Deň nezávislosti: Nový útok

Nostalgie vrací úder! Vše, co jste na starém Dnu nezávislosti měli rádi, tady je a navíc je tu dost pomrkávání k některým scénám z původního filmu. Někdy je to až moc, ale všechno tlačí mimozemská invaze dopředu, přímo k jádru všeho. Emmerich hraje na notu nostalgie natolik, že si člověk ani neuvědomí, že film ani nenabízí moc navíc oproti trailerům (osobně mi nepřijde ani tolik akční, jak se tu mluví, možná i ta samotná destrukce je už skoro nezábavná...). Film navíc pracuje nejen s hlavní dějovou linií, ale opět s několika dalšími, které směřují k jednomu bodu a jsou chvílemi spíše vata se starými herci, než smysluplný obsah (např. Julius Levinson, děti v autě, všichni znaj všechny, ...). I přes hromadu náhod, kterou provází film, přes všechny ty taktické nesmysly, které film z pohledu boje přináší, obsahuje hromadu skvělých scén a nápadů, jako je třeba africká část příběhu (až gerilová válka s mimozemšťany) nebo rozebírání zbytků lodí v dálce. Nečekal jsem však, že zrovna z příběhu Dnu nezávislosti budou tvůrci chtít budovat další filmový vesmír, tenhle rozmach je podle mě až přehnaný z toho "nic", co filmy obsahují. Jsem zvědav, zda se tu za (dřív jak) 20 let opět sejdeme, aby jsme si užili další obranu amerických principů:)). Za mě dobrý vzpomínka na filmy, na které už dnes není místo. PS: kdo viděl Oblivion, se musel několikrát potutelně smát nad designem "další rasy":) (22.06.2016)

O dvacet let starší, pořád stejný a ... utahaný, bez překvapení a Davida Arnolda (i když se ho Kloser a Wanker snaží dost diletantsky napodobit). U prvního ID4 funguje nostalgie, teď by jeden možná hodnocení snížil, ale tehdy byli zkrátka Emmerich a Devlin mladší a celý ten popkulturní sci-fi mix jim šel zkrátka slepit lépe. Trojku netřeba. 50%. (19.07.2016)

Emmerich je kráľom žánru, a kto čaká okrem nadupaného vizuálu a popcorn vtipov niečo viac, je na zlej adrese. Je fakt, že to nemá zďaleka takú osudovosť, ako napríklad jeho 2012, a vo filme nie je ani sekunda, ktorá by sa mohla brať vážne. To všetko sa dá vygradovať už len jediným neuveriteľným zvratom: On ten film bude mať ďalšie pokračovanie :D (19.10.2016)

Asi takhle: Jeff Goldblum čeká ve školním autobuse plném opuštěných dětí uprostřed pouště, až naskočí opožděný psík, zatímco ve zpětném zrcátku pozoruje blížícího se obřího ufona a vypouští cynické hlášky. Víc 90s by to bylo už jen tehdy, kdyby tam s nima byla Xena. Probůh – vždyť si s sebou vezmou africkýho diktátora s mačetama! Emmerich se toho nebojí a kupí hromady humoru, který je poměrně infantilní, ale na mě zafungoval. Absolutní destrukce bylo sice překvapivě málo (relativně) a chyběly emoční vrcholy a jasný hrdina, jinak ale jde o poctivý popcorn, který je rozhodně přesně tím, čím by měl být. A obdivuju, že ten film zůstal přehledný i přes asi dvacet postav, z nichž každá má svůj příběh. Hodně se tomu dát nedá, ale fajn to bylo. 3 a 1/2 (21.06.2016)

Druhý Den nezávislosti jede přesně podle mustru sedmých Star Wars a Jurského světa. Pečlivě se oživuje starý svět s (převážně) novými hrdiny a hodně se brnká na nostalgickou strunu, jenže tím to bohužel hasne. Emmerich sprintuje jako zběsilý, aby se bůhvíproč vešel do dvou hodin, takže se všechno děje ráz na ráz a nikdo a nic nemá šanci vyniknout. Hlavně péče o postavy je veskrze tragická a lavíruje mezi odfláknutým kecáním a WTF momenty, pročež baví především akce. Té je naštěstí dostatek a je patřičně epická, ve finále tedy dostanete ucházející blockbusterovou jízdu, v níž se vydařené scény střídají s momenty zralými na facepalm. Nový útok prostě nepřekvapí ani nenadchne, ale vlastně neurazí. Což je vzhledem k fenomenální jedničce obrovský sešup, ale po trailerech snad zázraky nikdo nečekal. (6/10) (21.06.2016)