Deň nezávislosti: Nový útok

Vřelé díky CSFD za uspořádání projekce, která mi shodou okolností vyšla na večer před školením, takže mi to stálo za cestu do Prahé... mé díky jsou bohužel o to vřelejší, že kdybych za tyto ani zdaleka ne dvě hodiny promítání pohyblivých obrázků zaplatil v podstatě jakýkoliv peníz, byl bych "poněkud rozčarován". Nemám potuchy, co a komu se stalo, ale přes obrovský technologický skok a hlavně přes to všechno, co jsme za těch dvacet let viděli nejenom my, ale i samotný Emmerich, se tomuhle zarytému overlordovi apokalyptických destruktivních filmů nepodařilo v podstatě nic jiného než natočit něco jako Jurský Svět nebo Epizodu 7, to jest oprášenou (jak se dnes ve světě předělávek PC her říká "redux") verzi téhož. Ale co je divnější, nemohl být nepříčetný, protože se tu objevují všechna ta jeho "trademarková" mrknutí a úsměšky, které od něho lze čekat v návaznosti přímo na jeho vlastní předchozí filmy. Ať už jsou to v poslední vteřině zachraňovaná nemluvňata, zázračně přeživší psiska, tentokrát jenom lehce pošťouchnutá americká vlajkosláva nebo další drobnosti, všechno to ukazuje na to, že si Emmerich chtěl dělat legraci z daného "žánru", a možná i sám ze sebe. A některým absurdním humorům typu školní autobus se prostě nejde nesmát. Přesto si ID4:2 nasazuje masku nevhodně vážnou (humoru i hlášek je bohužel příliš málo, i když poručík Data, pardon, doktor Okun, s africkým mačetovitým náčelníkem a obrýleným auditorem dělají, co se dá), a skládá za sebe "povinné" epizody, které navíc krom staré gardy prezentují opravdu nepovedeně obsazení mladí herci a herečky, a hraje k tomu naprosto nezapamatovatelná hudba. Ve srovnání s prací Davida Arnolda je druhý Den Nezávislosti úplné nic. Kdyby Emmerich naplno otevřel patriotická stavidla (ne že by tady byla zavřená), bylo by nejtrefnější přirovnání ID4:2 k megarozpočtové tragikomedii Battleship. S výsledeným produktem to ale už tak úplně není, protože to, co z tohohle filmu trčí nejvíc, je změna světovopolitického paradigmatu, kdy se jednou z hlavních postav stává čínská pilotka, a celý svět (zřejmě kromě fanatických afrických bojůvek) včetně Číňanů - ovšem jediného Rusa nevidno - žije v blahobytu a míru. BTW pamatujete na nový Rudý Úsvit (shodou okolností s druhým Hemsworthem, než s tím, který tu předvádí svého Mavericka/Hana Sola?), ve kterém se Číňané raději během produkce přemalovali na Severní Korejce? To je zřejmě ten krásný nový svět... který mimo jiné místo Willa Smithe (který už se asi stal natolik Thetanem, že se mu příčí kosit emzáky) přináší levnou mladou afroamerickou pracovní sílu, a samozřejmě i vysportovanou blondýnku nevalného hereckého talentu (ale sport jí prý ve skutečnosti opravdu jde, a ječela už v několika "horrorech", takže se sem hodí víc než dnešní podoba Mae Whitman;)). Samozřejmě je to z hlediska nějaké logiky děje a "shod náhod" v mezilidských vztazích naprostá zoufalost, ale to byla už jednička, a nevadilo mi to, protože to zkrátka a dobře FUNGOVALO. Jenže opět - musíme si říct na rovinu, že Emmerich na několika místech zjevně záměrně konstruuje scény, které jako by vypadly z pionýrských let filmové sci-fi produkce (což zase funguje hlavně díky Brentu Spinerovi), kdy se malí kluci mohli pustit do objevování galaxií s jedinou výzbrojí v podobě skautského desatera. Takže co z toho vyplývá? Že jediné místo, kde se na tenhle film má smysl dívat, je kino, a že plná palba za lístek je vyslovené okrádání diváctva. Druhý Den Nezávislosti se nepovedl, a nemám nejmenší důvod se na něj ještě někdy podívat znova. Bohužel, už tu po roce 1996 byla hromada Transformerů, G.I. Joeů, Edge Of Tomorrowů, a blablablabla, takže jenom grafika prostě už ani omylem nestačí. 50% (09.07.2016) (menej) (viac)