Válečná generace

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)

V našich končinách naprosto neznámé, ale ve výsledku nebývale odvážně a výborně zpracované třídílné válečné drama německé produkce. Film se zaměřuje jak na samotnou válku a její zvěrstva na bitevním poli, tak i na těžké životy ostatních, kterým válka tolik vzala. Slušná výprava, dobré herecké výkony a celkově velice profesionální zpracování, které mě nevýslovně překvapilo. (07.05.2013)

Tak toto je zatiaľ to najlepšie, čo som od Nemcov videl. Tradične to u vojnových filmov býva tak, že Nemci sú tí zlí a ostatní sa ich snažia stoj čo stoj zraziť na kolená. Vojnová generácia ponúka úplne iný pohľad. Na príbehu piatich priateľov nám ukazuje hrôzy vojny z pohľadu nemeckého národa. A nielen to, perfektne odhaľuje ten názorový posun, ktorý sa v hrdom národe odohral. Od nadšenia, pýchy a túžby po pomste, až k tvrdému precitnutiu, strate ilúzií a rezignácií. Ďalším skvelým detailom tohto diela je, že nerozlišuje dobré a zlé na Nemcov a tých ostatných, ale perfektne ukazuje, že je to o ľuďoch, nie o rase, či národnosti. Scenár znamenitý, bojové scény skvelé, herci dokonalí. Toto sa fakt podarilo. (04.11.2019)

Válečná generace je třídílná minisérie, která vzbudila poměrně velký rozruch v Polsku a Rusku, jelikož se jedná o příběh pěti berlínských přátel, které rozdělila válka. Jedná se tedy o německý pohled na Druhou světovou válku skrze oči mladých Němců. Válku, která rozdělila rodiny a přátele. Válku, která zanechala Evropu v troskách a tato minisérie na to poukazuje hodně explicitní formou. Hrůzy válka, frontové, válečné nemocnice, mocenské boje. To všechno tu je. To nejlepší z německé televizní tvorby. (11.04.2017)

Předem se omlouvám, že nesdílím hromadné nadšení. Tato minisérie mi byla několikráte doporučována, současná německá tvorba mě zajímá, ohlasy pozitivní, nebyl tedy důvod neusednout k obrazovce. O druhé světoé válce se natočilo už tolik filmů, že je velice obtížné vyhnout se jakémukoli klišé, napsat nějaký originální scénář, který by nepřipomínal žádný z dříve natočených filmů. I když se nesnažím vyvolat si filmy předchozí, naskakují sami. Použití tří kamarádů, kde každý z nich stojí na jiné straně bylo už ve filmu Mladí lvi. Zde se k tomu připojila děvčata, jedna se stane ošetřovatelkou (Náhrdelník) druhá spí s oficírem, aby sehnala doklady pro svého přítele a pomohla si ke kariéře (Černá kniha). Závěrečné probírání papíry mi vybaví Ivanovo dětství. Jednu chvíli jsem se obávala idylického závěru, kdy všech pět přežije vojnu s nějakými těmi šrámy. Jsme svědky řady těžko uvěřitelných příběhů, které by v reálném životě skončili mnohem dříve zastřelením. Nechci příběh bagatelizovat, je určený současnému divákovi a je napsán tak, aby vzbudil emoce a zasáhl. Trilogii vnímám jako poctivou snahu současných tvůrců vyrovnat se pravdivě s minulostí svých dědečků a otců.                                                                 Zajímavé komentáře: fragre, flanker.27, Ivoshek (28.02.2015)