Assassin's Creed: Embers

Samozřejmě, je to jen "kravinka" přiživující se na úspěších hry. Ale pro fandy herní předlohy je to počin, na který se rádi podívají a jsou rádi za každý posun v příběhu. Taky jsem rád za každý Silent Hill, či Hitmana, který vyjde. Tak to prostě je, já to chápu, nu a proto, a také pro celkem povedené akční scénky a srdceryvný konec, hodnotím kladně. (20.01.2012)

When I was a young man, I had liberty, but I did not see it. I had time, but I did not know it. And I had love, but I did not feel it. Many decades would pass before I understood the meaning of all three. V životě bych tak krátkému filmu nedal plný počet, ale jakmile máte celou herní trilogii o postave Ezia Auditore dohranou několikrát, tak níž zkrátka jít nejde. Slzy na konci mne v tom pouze utvrdily. Requiescat in pacem, Ezio. (24.12.2011)

S Revelations jsem zatím neměla tu čest, takže mi zřejmě leccos ze zápletky uniká. Nic moc animaci vyrovnává velmi zajímavá kamera s "ubíhající perspektivou", hudba z herní série a důvěrně známý dabing. Pro věrné příznivce (mezi které se řádím) emocionálně opravdu silné. Jinak Ezio je i na stará kolena pořád štramák, ach jo.;) 5.7.2012: Tak Revelations právě dohrávám a už cítím mírnou melancholii z brzkého rozloučení s Eziem. Neuvěřitelné, jak se i virtuání charaktery začínají člověku dostávat pod kůži. Tenhle mi bude zatraceně chybět... (05.05.2012)

dneska jsem shlídl walkthrough revelations, jelikož to na svý sestavě nerozjedu. Embers jsem měl na druhou stranu už nějakou chvíli a váhal jsem... bez Revelations nedavá kratkometrážka smysl.. .ale takto je to skvělé zakončení příběhu. Ani nehledím na kvalitu zpracování, ani na příběhovou linii... Todle je srdcová záležitost... Requiescat in pace (30.12.2011)

Krátký film o Hidden Blade Made in Italy potřetí a poprvé příjemně. Lineage i Ascendance většinu času nudily, v Embers se ale hraje na emoce a z nezanedbatelné části i na nostalgii a to zrovna sem konečně pasuje. Vždyť jsem v Eziově kůži bojoval, běhal a skákal celé tři díly herní série a dát mu sbohem proto není nic lehkého. Scenáristicky to sice není žádná velká výhra, protože navázání na Asii moc smysl nedává, ale jsem rád, že jsem na rozdíl od herního Revelations dostal pro mistra Auditoreho alespoň nějaký konec. Smíření s vlastním osudem proto opatrně chválím, ale od loučení s dlouhodobě nejoblíbenější postavou celého Assassin's Creed bych zkrátka čekal víc. (27.07.2014)