Z hrdze a kosti

Ali a Stephanie a jejich náhodné setkání. Na dřeň je přehlídka zajímavých charakterů v překvapivě hodně osobním dramatu se špetkou romantiky, která trpí především svojí délkou a až příliš velkými ústupky vstříc žánrovým konvencím a potřebě to nějak důstojně zakončit. Atmosféra vydařeného dramatu bez obalu se tak mírně rozpadá pod tíhou těchto tvůrčích rozhodnutí, ovšem i přesto se jedná o více než solidní filmařský počin, jehož shlédnutí vás mrzet nebude. [70%] (22.03.2013)

Film silných momentů, který trpí přílišnou roztahaností. Je sympatické, že Audiard netahá z diváka laciné emoce, ale působí skrytě, jenomže všechno moc natahuje a tak ten účinek není takový. Silných momentů je tu poměrně dost (záchrana syna z vody, klíčová nehoda), ale trošku zanikají v unylém a nevyrovnaném tempu. Cotillard je výborná, Schoenaerts taktéž a ta zvláštní chemie, která tam má být, funguje bez problémů. Někomu může vadit, že hrdinové jsou záměrně ne úplně sympatičtí (ona povrchní a provokativní, on jednoduchý a záletnický), přesto si tak nějak srdce diváka svým způsobem získají. Je opravdu škoda, že to má dvě hodiny, protože minimálně dvacet minut mohlo skončit na podlaze střižny a nic by se nestalo. Naštěstí to má působivou hudbu, krásnou kameru a řemeslně je to vydařené, takže pod průměr to nikdy neklesne. Je ale pravda, že to mohlo být intenzivnější, silnější a působivější. Ve výsledku tak jde o lehce nadprůměrné drama s výbornými herci a zajímavým, i když ne zas tak objevným příběhem, který se nevyhýbá určitým klišé, ale dovede s nimi dobře pracovat. 60% (20.02.2013)

,,JESTLI V TOM CHCEŠ POKRAČOVAT, TAK JEDINĚ JAKO DOSPĚLÍ LIDÉ. NARÁŽÍM NA OHLEDUPLNOST. VÍŠ, CO TO JE. SE MNOU JSI VŽDYCKY OHLEDUPLNÝ. JESTLI V TOM BUDEME POKRAČOVAT, TAK NE JAKO BARBAŘI“..... /// Stéphanie je milá holka, která si po události s kosatkou nemusí stříhat nehty na nohách. Ali zase našláplej nadsamec, ale trochu mu to hapruje jako rodičovi. Uvádějící úvod, kterak a jak a co … a čekám, že se to konečně rozjede. Jo, když se člověk tak sám plazí po bytě, život dostává jinej rozměr. No a dál? Tak vám nevím. Příběh ze života 2 lidí, každej je svým způsobem postiženej, celkem fajn se na to (jednou) kouká, ale myslím, že to v mejch očí nezachrání ani hodně toho sexu ani rvaček. Nedotknutelní byli vtipný, Skafandr a motýl neskutečně uvěřitelný a lidský, ale tohle? Jako že život je zvláštní? Von jen ten příběh Aliho by stačil na vobyčejnej film a bohužel ani přítomnost Stéphanie z něj nedělá něco vyjimečnýho. Možná to náročnější publikum, který vocení život v tragédii s důrazem na dojemnej závěr…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fascinujou mě nohy (tak proč?... jo takhle..) . 2.) Moje holka je Robocop. 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,Radka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (01.12.2012)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Krásný snímek. Plný překvapení a nečekaných událostí. Jediné co mi moc nesedělo byl Matthias Schoenaerts dohromady s Marion Cotillard, nehodí se k sobě jak vzhledově, tak ani povahově a ani ve filmu. Jsou příliš odlišní. Ovšem musím uznat, že jsem něco podobného ještě neviděla. Je to hodně osobité. Je v tom část pro chlapi, ale i pro ženské, opravdu zvláštně ztvárněné. Velmi zajímavá podívaná. (30.03.2013)