Číslo 5 žije II

Se změnou režiséra vůbec nepřišla horší kvalita filmu, jak tomu většinou bývá. Kompletně sešrotovaný Johnny 5 mi ve druhé polovině filmu rval srce, což vyvrcholilo jeho oživováním, kdy jsem byl skutečně naměkko. Navíc se lze poučit, že ošklivost a zloba tkví v něčem jiném, než ve vzhledu. Rytmická doprovodná hudba a zmatkářský Ben ještě posílili hodnocení, takže není důvod robotovi nedůvěřovat. (06.12.2006)

Nikdy jsem druhý díl, pokud mě paměť neklame, neviděl, až dneska, ale zklamán nejsem. Srovnání s prvním dílem se zkrátka nabízí: více akce, dynamičtější střih, méně osmdesátkového vizuálu, méně příběhu, jednodušší zápletka. Někde více, někde lépe; někde k lepšímu, někde k horšímu. Já jsem se ale bavil víc než u jedničky, takže spokojenost lehce nadprůměrná, byť stále dostačující pouze na 3*. (18.06.2016)

Velmi roztomilý robůtek Johnny Pětka. Jeho dabing je super. Vzpomínky na mé dětství. Stejně dobrá jako jednička. Mohli by po 40 letech natočit trojku, Pětka by ani nemohl zestárnout. Je to ikona osmdesátek. Bylo mi ho fakt líto, když ho ničili a málem zemřel. Jeho optimismus bych chtěla ale mít bez té dětské naivity. Líbilo se mi taky, jak měl na sobě nálepku “Love animals. Don’t eat them.” (17.01.2023)

Popravdě řečeno, tento druhý díl se mi líbil o velký chlup víc, než první. Stále zůstává dost průměrnou komedií, ale zasazení do New Yorku dalo prostor lepší a zábavnější zápletce, než co byla v prvním díle. Hlavní hrdina, tentokrát pouze ind z jedničky, byl fajn, to samé jeho parťák obchodník. Napínavé zakončení také potěšilo. Jinak samozřejmě stále ta stejná hloupost, která byla i v prvním díle, ale nedalo se čekat nic jiného. 72% (22.12.2016)

První film, který jsem kdy viděl v kině. Nevím, jestli mě víc nadchl on nebo kino jako takové. Jinak než za 5 to ale nejde, protože dojmy ve mě přetrvaly a ten film si ještě pořád pamatuju. Moje mamka byla vždycky odpůrkyně kin, přičemž nám dětem argumentovala tím, že za rok ty filmy stejně budou v televizi. Vzala mě teda mamka kámošova. Děkuju jí za to, protože takový pocity v kině bych chtěl zase někdy zažít. Už to ale asi nejde, všechno je jednou poprvé a zároveň naposled, s jedinečnou atmosférou, která se vpije do srdce a občas je cítit její sladkobolnou vůni. Někdy si to pustím aspoň na počítači, už teď se těším :) (25.05.2012)