Captain America: Zimný vojak

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Steve Rogers nám potemněl a pojal záměr vztyčovat ukazovák za hranice stříbrného plátna k otázce směřování našeho reálného světa. A docela mu to prospělo, i když hlavním tahákem se pro mě po svých prvních sekundách před kamerou stal Robert Redford. Víc jak dvouhodinová stopáž mi tentokrát přišla poněkud dlouhá, ale hajlující Hydry a jejich převratný boj o životní prostor (a to, že se díky němu Agents Of SHIELD stali v poslední třetině první série velmi atraktivní záležitostí) prostě potřebují adekvátní čas - a objektivně vzato si ho zaslouží... i když jak říkám, o čtvrt hodiny míň by to klidně sneslo. Opakované střetávání nejameričtějšího Kapitána s jeho novou srdcervoucí Nemesis je jedna z těch věcí, které jsou ve filmu navíc a jen přidávají další zápletku tam, kde jí není vůbec třeba (nebo máte pocit, že by do třetího Kapitána nebylo co dát?). Nutno ale přiznat, že hlavně díky práci Trenta Opalocha (který si odskočil od svého souputníka Blomkampa na kariérně velmi promyšlený melouch) jsou hlavně superhrdinské soubojové scény opravdu výživné, a vůbec celkově je vidět, že se z Marveláckého filmového univerza už stihl stát neotřesitelný moloch, který si může dovolit hodně investovat, protože ještě víc vydělá. Otázka je, kam až si tvůrci myslí, že můžou v měřítku hmoty a její destrukce zajít, a jestli se dokáží zastavit včas, než se to stane trapným jako třeba v Sins Of A Solar Empire, které rozšířením Resistance přepadly přes hranu akceptovatelnosti (a to je řeč o vesmírné budovatelsko-dobyvačné space-porn strategii s tisícovkami křižníků, orbitálními megakanóny a superstanicemi;)). A pokud jde o nedostatek informací, kterým hlavní hrdina trpí nejméně do poloviny filmu... je to dobrý pokus, ale to by nesměl být Kapitán Amerika 2 už devadesátýosmý kus miliardové skládačky comicsových adaptací jistého velmi vychytralého vydavatelství (prostě odhadnete jak se asi věci mají). V konečném účtování asi takhle... řekl bych, že si tentokrát tvůrci na jedné straně ukousli trochu moc velký krajíc a na druhé straně se všechno čím dál víc podřizuje rozvíjení kšeftu jménem Marvel Comics Film Universe. Faktem je, že je to rozhodně komplexnější a zajímavější než první díl, ale tou osmdesátkou, kterou dám, si jistý nejsem. (15.11.2014)

Jednička nás uvedla do tématu a umožnila nám poznat hlavního hrdinu v relativně zajímavém a nekonvenčním futuretro hávu, který se ale až přiliš držel pro komiks tak typické plytkosti a přímočarosti. Dvojka je komplexnější a daleko lépe funkční jako samostatný film. De facto upgrade o 100 procent. Spousta odkazů na válku a výzvědné služby, skvěle rozvržení záporáci, výtečný timing v záběrech a kupodivu i v akčních scénach. Akce sama o sobě fenomenální, skvělé sladěné obraz/střih/zvuk - formálně výborně podané/zobrazené nadpřirozené schopnosti hlavního hrdiny - šlo to dokonce i bez tuny zpomalených záběrů a různých dalších pomocných berliček. Zatahá za uši snad jen patos ke konci a klavír, který tam němel co dělat. Vynikající díl a skvěle padnoucí ochutnávka před dalšími Avengers atd. (06.04.2014)

Nečekala jsem, že zrovná já si oblíbím komiksovýho hrdinu, jehož hlavním popiskem je - slušňák. Sámo, že normálně radši šáhnu po nějakým drsňákovi typu Hellboye nebo Lokiho. Už první díl mě překvapil tím, že se mi líbil, hlavně ale zásluhou Chrise Evanse, kterej nějakým záhadným způsobem dokázal z tohohle americkýho Míry Dušína udělat sympatickou postavu, která nepostrádá vtip a který člověk fandí. Sice se mi mnohem víc zamlouvala retro atmosféra prvního dílu, protože to byl vítanej oddych od moderních komiksáren napěchovanejch futuro high-tech hračičkama, ale i v tý přítomnosti se to dalo. Co víc, normálně nemám ráda Scarlett Johansson, ale tady byla zcela boží. Vadila mi snad jen postava černocha s křídlama, nešel z něj respekt, spíš smích a hodil by se tak max. do nějakejch X-menů. Redford, Jackson i Stan na jedničku, taky hudba výborná. Tu jednu * sráží jen dojezd, jak se často říká - došel tomu trochu dech. I tak pro mě Kapitán Amerika zůstává sympaťákem, dobrá práce Chrisi, těším se na třetí díl! (25.08.2014)

Předně, interpretovat první polovinu Kapitána Ameriky prizmatem klasik špionážního žánru vyžaduje poměrně vysokou míru tolerance k nedomyšlenostem a jednoduše průhledným zvratům, zároveň to, obávám se, vede zhruba v polovině ke zklamání, když se neodvratnost přihlásí o slovo a Kapitán připomene, že zrovna on může těžko avengerovská pravidla porušit (svým způsobem je mnohem podvratnější twist IM3, ale tam to jaksi zapadne v humorné stylizaci). Jinými slovy, pro mě tenhle film udržuje stabilní level prostoty. Ono vnímat jako podvratný a přesahový moment, kdy symbol americké válečné propagandy žehrá na agresivitu a bezskrupolóznost zahraniční politiky USA, vyžaduje jistou míru shovívavosti. Ty pravé a autentické hodnoty totiž nejsou nijak zvlášť ohroženy, protože je v sobě nese od začátku do konce hlavní postava. Marvelovky v tomto ohledu integritu svých hrdinů příliš netestují a svět ohýbají k jejich obrazu (skutečně mi asi nikdo nebude tvrdit, že současnou Ameriku trápí vedle špízlování občanů a "leaků" i problém vnitřních nepřátel a denacifikace). Tady bych ale kritické úšklebky zaparkoval. Tohle je skutečně nástavba, kterou si člověk může / nemusí rozehrávat. Jinak je Kapitán naplněním škatulky marvelovského blockbusteru par excellence. Má vůbec nejlépe zrežírovanou akci z celé avengerovské linii (parádní kinetika i fyzická kontaktnost kupodivu přežijí bez nepřehlednosti i 3D brýle), Chris Evans ve své svalnaté verzi dědy Simpsona stále nachází dost křehkosti a správňáctví, vedlejší postavy mají svůj "opatrný magnetismus" a vyprávění tentokrát netrpí příliš dlouhým exponováním. I když mi dělá problém nechat se do toho emocionálně zaháčkovat, nedělá mi jediný problém se tím dobře bavit. Určitě jedna ze tří nejlepších avengerovek. [75%] P.S. Mimo soutěž: není marvelovské univerzum už trochu moc rozbíhavé a nezvládnutelné? Ve vzduchu levitují hrůzyplné ničivé objekty a člověk si říká... kde je sakra Tony Stark? (04.04.2014)