Sinister

Dokud hrají prim ujetá home videa s panem démonem a dětinské lekačky pro zastydlé puberťáky, tak se jedná o slušnou zábavu bez přidané hodnoty v podobě propracovaného příběhu. Ovšem po nástupu rádoby strašidelných dětiček, které začnou pobíhat všude kolem, vám nezbývá nic jiného než zívání a oči v sloup. K tomu samozřejmě film není potřeba. (19.05.2018)

Pan Bubák a jeho rodiny! Úvod filmu s oběšenci je vskutku hrůzný a slibuje něco děsivého. Zajímavé napínavé krimi, kdy si děláte obrázek o sadistickém vrahovi, se však nakonec zvrtne v průměrnou duchařinu, což je opravdu škoda. Bohužel, ztracené děti vypadají v určitých momentech spíše komicky a po několikáté lekačce čekáte další i tam, kde není. Pohanská symbolika, temné kulty, černý škorpion a had (neškodná, ale efektní korálovka) mají dodat filmu na hrůzostrašnosti. Nakonec nejvíce funguje minimalistická až dadaistická hudba - což jsou spíše všelijaké zvuky, připomínající vzdálenou cirkulárku, vzlykot dětí, praskání starého stromu či rozvrzaný klavír - a hledání neznámého návštěvníka v nočním domě. Jako u řady jiných snímků si musíte povzdechnout, kde se bere mírná debilita scénáristů, když vysílají postavu do tmy za vetřelcem s baterkou v ruce. Až na několik chluchých prostojů se film vcelku statečně šine ke kýženému a potěšitelnému finále. Žádná megabomba, jak by se podle hodnocení zdálo, ale velmi slušný mystery, který je na současné podzimní dny s dlouhými večery a všudypřítomnou mlhou jako stvořený. (20.11.2012)

pointu pochopíte už v prologu, jelikož už z úvodního "předfilmu" je zjevné, "kdo je vrah", i když detaily a okolnosti budou odhaleny až později. kdekoliv jinde by to bylo obrovské faux pas, ale v hororech jde přeci jenom o něco trochu jiného. a žánr horor filmu zjevně dominuje, i přes naznačené zakalení kriminálkou a do značné míry i rodinným dramatem (zvláště zaujme vynikající scéna manželské hádky). Sinister se odráží od častého výskytu případů skandálních, nepochopitelně brutálních rituálních vražd, jaké v lidech vzbuzují reálné obavy i do jisté míry zvrhlou zvědavost, a velmi tvůrčím způsobem kolem nich tká překvapivě originálně podaný příběh. výsledkem je přímo "nakynutá fabulace", v níž probíhá téměř až detektivní vyšetřování nikoliv zločinu, ale spíše okultního jevu pomocí studia nalezených filmů. film zjevně vychází z premisy obrazu coby odvěkého fundamentu západní kultury a z přesvědčení, že artefakty vizuální kultury včetně filmů, (za určitých okolností) mohou, ontologicky vzato, zpředmětnit duchovní, respektive okultní jevy. Sinister samotný má ovšem daleko do "mystického filmu". nicméně, nelze mu upřít, že propojuje obrazy fiktivních super 8 záběrů s "hlavním tělem" filmu bez znatelných švů, jinými slovy velmi hladce a nerušivě. jsou to právě momenty ze "super 8 found footage" záběrů, které nejvíce přispívají atmosféře. totéž bych ale mohl říct i o vynikající práci se zvukem, o žážitky nabuzujícím využití zajímavé hudby (však Christopher Young, veterán Hellraiseru a jeho druhého pokračování) a o úzkostlivé práci se svícením, které vynikne leda při kinoprojekci. pochvalnou zmínku zaslouží i slušná režie Scotta Derricksona, který zručně, po krůčkách vede diváka po stopách záhadných vražd a zároveň rozdmýchává osobní drama protagonisty, rozpolceného mezi sobeckou touhou po uznání a altruistickou péčí o rodinu. ve výsledném dojmu působí Sinister jako tak trochu bezduchá duchařina, která víceméně automaticky zpracovává mimořádně nápaditý námět, ale kvůli absenci vskutku hutné atmosféry a zjevným ohledům na rating vyznívá lehce samoúčelně a utlumeně. (07.11.2012)

To, co fungovalo už v Kruhu, Paranormal Activity a podobných aneb "home video děsí nejvíc" po stopadesáté. Zdaleka nejlepší složkou Sinistera je kakofonická skrumáž plná letmých skřeků, proseb o smrt a znepokojujících ruchů, která se při troše fantazie dá označit hudbou (soundtrack jen pro psychopaty). Postavy jí logicky nemůžou slyšet, ale pro diváka by to bez ní nebylo ani z poloviny tak intenzivní a mrazivé. Frekvence šoků (než se to trochu okouká) v první polovině je velmi nadstandardní a nepamatuju si, kdy jsem byl naposled v kině takhle nervózní a přál si, aby si postavy povídaly a proboha chodily po domě hlavně ve dne, kdy by bubáci měli spát :-) (09.11.2012)

Tak jsem se zase nechal ukecat na jeden "skvělý" (chja cha cha ha), "děsivý" (mu hi hi hi) a hróózně hrůůzný horor... No co, jednou za čas se na nějaký ten nový horor podívat musím, abych na ně mohl nadávat a co já vím, třebas se zas zjeví něco dobrého, ačkoliv vyšší pravděpodobnost je, že přiletí mimozemské veveřice a začnou tu pěstovat kyberoříšky. A jelikož je tenhle film de facto rozdělen na dvě odlišné půlky.. První polovina: I hle, že by to nebylo tak špatné? Kdyby byl celý film jako začátek, pak by to byl docela slušný mysteriózní krimi thriller (samozřejmě v případě, že by hlavní postava nebyl bezkrevný pisálek s katalogovou rodinkou, tentokráte beze psa a že by rodince bylo věnováno asi tak promile z prostoru, který dostává v sinistru), dokonce se zjeví i nějaká atmosféra a pořádné záběry, které by za příhodných okolností mohly být alespoň trochu děsivé (nalezené nahrávky za doprovodu krásně ambivalentní hudby), ale bohužel, pak přijde polovina druhá... Je hrůzná a děsívá, ale jen proto, že ji někdo hrozně brutálně zprznil! To co bylo dobrého (vyšetřování) je upozaděno a místo toho dostávají prostor hrozně debilní nelekající lekačky (to se vážně někomu líbila etuda "Bubák v monitoru"?! Já chci ty drogy co berete taky!), které fungují asi jako podmořská chobotnice v úloze účetního nadnárodní farmaceutické firmy. Zjednodušeně řečeno atmosféra nula, napětí nula, vlastně všechno nula. Ohyzdně průměrná záležitost plná pitomých postav, byť dobře natočená se zábavným námětem, který je ale beztak jenom kombinací Insidious a Kruhu. Howgh. škorpióni mají nohy... Ale neslyšel byste je jako veverky..." (17.08.2014)