasnejšie vydýchne. A jediné čo ich spája sú deti, hypotéka a plná prdel fotiek z dovoleniek a osláv. Non merci. (21.07.2013)

,,JESTLI V TOM CHCEŠ POKRAČOVAT, TAK JEDINĚ JAKO DOSPĚLÍ LIDÉ. NARÁŽÍM NA OHLEDUPLNOST. VÍŠ, CO TO JE. SE MNOU JSI VŽDYCKY OHLEDUPLNÝ. JESTLI V TOM BUDEME POKRAČOVAT, TAK NE JAKO BARBAŘI“..... /// Stéphanie je milá holka, která si po události s kosatkou nemusí stříhat nehty na nohách. Ali zase našláplej nadsamec, ale trochu mu to hapruje jako rodičovi. Uvádějící úvod, kterak a jak a co … a čekám, že se to konečně rozjede. Jo, když se člověk tak sám plazí po bytě, život dostává jinej rozměr. No a dál? Tak vám nevím. Příběh ze života 2 lidí, každej je svým způsobem postiženej, celkem fajn se na to (jednou) kouká, ale myslím, že to v mejch očí nezachrání ani hodně toho sexu ani rvaček. Nedotknutelní byli vtipný, Skafandr a motýl neskutečně uvěřitelný a lidský, ale tohle? Jako že život je zvláštní? Von jen ten příběh Aliho by stačil na vobyčejnej film a bohužel ani přítomnost Stéphanie z něj nedělá něco vyjimečnýho. Možná to náročnější publikum, který vocení život v tragédii s důrazem na dojemnej závěr…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fascinujou mě nohy (tak proč?... jo takhle..) . 2.) Moje holka je Robocop. 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,Radka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (01.12.2012)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)