Deň nezávislosti: Nový útok

Celý vesmír si podmanili, ale na Lidi jsou prostě opět krátcí. A navíc lidé slibují odvetu a to na jejich půdě, takže pozor. No a co že mají vyspělou technologii natolik, že dokáží vklidu zaparkovat nad celým Atlantickým oceánem, my se jich nezaleknem. Typický Emmerich! Tentokráte těch destrukcí není tolik a když tak jsou hlavně počítačové. Závěr se odehrává na poušti. Postavy jsou krajně nesympatické a ani zvolání "O můj bože." už diváka zase tolik neohromí. Příběh už není ani béčkový, ale rovnou céčkový a trošku je škoda, že humor ubyl rovnou na 0, protože tahle invaze si o něj přímo říkala, tohle fakt nemohl myslet přeci nikdo vážně. Extrémně blbé a hodně drahé. 40% (11.10.2016)

Jako filmový fanoušek všeobecný si rád vyhledávám komornější filmy z celého světa, ale nikdy se nezapomenu vracet ani k velkolepým americkým komerčním blockbusterům, takže Den Nezávislosti 2 byla logická volba k návštěva kina. Na americký blockbustery nemám příliš velké nároky, prostě sednout, vypustit páru a nechat se nějakou formou bavit, to je celý, seru na logiku, seru na herecký výkony, seru na scénář, takže si opravdu nemyslím, že jsem nějak náročný divák, přesto mě Den Nezávislosti spíše zklamal. Především první hodina a "čekání" na mimozemský útok se táhnul jak gumový hovno. V týhle hodině mě bylo za američany vysloveně trapně, protože to lezení do prdele čiňanům tady bylo neskutečně urputný a servilní. Pak už nás teda konečně napadnou mimozemšťani a modelové a manekýni v us uniformách nás zaplať panbůh zase začnou bránit, vloží se do toho i bejvalej americkej pezident, protože ten současnej stojí za hovno ve filmu je to teda prezidentka, aby byl film dostatečně politicky korektní. Jako humoru je tam poskromnu, takže jediný co fakt stojí za pochvalu jsou ty velkolepé scény "mimozemského přepadu" a pak ještě nějaký digitální záběry leteckých soubojů, ale upřimně, kdyby ty prachy dali amíci mě, udělali by líp. (23.07.2016)

Jako velkorozpočtové scífko s výrazně sebeparodickými prvky vcelku dobré. Ovšem jen jako velkorozpočtové scífko s výrazně sebeparodickými prvky. Udělat k tomu hačačá nebo hajají, pustit na plazmě větší, než velké, aby vynikly všechny ty pičitčové triky a Goldblumovy tiky, odšpuntovat ludmilu a sežvejknout nějaké pryngls. To ano. Vše však s mozkovnou vyhozenou na neutrál. Protože jak by u toho jeden začal přemýšlet, tak by se dosti podivil. (31.08.2016)

Mrzí mě jen tři věci - že scenáristé nevěnovali novým postavám tolik péče jako jejich kolegové, kteří psali Star Wars: Síla se probouzí, že film není delší (to by totiž bývalo mohlo vyřešit i první problém) a že se Willu Smithovi nechtělo, ačkoliv mohl klidně hrát to, co hrál William Fichtner. Škoda. Jinak je ale druhý Den nezávislosti přesně takový, jaký jsem doufal, že bude. Monstrózní, zábavný, překvapivý i uvědoměle prostý a s příslibem třetího ještě monstróznějšího dílu. Nebudu Rolandu Emmerichovi vyčítat, že nepoužíval miniatury, ale všechno je digitální, neboť kdyby šlo všechno digitálně udělat už před dvaceti lety, s nějakým stavěním sádrového bílého domu by se jistě neobtěžoval. Zkrátka doba pokročila a on si především během 2012 vyzkoušel, že matičce Zemi může provést úplně cokoliv si zamane. A tak jí to taky provádí. Z herců navrátilců mě nikdo nezklamal, naopak mě strašně moc potěšil Brent Spiner, který dostal mnohem více prostoru než jsem doufal, no a Jeff Goldblum je pochopitelně klasik a jeho scény s Juddem Hirschem mají stále to na setinu přesné komediální načasování jako před lety. ___P. S. Film je na tom vlastně úplně stejně jako jeho soundtrack, který tvoří zcela nová, ale tak trochu povědomá hudba pánů Klosera a Wankera, v níž lze s přibývajícím časem tu a tam zaslechnout náznaky známého Arnoldova motivu, který se v plné síle vrací až zhruba v poslední čtvrtině alba. A pak už je to regulérní Den nezávislosti se vším všudy. (24.06.2016)

Prvý Deň nezávislosti je film môjho detstva. Úprimne ma vydesilo uvedomenie si, že je to už 20 rokov, čo som na ňom bol v kine. Dvojka ma nenaštvala, neurazila, ale ani nijako enormne nezabavila. Občas dokáže prekvapiť (finále) a vyvolať dobrácky úsmev na perách. Ale inak je to dosť často dosť veľká nuda. Teší ma, že sa vrátili skoro všetky preživšie postavy z prvej časti (vrátane Roberta Loggiu!), ale okrem Jeffa Goldbluma a (bradatého - akonáhle sa oholí, už to nie je ono) Billa Pullmana je to návrat za každú cenu (fakt som jediný, kto žil dve desaťročia v presvedčení, že Dr. Okun zomrel?). Koniec naznačuje vcelku zaujímavé "veci budúce", ku ktorým ale (vzhľadom na nedostatočný komerčný úspech dvojky) zrejme nikdy nedôjde. Celkom ma potešil zaujímavý prístup k scenáru, že postavy od konca jednotky automaticky počítali s tým, že mimozemšťania sa raz vrátia a tak sa na to pokúsili pripraviť napr. výrobou špeciálnych zbraní. Ale možno i kvôli tomu to už nie je ono. Na jednotke ma bavila tá (kvázi)realističnosť, že na ničnetušiace ľudstvo nečakane zaútočila technologicky nadradená mimozemská civilizácia. V dvojke sa z toho stávajú pomaly až Hviezdne vojny. (29.11.2016)