Sinister

Stydlivej ožralej kissák se na konci moh klidně trochu víc odvázat, scénář ale velel jinak. Nevadí - dlouho jsem se takhle v kině nebál. Nebál, ne nelekal. Takže vzhůru na vystrašenýho sympaťáka Hawkeho a nacvičte si před odchodem hlasivky. Budete je v sále potřebovat k umravnění všech hovad, co se smějou při lekačkách nebo si šeptají v tichých scénách a myslí, že je nikdo neslyší. (01.11.2012)

Kruh šmrncnutý 8mm. Po delší době zase zajímavý horor s pseudokriminální zápletkou. Přestože se Derrickson křečovitě drží známé hororové osnovy a vůbec ničím nepřekvapuje, daří se mu překvapivě slušně budovat atmosféru. Zde bych vyzdvihl um Christphera Younga, který se stává současnou jedničkou na poli áčkových hororových snímků. Škoda, že s blížícím se závěrem veškeré kouzlo, které tento snímek má vyprchává. Vyloženě trapných momentů je tam naštěstí jen pár, takže zase jednou koukatelná skoroduchařina. (25.01.2013)

Dostavilo se velice příjemné mrazení. Derricksonova režie mě v minulosti zrovna neseděla, ale tentokáte jsem spokojený. Celá ta mylotologie s Bughuulem byla zajímavá. Několikrát jsem se solidně leknul. Naštěstí tento horor přichází i s něčím mnohem víc než jsou jen laciné lekačky. Má to napětí, nápad a spád. Za velké plus považuji obsazení hlavní role známým hercem. Díky tomu vytasil Sinister podstatný trumf z rukávu, Ethan totiž film bezproblému utáhne i z velké části sám. 75% (13.02.2013)

Velmi tradiční hororový námět v perfektním kabátku. V podstatě je to dost podobný loňskému Insidious, akorát pomalejší, klidnější, depresivnější a znepokojivější. Zatímco Insidious sázel spíš na šokantní lekačky a ve finále na hektickou snovou hororovou atmosféru, Sinister pomaličku polehoučku odhaluje mystérium za několika vyvražděnými rodinami, dává najevo, že hrůzný démon je na dosah, a nechává diváky, aby jim strach zalezl pod kůži. Není to zkrátka tak vděčná hororová atrakce jako Wanova loňská pecka, ale nepříjemné pocity při sledování umí vyvolat úspěšně. Démoni v posledních letech letí :) Rozhodně jeden z nejlepších letošních hororů, přičemž z těch žánrově zcela čistých je asi úplně na špici. Takhle pěkně udělaná čirá filmová hrůza se nevidí často (bohužel), děkuji HCE, že si ji tentokrát můžeme vychutnat v kině i u nás v ČR. A PSko těm dvěma pubertálním, užvaněným, do sedadla kopajícím lesbickým mrdkám, co seděly za mnou: Doufám, že vám vyschnou. Horror movie of the year (01.11.2012)

pointu pochopíte už v prologu, jelikož už z úvodního "předfilmu" je zjevné, "kdo je vrah", i když detaily a okolnosti budou odhaleny až později. kdekoliv jinde by to bylo obrovské faux pas, ale v hororech jde přeci jenom o něco trochu jiného. a žánr horor filmu zjevně dominuje, i přes naznačené zakalení kriminálkou a do značné míry i rodinným dramatem (zvláště zaujme vynikající scéna manželské hádky). Sinister se odráží od častého výskytu případů skandálních, nepochopitelně brutálních rituálních vražd, jaké v lidech vzbuzují reálné obavy i do jisté míry zvrhlou zvědavost, a velmi tvůrčím způsobem kolem nich tká překvapivě originálně podaný příběh. výsledkem je přímo "nakynutá fabulace", v níž probíhá téměř až detektivní vyšetřování nikoliv zločinu, ale spíše okultního jevu pomocí studia nalezených filmů. film zjevně vychází z premisy obrazu coby odvěkého fundamentu západní kultury a z přesvědčení, že artefakty vizuální kultury včetně filmů, (za určitých okolností) mohou, ontologicky vzato, zpředmětnit duchovní, respektive okultní jevy. Sinister samotný má ovšem daleko do "mystického filmu". nicméně, nelze mu upřít, že propojuje obrazy fiktivních super 8 záběrů s "hlavním tělem" filmu bez znatelných švů, jinými slovy velmi hladce a nerušivě. jsou to právě momenty ze "super 8 found footage" záběrů, které nejvíce přispívají atmosféře. totéž bych ale mohl říct i o vynikající práci se zvukem, o žážitky nabuzujícím využití zajímavé hudby (však Christopher Young, veterán Hellraiseru a jeho druhého pokračování) a o úzkostlivé práci se svícením, které vynikne leda při kinoprojekci. pochvalnou zmínku zaslouží i slušná režie Scotta Derricksona, který zručně, po krůčkách vede diváka po stopách záhadných vražd a zároveň rozdmýchává osobní drama protagonisty, rozpolceného mezi sobeckou touhou po uznání a altruistickou péčí o rodinu. ve výsledném dojmu působí Sinister jako tak trochu bezduchá duchařina, která víceméně automaticky zpracovává mimořádně nápaditý námět, ale kvůli absenci vskutku hutné atmosféry a zjevným ohledům na rating vyznívá lehce samoúčelně a utlumeně. (07.11.2012)