Vrah prichádza v noci

Když pominu klasické argentovské kiksy v logice a chování postav v některých situacích (protože to už je taková jeho stylizace a trademark), ta je to vcelku slušné giallo, které má hlavně v začátku neuvěřitelný náboj. Časem se to celé trošičku utlumí a konec mi už přišel takový lehce překombinovaný a docela suchý. Ve výsledku je to takový Argentův lepší průměr, který pobaví, neurazí, ale podruhé si ho už nedám.. (23.06.2015)

No vidíte, a to som po skúsenosti s CANNIBAL HOLOCAUST myslel, že taliansky horor pozostáva iba z nadpriemerných hororov. Ale nemá prečo, všade na svete sú slabšie chvíľky. Nie snáď, že by bol Dario Argento babrák (má na konte predsa nádhernú PHENOMENU... lenže aj FANTÓMA OPERY), ale jeho VRAH PRICHÁDZA V NOCI je slabý horor. Je tu priveľa únavných klišé (nefungujúce svetlo, všadeprítomný vrah) a príliš nudná kriminálna rovina. Krv so sexom nezachránia úplne všetko a ani nervy trhajúci vlakový prológ (a liliputánsky motív) neprivolajú 60%. (21.12.2005)

Nejpříznačnější pro tenhle film je pro mne jeřábový záběr obeplouvající Vincenzův dům: Když začal, očekával jsem, že půjde o další z ukázek virtuózního vedení kamery, jakou je třeba slavný kamerový oblet domu v Tenebre, ale ouha - záběr je velmi brzy utnut a nic výjimečného se před divákem neodehraje. Vrah přichází v noci je snímkem, kterým Argento odpovídal na fanouškovské žadonění o další giallo ve stylu Tmavě červené a v první půlhodině to kupodivu opravdu vypadá, že režisér bude schopen zadání vyplnit - scény ve vrahově domě, ve vlaku a na parkovišti u nádraží jsou natolik inscenačně důmyslné (a skvěle nasvícené), že se jim - ve spojení s opět skvělou hudbou od Goblinů - daří vytvářet onen znepokojivý pocit, že prostředí, v němž se postavy pohybují, je permanentně ohrožuje, s obdobnou intenzitou jako v Argentových nejlepších dílech. Další vývoj je však spíše zklamáním - nejen proto, že se v něm Argento snaží klást větší důraz na klasické vyprávění, což mu nikdo příliš nešlo, ale bohužel pak film ztratí i kus původní stylistické bohatosti. Vynikající "kobercová" scéna a závěrečná likvidace vraha (byť odhalení jeho motivací patří k nejpitomějším momentům Argentovy filmografie) mne přesto nutí Non ho sonno trochu nadržovat a vytáhnout jej na nadprůměrné hodnocení. Být to Argentův poslední film, mohli by jeho fanoušci být dnes spokojení, že se mistr rozloučil se svým řemeslem důstojně. (27.04.2013)

5/10 O niečo lepšie ako Trauma, hlavne vďaka lepšiemu vizuálu (pár detailov), Goblinu a najmä Maxovi von Sydowovi, ktorý je asi jediný dobrý herec, ktorý kedy hral v Argentovom filme. Každopádne všetcí vrátane Argenta mali svoje hviezdne roky dávno predtým, než nakrútili Sleepless, ktorý len veľmi matne pripomína slávne roky gialla. (07.06.2020)

Giallo žije. Argento mne nezklamal ani v novém miléniu. Kriminální příběh proložený nekompromisně brutálními scénami vražd a výborným soundtrackem od Goblinů. Trošku se vytratila ona těžko definovatelná atmosféra temné hrůzy klasického "žlutého žánru", ale to je asi tak všechno, co mi u Sleepless chybělo. Možná i proto, že už mám přece jen nakoukáno a znám pranýřované "nešvary" nejen Argentovy tvorby ale obecně gialla jako celku od pouze mnohdy načrtnutého příběhu až k nedokonale promyšleným vraždám, kde maniak vraždí prakticky kdykoliv a kdekoliv, neviděn, nepoznán. A vůbec mi to nevadí. Vrah přichází v noci se za tuto hranici mé tolerance ale přece jen lehce posune, a to díky závěrečnému rozuzlení a odhalení vrahovy identity. Ale opravdu jen lehce, čtyři. (22.07.2015)