Captain America: Zimný vojak

Nejvelkolepější Marvel od dob Avengerů, který se namísto cestou nadsázky a komedie vydal vstříc otázkám, zda-li má bezpečnost hodnotu i za cenu, že přijdeme o osobní svobodu. Jeden z nejvážnějších přírůstků do série, který ale pořád zná své diváky a neváhá tak jakékoliv vážnější scény vyvažovat pořádnou dávkou akce a vizuálně poutavých scén. (01.04.2014)

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Keptn Homoklika riternuje! A je lepší, odvážnější, snesitelnější, než dříve. Na to, že jde o überdementní komixádu, se docela zadařilo danou skutečnost maskovat, jak jen bylo v silách tvůrčího uskupení. Popravdě - vše prosvětluje přítomnost mé milované Šerbatské. Jen jí mělo být vidět více. Z ní mělo být vidět více! (16.01.2015)

Nejkokomičtější evendžr je zpět, aby opět odhodlaně střežil klidný spánek slaboduchého světového pubestentstva a několika mentálně slabších skorogerontů. Vždyť co může být více inspirujícího a hlubokomyslně zábavnějšího, než vyteplený jeliman v hvězdotřpytných elasťácích a morálním kodexem Mirka Dušína, co si vždy při sveřepém zachraňování světa nasazuje na xicht masku na bondáž?! Jako člen Ligy fekální spravedlnosti Kikásu by byl dokonalý, avšak jako „seriózní“ homix je vskutku k popukání. Přitom obvyklý, dementně sériový scénář - superhrdina, stejně mocný pazdrát, zrada, pomsta, pateticky vítězné vyvrcholení za pět minut dvanáct, a jde jen o to, kdo tam narve více efiksů… - by bez problému umožnil nahradit Prvního Gangbangera alespoň někým trochu kůl, aniž by si toho kdokoliv vůbec všiml. Mohla z toho být príma čtyřka Ajronmena a toho trapného homodebila klidně mohli nechat dále hnít v mrazáku nějakého Růzveltova bunkru. Ale americká tradice je asi holt americká tradice. Je to sice o poznání méně xblití, než nadmíru odporná burgerovská agitka prvního dílu, nicméně i tak mi není jasné, co slíbili velkému Bobíkovi, aby si v tomhle kurvil kredit. Asi exhumovanou, vypreparovanou hlavu Póla Ňůmena. (11.07.2014)