Captain America: Zimný vojak

Nejlepší marvelovka, především ale nejlepší akčňák poslední doby. Druhý Kapitán Amerika je přehlídkou bezmála fenomenální popcornové akce, která ladně zapadá do skvěle fungujícího politického thrilleru. Je otázkou, nakolik vás tahle marvelácká trefa do černého dokáže opravdu překvapit (internet přeci jen zalila tuna spoilerů a předlohu četl kdekdo). O šokující twisty tu ale naštěstí nejde zdaleka tolik jako o vyvážený a patřičně osobní příběh, který dává nové vrstvy nejen Kapovi a Black Widow, ale především celému marveláckému univerzu. Poslední třetina filmu sice uhne do tak trochu vynucených blockbusterových vod, které bratrům Russových sedí o něco méně než hrátky na ostrý sedmdesátkový napínák. Obratně dávkované střípků humoru, ždímání Kapovy morální síly a náležitě osudové momenty nicméně vždycky dokáží odvést pozornost od povinné obří destrukce zpátky tam, kde by měla být především - k odhodlanému hlavnímu hrdinovi, který ze správňáka v americké vlajce vyrostl v zatraceně zajímavou filmovou postavu. (9/10) (02.04.2014)

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Ďalší ultimátny marvelácky zásah do čierneho. Je neskutočne zábavné sledovať ako sa jednotlivé comicsovky dokázali vymaniť spod úspechu spoločnej tímovky. Marveláci v súčasnosti disponujú brutálnym arzenálom materiálu na ďalšie desaťročie, takže sa máme na čo tešiť. Rôznorodosť samotných hrdinov je však priepastná a ďalšiu tímovku je preto potrebné oddlialiť a netreba to siliť. Žiadne hluché obdobie ale nehrozí a jednotlivé príbehy najznámejších bijcov tak na seba nenechali dlho čakať. Na moje prekvapenie práve najnevýraznejší hrdina marveláckych filmov spred roku 2012 sa dočkal zatiaľ najkomplexnejšieho pokračovania a svojou zápletkou, záporákom a znamenitou akciou nemal ďaleko aby sa vyrovnal práve spomínanej tímovke. Nakoniec známe vedľajšie comicsové postavy dostali zelenú a tak sa nieje čomu čudovať. Odmyslieť si schopnosti superhrdinov, stretávame sa s veľmi vyzretým politickým thrillerom, ktorým sa tvorcovia určite snažili priblížiť serióznejšiemu divákovi a ja si myslím, že svoj účel to splnilo. Pri pokladni však platíme hlavne za to, že chceme vidieť našich obľúbencov v plnej paráde a to som naozaj dostal. Nielenže akcia dostáva aj odo mňa tie najhodnotnejšie superlatívy a ponúka všemožné pohľady, ale hlavne práca s kamerou je fenomenálna a ku klišé sa počas naháňačiek, prestreliek a súbojov skĺzne naozaj len sporadicky. Jediným mínusom je zbytočný tretí rozmer. Charaktery postáv zhládnuté štandardne na výbornú, Chris Evans sa so svojim oštítovaným hrdinom naozaj zžil, tlieskam Redfordovmu výkonu a Marvelu, že sa podarilo naverbovať takúto osobnosť. Takže odo mňa preveľká spokojnosť a myslím, že úspechy v pokladniach dajú zelenú ďalších experimentom v budúcnosti a ja sa čím ďalej, tým menej obávam nejakého mega-failu. 95%. (04.04.2014)

Když se ve filmech s Jamesem Bondem vynoří padouchův podmořský palác, vesmírná stanice či chapadla tajné organizace, tetelím se blahem nad žánrovou stylizovaností. Když si ve špionážním filmu s výbornou akcí ze všeho nejvíc přeju, aby si hrdinové víc popovídali u kafe, asi nade mnou někde sklapla past žánrových očekávání. (13.04.2019)

Nejkokomičtější evendžr je zpět, aby opět odhodlaně střežil klidný spánek slaboduchého světového pubestentstva a několika mentálně slabších skorogerontů. Vždyť co může být více inspirujícího a hlubokomyslně zábavnějšího, než vyteplený jeliman v hvězdotřpytných elasťácích a morálním kodexem Mirka Dušína, co si vždy při sveřepém zachraňování světa nasazuje na xicht masku na bondáž?! Jako člen Ligy fekální spravedlnosti Kikásu by byl dokonalý, avšak jako „seriózní“ homix je vskutku k popukání. Přitom obvyklý, dementně sériový scénář - superhrdina, stejně mocný pazdrát, zrada, pomsta, pateticky vítězné vyvrcholení za pět minut dvanáct, a jde jen o to, kdo tam narve více efiksů… - by bez problému umožnil nahradit Prvního Gangbangera alespoň někým trochu kůl, aniž by si toho kdokoliv vůbec všiml. Mohla z toho být príma čtyřka Ajronmena a toho trapného homodebila klidně mohli nechat dále hnít v mrazáku nějakého Růzveltova bunkru. Ale americká tradice je asi holt americká tradice. Je to sice o poznání méně xblití, než nadmíru odporná burgerovská agitka prvního dílu, nicméně i tak mi není jasné, co slíbili velkému Bobíkovi, aby si v tomhle kurvil kredit. Asi exhumovanou, vypreparovanou hlavu Póla Ňůmena. (11.07.2014)