Réžia:
Martin ŤapákScenár:
Jarmila ŠtítnickáKamera:
Tibor BiathHudba:
Tibor AndrašovanHrajú:
Ivan Mistrík, Heda Melicherová, Jozef Majerčík, Karol L. Zachar, Rudolf Velický, Beta Poničanová, Alojz Kramár, Žofia Ševčíková, Nina Vjazovcová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Toto neveľké dielko stojí na začiatku rozsiahlej filmovej a televíznej tvorby Martina Ťapáka. Režisér si pre svoj debut vybral poviedku predstaviteľa poľskej moderny K. P. Tretmajera. Prozaik sa inšpiroval životom goralského obyvateľstva na Orave, životom spätým s krásnou, no drsnou prírodou, bohatým na emotívne prejavy ľudovej kultúry. Na tomto pozadí sa odvíja príbeh nenaplnenej lásky mladého muzikanta k uhrančivo krásnej dievčine. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (29)
Kdo má rád poetiku slovenského venkova, včetně folklorní hudby, nemůže být zklamán. Právě ta vynikající hudba Tibora Andrašovana hraje v tomto hodnotném snímku velkou roli. Příběh je jednoduchý, ovšem velmi umně natočený ve vynikající režii mého oblíbence Martina Ťapáka, kterého byl tento televizní film prvním dílem v jeho filmografii. Neuvěřitelné! Takhle citlivě propojený příběh s vynikající kamerou, ukázkou lidových tanců a perfektními herci, včetně mladičkého Ivana Mistríka, dokáže zaujmout a okamžitě vtáhnout do děje. Krásný start do budoucí filmové dráhy mistra Ťapáka! Ještě ted´ mi v hlavě zní Jaškovy housličky... ()
"Chceš radšej takého, čo ťa bude biť?...Hej, ale je aspoň chlap..." V tomto filme kraľuje slovenský folklór. Príbeh o nenaplnenej láske je veľmi jednoduchý a nebyť prevažne tanečných a speváckych scén, tak by sa dal vyrozprávať za 30 minút. Zaujme hlavne mladý Ivan Mistrík (škoda ho, do frasa) i Jozef Majerčík, ktorý toho odtancuje dosť a ide mu to skoro ako mne... A aj sekerou sa vie dobre oháňať...Majerčík je iste viac tanečníkom ako hercom a tu sa ukázal v plnej paráde. Celkovo typický slovenský zástupca- film plný tanca, spevu, slovensko-goralských krojov a záberov na krásne hory a lesy. Ak by príbeh dostal o niečo viac priestoru, dal by som plný počet, pretože atmosféra tam fakt je. 80%. ()
Zajisté jeden z vrcholů televizní tvorby a doslova průkopnické dílo co se týče možností televizního filmu, jenž tkví více na střihu, evokaci a intimním detailu než na rozvíjení příběhu směrem do šířky. Zde je skutečně dějová linka velmi jednoduchá až extrahovaná - klasický příběh nešťastné lásky. Ale jak je tato láska vyjádřena, to těžko hledá obdobu. Její podstata je totiž vyjádřena výhradně tancem, hudbou, písněmi a zástupnými symboly. Už jen ústřední motiv houslí, pozice houslisty ve vesnickém společenství, jenž hraje a napomáhá tanečnímu reji, jenž není ničím jiným než milostným naháněním, vábením, demonstrací dominance mužského rodu a tím i vlastně jakousi erotickou předehrou. Celý milostný zmatek, obrana a podléhání ohromujícím způsobem vyjadřuje propracovaná a dechberoucí choreografie střetávající se s pohledy a hrou ústřední postavy. Jaškův osud je vlastně v tomto velmi tragický, může pouze bezbraně pozorovat, nahánět svým uměním svou milou do náruče jiného - jeho citlivá duše a izolace od zbytku mužského osazenstva (tvořeného vesměs neotesanými vojáky) mu sice zajistila ve vsi věhlas, ale náhle mu je překážkou. Když vynikne opět v plné síle, je již příliš pozdě a zbývají jen slzy na mnoha stranách. Právě mistrné propojení hudby, taneční složky a dynamické kamery neobávající se velkých detailů tváří vytváří velmi emotivní celek, který působí velmi přirozeně a nevtíravě. Vlastně film díky své jednoduchosti a bezprostřednímu působení skrze zcela autentický folklor je skutečně čistým a zcela vyváženým dílem, jež skutečně není mnoho (vzpomenul bych například ve výsledném pocitu podobnou Romanci pro křídlovku, jež však pracuje s jinými a ještě nenápadnějšími prostředky). Balada o Vojtovej Maríně je zkrátka klenot a neuvěřitelný debut předního slovenského tvůrce, jenž jako jeden z mála dokázal přenést slovenské lidové tradice na plátno aniž by zaváněli umělostí a skanzenovým efektem. ()
Krásny slovenský film. Zaujme hlavne Ivan Mistrík v úlohe citlivého paholka a huslistu, ktorý sa nešťasne zamiluje do mlynárovej dcéry. Tá pred ním dáva prednosť vojakovi, o ktorom dopredu vie, že k nej nebude dobrý. Páčila sa mi hlavne úžasná scéna zo zábavy, a to mi slovensky folklór veľmi blízky nie je. ()
Je mi veľmi ľúto, že sa nemôžem stotožniť so štvorkovými hodnoteniami väčšiny užívateľov. Krásna príroda vo mne evokovala obrazy a vône z prázdninových pobytov na Strednom Slovensku. Piesne boli krásne, tance dokonalé, len ich bolo veľa. Tak veľa, že som si pripadal, ako keby som sledoval nejaký etnomuzikál. Stretnutie so Zacharom a Mistríkom a ľúbozvučná reč ma potešili, ale viac ako tri hviezdičky nedokážem dať. ()
Galéria (12)
Zaujímavosti (2)
- Dřevorubecké scény ze závěru filmu se natáčely v západotatranské Roháčské dolině. Když Jašek (Ivan Mistrík) přichází mezi dřevorubce, lze za nimi na horizontu vlevo uvidět vrchol Volovce s výškou 2 063 m n. m. a vpravo od něj rozeklaný štít Ostrého Roháče o výšce 2 088 m n, m. Když pak Jašek s Mackem osekávají větve, můžeme za Jaškem v několika záběrech spatřit typickou siletu Troch kop o výšce 2 136 m n. m. zakončenou vpravo Hrubou kopou s výškou 2 166 m n. m. (džanik)
- Tanečné sólo Jozefa Majerčíka je prestrihané niekoľkými krátkymi zábermi na malého asi 4-5 ročného chlapca, ktorý tiež s chuťou tancuje. Ten chlapec bol vtedy ešte malý Marek Ťapák, ktorého otec, režisér Martin Ťapák, prvý krát vzal na natáčanie. (gogo76)
Reklama