Deň nezávislosti: Nový útok

Dvacet let po mega úspěšném celosvětovém hitu, se Roland Emmerich vrátil, aby divákům přichystal nášup mimozemské invaze. Je tady samozřejmě nové zpracování i efekty, několik nových postav a hlavně - NOVÝ ÚTOK. Není to vyloženě propadák, ale aura originálu i humor na správných místech, jsou prostě pryč. Chybí i nějaká větší chemie mezi postavami a některé věci se zde bohužel opakují. Vše jakž takž zachraňuje závěrečná půlhodina a hlavně vetrelčí královna, ne nepodobná té Cameronově, z legendárních Aliens. Kouzlo je pryč, slabší tři hvězdičky. P.S. Co to měl Bill Pullman na hlavě? (20.06.2021)

Nostalgie vrací úder! Vše, co jste na starém Dnu nezávislosti měli rádi, tady je a navíc je tu dost pomrkávání k některým scénám z původního filmu. Někdy je to až moc, ale všechno tlačí mimozemská invaze dopředu, přímo k jádru všeho. Emmerich hraje na notu nostalgie natolik, že si člověk ani neuvědomí, že film ani nenabízí moc navíc oproti trailerům (osobně mi nepřijde ani tolik akční, jak se tu mluví, možná i ta samotná destrukce je už skoro nezábavná...). Film navíc pracuje nejen s hlavní dějovou linií, ale opět s několika dalšími, které směřují k jednomu bodu a jsou chvílemi spíše vata se starými herci, než smysluplný obsah (např. Julius Levinson, děti v autě, všichni znaj všechny, ...). I přes hromadu náhod, kterou provází film, přes všechny ty taktické nesmysly, které film z pohledu boje přináší, obsahuje hromadu skvělých scén a nápadů, jako je třeba africká část příběhu (až gerilová válka s mimozemšťany) nebo rozebírání zbytků lodí v dálce. Nečekal jsem však, že zrovna z příběhu Dnu nezávislosti budou tvůrci chtít budovat další filmový vesmír, tenhle rozmach je podle mě až přehnaný z toho "nic", co filmy obsahují. Jsem zvědav, zda se tu za (dřív jak) 20 let opět sejdeme, aby jsme si užili další obranu amerických principů:)). Za mě dobrý vzpomínka na filmy, na které už dnes není místo. PS: kdo viděl Oblivion, se musel několikrát potutelně smát nad designem "další rasy":) (22.06.2016)

Mrzí mě jen tři věci - že scenáristé nevěnovali novým postavám tolik péče jako jejich kolegové, kteří psali Star Wars: Síla se probouzí, že film není delší (to by totiž bývalo mohlo vyřešit i první problém) a že se Willu Smithovi nechtělo, ačkoliv mohl klidně hrát to, co hrál William Fichtner. Škoda. Jinak je ale druhý Den nezávislosti přesně takový, jaký jsem doufal, že bude. Monstrózní, zábavný, překvapivý i uvědoměle prostý a s příslibem třetího ještě monstróznějšího dílu. Nebudu Rolandu Emmerichovi vyčítat, že nepoužíval miniatury, ale všechno je digitální, neboť kdyby šlo všechno digitálně udělat už před dvaceti lety, s nějakým stavěním sádrového bílého domu by se jistě neobtěžoval. Zkrátka doba pokročila a on si především během 2012 vyzkoušel, že matičce Zemi může provést úplně cokoliv si zamane. A tak jí to taky provádí. Z herců navrátilců mě nikdo nezklamal, naopak mě strašně moc potěšil Brent Spiner, který dostal mnohem více prostoru než jsem doufal, no a Jeff Goldblum je pochopitelně klasik a jeho scény s Juddem Hirschem mají stále to na setinu přesné komediální načasování jako před lety. ___P. S. Film je na tom vlastně úplně stejně jako jeho soundtrack, který tvoří zcela nová, ale tak trochu povědomá hudba pánů Klosera a Wankera, v níž lze s přibývajícím časem tu a tam zaslechnout náznaky známého Arnoldova motivu, který se v plné síle vrací až zhruba v poslední čtvrtině alba. A pak už je to regulérní Den nezávislosti se vším všudy. (24.06.2016)

Asi takhle: Jeff Goldblum čeká ve školním autobuse plném opuštěných dětí uprostřed pouště, až naskočí opožděný psík, zatímco ve zpětném zrcátku pozoruje blížícího se obřího ufona a vypouští cynické hlášky. Víc 90s by to bylo už jen tehdy, kdyby tam s nima byla Xena. Probůh – vždyť si s sebou vezmou africkýho diktátora s mačetama! Emmerich se toho nebojí a kupí hromady humoru, který je poměrně infantilní, ale na mě zafungoval. Absolutní destrukce bylo sice překvapivě málo (relativně) a chyběly emoční vrcholy a jasný hrdina, jinak ale jde o poctivý popcorn, který je rozhodně přesně tím, čím by měl být. A obdivuju, že ten film zůstal přehledný i přes asi dvacet postav, z nichž každá má svůj příběh. Hodně se tomu dát nedá, ale fajn to bylo. 3 a 1/2 (21.06.2016)

Co dodat? Starý liberál, kterému už všechny lodě uletěly, ale on jako zázrakem dál hněte svoje předražené anachronické vize spojený států lásky a tolerance. Je to napůl skandální a napůl strašně nakažlivé. Když se na plátně srdceryvně loučí dva staří gayové nebo Bill Pullman tahá lidstvo za nohu dalším budovatelským projevem těsně po mozkovém kolapsu, připomíná mi to, proč mám Rolanda tak rád. Princip over the top dotáhl daleko over the top. Nerozumí byzu tak jako Michael Bay, takže i setkání čínské sexy divy, amerického yuppíka, australského surfera, židovského morouse a intergalaktické koule na pitevním stole vyhlíží jako kouzelný omyl, jehož divák je tak trochu neznámý. Ten film nejvíc vystihují dvě scény - starej Levinson prodávající se slevou knihu Jak jsem zachránil svět komatózním penzistům a doktor Ocun, který ihned po procitnutí ze 7300 dnů trvajícího komatu začne nakopávat emzácký prdele. Přesně tohle je Den nezávislosti 2. (strašně bych potřeboval vidět trojku btw) (29.06.2016)