Byzantium: Upírí príbeh

Je to dosť dobrá hororová dráma. Má vydarený príbeh o dvoch na pohľad mladých ženách, upírkach z jednej rodiny, ktoré sú už dvesto rokov nútené žiť týmto životom a tak vždy po určitom čase musia opustiť svoj dočasný domov, aby sa aj kvôli ich nevyhnutným obetiam vyhli podozreniu. Práve prijmú možnosť bývať v opustenom penzióne, ale kvôli ich odlišným povahám a prístupom k celej situácii sa dostávajú do rôznych problémov a navyše stále po nich idú aj členovia ich rasy. Sracovanie sa mi páči, rozhodne sa nejedná o nejaký dynamický hororový thriller s množstvom špecifických žánrových prvkov, kde sa stále niečo deje, ale to mi ani trochu neprekáža. Už od začiatku som vedel, že toto bude pre mňa, celé sa to nesie v takom príjemnom pomalom tempe s dôrazom na detail, miesto nejakej klasickej väčšej zápletky tu majú prednosť samotné hlavné postavy, ktoré sú takmer úplne odlišné, jedna podaná v takmer úplnej nevinnosti a druhá zase v jej opaku, takže si vypomáha prostitúciou a násilím, takže majú odlišné prístupy k životu a jednotlivým situáciám. Dobre podaná je aj línia v minulosti, kde sa ukáže pôvod postáv a nájde sa tu aj mnoho iných zaujímavých prvkov, ako písanie listov, priateľstvo s chlapcom a iné. Takže bežné žánrové prvky, ktoré sú väčšinou takmer najdôležitejšie, ako napríklad zvyšní členovia upírskej rasy, štýl ich fungovania a podobne sú tu úplne až na poslednom mieste, takže je to prakticky len naznačené. A trochu zaujme, že upíri sú tu podaní trochu inak, než bežne, títo nemajú problém so slnečným svetlom a ani po zabití nezmiznú. Takže ani o akciu v tomto prípade nejde takmer vôbec, trochu v úvode, kde poteší jedno vydarené gore a ešte niečo a v závere a to je prakticky všetko. Herecké obsadenie je výborné, vydarené hlavné duo Saoirse Ronan a Gemma Arterton, na ktorých to celé stojí a plno zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, dobrá vizuálna stránka a páči sa mi aj atmosféra, len ma trochu sklamalo, že to nebolo až tak umelecky ladené, ako to spočiatku vyzeralo. Takže som dosť spokojný, tento štýl mám rád a bavilo ma to od začiatku až do konca. 77% (14.08.2013)

Dva filmy v jedno. Eleanořin melancholický příběh takřka pro fanoušky Twilightu (vyprávění o dospívající dívce, první lásce a snaze oprostit se od despotických rodičů by snadno fungovalo i bez onoho upírského motivu) a život Clařin, který je nositelem jakéhosi náznaku epiky. Ostatně, takováhle dvoukvaltová, dělená narace není v Jordanově kinematografii novinkou (Hra na pláč, ono i to Interview s upírem), tentokrát ji však zvládl méně obratně. Eleanořina linie je příliš roztahaná, Clařina zase chaotická. Snad kdyby se trochu minutážní zvrátil poměr mezi nimi... P.S. Gemma Arterton je vážně kus. (06.10.2013)

Asi nemusím zdůrazňovat, co tady pro mě bylo alfou a oGemmou, že? Až zase jednou narazím na smetáček, možná trošku poklidím v kamrlíku oblíbených hereček. Spojení upírů a prostituce s Byzantiem ve mně probudilo stejné nadšení, jako moje hypotetické spojení s Gemmou. A jestli mi chcete vyčítat, že jsem povrchní a nejdu víc do hloubky, zkuste si nejdřív představit můj výraz ve tváři, kterým bych vám na to odpověděl... (23.11.2013)

Doporučuji nečíst obsah před sledováním. To co zpočátku vypadá jako laciný, béčkový upírský film se postupem času promění na velmi atmosférický lehký fantasy thriller s retrospektivními výlety do 19. století, a samozřejmě trochu hororových prvků k tomu. Úchvatná Gemma Artenton jako Clara, která si svojí cestu za nesmrtelností vybojovala, ale přesto se musí pořád ohlížet zpět. Její dcera by ráda změnila svůj život, ale bude si to žádat jisté oběti... Film představuje postupně obě hlavné ženské postavy a s přibývajícím časem roste složitost příběhu. Béčkové prvky se střetly s klasikami žánru a celkem luxusním technickým zpracováním (včetně velmi nenápadného, ale dobrého hudebního podkresu). Snímek mě rozhodně zaujal, jak celkem vytěžené témata udělal celkem svěžím způsobem a dokázal vykřesat emoce jakoby z románů 19. stol., bravo Neile. (13.02.2021)

Rád se setkávám s netradičními filmy s neotřepanou zápletkou a Byzantium mezi ně určitě patří. Neil Jordan mne velmi mile překvapil svým přístupem a hlavně způsobem, jakým natočil tuto neobvyklou „upířinu“. Každou minutou jsem se víc a víc „zažral“ do tohoto dramatu s hororovou příchutí a to nejen díky neokoukanému příběhu, ale i hodně dobrým hereckým výkonům obou hereček. Především však musím ocenit prolínání dějových linií (současnosti a minulosti), díky kterým získala atmosféra to správné kouzlo a vůbec mi nevadilo, že se tu upustilo od zbytečného (leč mnou oblíbeného) násilí. Samozřejmě nejsme ochuzeni o několik krvavých okamžiků ani zde, ale Byzantium se snažilo na diváky zapůsobit především samotným vypravováním příběhu obou hrdinek. Na rozdíl od některých diváků jsem nebyl zklamán ani tím, že se tvůrci rozhodli nedržet se zažitých upířích charakteristických rysů „zlozvyků či slabostí“, jako je slunce, odraz v zrcadle, atd…Já chtěl opravdu už dlouhou dobu vidět něco „nového“ a jelikož Twilight mi to nepřinesl, jsem rád za tohle. Rovněž proměna v upíra byla velice zajímavá a tajuplný ostrov s vodopády, z nichž teče krev – toť nezapomenutelný prvek tohoto filmu. Především díky vynikající práci kameramana Seana Bobbitta, jsem tento film určitě neviděl naposledy. No a druhým důvodem je smyslná Gemma. Gemma Arterton byla sexy už coby Mařenka ve filmu Hansel & Gretel: Witch Hunters, ale tady jí to slušelo díky všem těm upnutým korzetům a hlubokým výstřihům ještě víc. Neil Jordan prostě ví, čím diváka zaujmout a hlavně pak muže. Velmi dobře si vedla i Saoirse Ronan, které byla role nesmělé Eleanor ušitá přímo na míru.70% (10.03.2014)