Captain America: Zimný vojak

Předně, interpretovat první polovinu Kapitána Ameriky prizmatem klasik špionážního žánru vyžaduje poměrně vysokou míru tolerance k nedomyšlenostem a jednoduše průhledným zvratům, zároveň to, obávám se, vede zhruba v polovině ke zklamání, když se neodvratnost přihlásí o slovo a Kapitán připomene, že zrovna on může těžko avengerovská pravidla porušit (svým způsobem je mnohem podvratnější twist IM3, ale tam to jaksi zapadne v humorné stylizaci). Jinými slovy, pro mě tenhle film udržuje stabilní level prostoty. Ono vnímat jako podvratný a přesahový moment, kdy symbol americké válečné propagandy žehrá na agresivitu a bezskrupolóznost zahraniční politiky USA, vyžaduje jistou míru shovívavosti. Ty pravé a autentické hodnoty totiž nejsou nijak zvlášť ohroženy, protože je v sobě nese od začátku do konce hlavní postava. Marvelovky v tomto ohledu integritu svých hrdinů příliš netestují a svět ohýbají k jejich obrazu (skutečně mi asi nikdo nebude tvrdit, že současnou Ameriku trápí vedle špízlování občanů a "leaků" i problém vnitřních nepřátel a denacifikace). Tady bych ale kritické úšklebky zaparkoval. Tohle je skutečně nástavba, kterou si člověk může / nemusí rozehrávat. Jinak je Kapitán naplněním škatulky marvelovského blockbusteru par excellence. Má vůbec nejlépe zrežírovanou akci z celé avengerovské linii (parádní kinetika i fyzická kontaktnost kupodivu přežijí bez nepřehlednosti i 3D brýle), Chris Evans ve své svalnaté verzi dědy Simpsona stále nachází dost křehkosti a správňáctví, vedlejší postavy mají svůj "opatrný magnetismus" a vyprávění tentokrát netrpí příliš dlouhým exponováním. I když mi dělá problém nechat se do toho emocionálně zaháčkovat, nedělá mi jediný problém se tím dobře bavit. Určitě jedna ze tří nejlepších avengerovek. [75%] P.S. Mimo soutěž: není marvelovské univerzum už trochu moc rozbíhavé a nezvládnutelné? Ve vzduchu levitují hrůzyplné ničivé objekty a člověk si říká... kde je sakra Tony Stark? (04.04.2014)

Film dvou rozdílných polovin. V té první se Marvel vydává ze své obvyklé nic proti ničemu barevné sázky na rodinnou jistotu do jím doposud neprobádaných vod vážněji pojatých komiksáren à la ty ze stáje DC. A světe div se, jde to Kapitánovi až nečekaně k duhu; již jen ta osobní fyzická devadesátková akce je přesně tím, co marvelovky potřebovali jako sůl. Vše však bere za své od bunkru v New Jersey, kdy se to rázem mění v promenádu jedné natuplé deus ex machiny za druhou. Což by nutně nemuselo až tak vadit ve standardní omalovánkové "ha ha ha" marvelovce, ale tady to působí vyloženě nepatřičně. Když se k tomu přidá neúměrná a neopodstatněná délka, nevyužitý potenciál některých postav a s ohledem na veškerou předchozí kontaktní akci stylem naprosto nesednoucí tuctové CGI střihfestové finále tak... Tak je z toho sice dobrá marvelovka (a jedna z dosud třech vůbec nejlepších), ale nic víc. A to ta sympatická první polovina slibovala právě "to víc" ve stylu, na který od Marvelu čekám již od prvního Iron Mana. (02.04.2014)

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Druhý Kapitán Amerika v sobě jistě spojuje několik narativů mnoha uživateli zde zmíněných. Svým způsobem jde o něco, co provází celou americkou historii. Něco, co je v Američanech a jejich povaze hluboce zakořeněné. Touha být nejlepší, všechno a všechny ovládat, jasně se proti ostatním vymezit a jít „přes mrtvoly“. Když pak přijde něco, co může pevné hodnoty a vnitřní suverenitu ohrozit, vyvolá to paniku, paranoiu, hysterii, vznikne mnoho konspiračních teorií atd. A když nic takového nepřijde, nějaký vnitřní nepřítel se najde vždycky. Takovými jevy, tendencemi, obdobími je americká historie doslova prošpikovaná (zavraždění Lincolna, mccarthismus, vražda JFK, nixonismus a aféra Watergate, 9/11, WikiLeaks, Snowden a aféra NSA). Všechno tohle do sebe nový Kapitán Amerika tak nějak absorbuje a nastavuje Američanům ironické zrcadlo. A nastavuje ho velmi stylově – honbu za spravedlností a uchování těch pravých amerických hodnot odstartuje náborovou akcí. Nejdříve jako sám proti všem, později s jedním, dvěma a třemi parťáky, přičemž nakonec rekrutuje („I, CAPTAIN AMERICA WANT YOU!“) skoro celý S.H.I.E.L.D. Padouši, třeste se! (12.07.2015)

Já se picnu. První marvelovka, u které jsem po všech těch předchozích průměrnostech rezignoval na návštěvu kina, a samozřejmě se z ní vyklube ta zdaleka nejlepší! Nejzajímavější scénář, nejsvižnější tempo a dialogy, nejlépe nadávkovaná a nejefektnější akce a Scarlett vystrčená dopředu byla sexy jako nikdy. Žádná postava neotravovala, ani na chvíli jsem se nenudil, dokonce i ten stupidní štít tvůrci těží, co to jde, takže jsem ho chtě nechtě vzal na milost. A TĚCH ZABITÝCH LIDÍ! Fakt našlapaná jízda. Už jsem si nemyslel, že to kdy řeknu, ale - klobouk dolů, Marvel Studios. Takhle by to mělo vypadat vždy. (01.08.2014)