James Bond: Moonraker

Série James Bond si za celou svou existenci prošla mnoha zajímavými aspekty a skutečně ušla dlouhý kus cesty. Během té se měnili styly a vážné bondovky tak střídali bondovky odlehčené. Nejvíc odlehčené přitom dodnes zůstávají bondovky, kde hlavní roli ztvárnil Roger Moore (nejvíc se jim následně bondovky podobali v době, kdy Bonda ztvárňoval Brosnan) a navíc se Bond v tu dobu dostával i do situací, které by člověk jen tak nečekal. Je ale velmi pravděpodobné, že situace do které se Bond dostal v 11. bondovce známé Moonraker se už jen tak v historii série překonat nedá- Ano, James Bond se skutečně podíval i do vesmíru! Moonraker je velmi těžký oříšek, který se v kolektivu fanoušků Jamese Bonda dočkává různých ohlasů. Některým prostě fakt, že se James Bond, který se po celou dobu víceméně držel reálných základů (přimhuřme teď oči nad všemi těmi gadgety) definitivně překlonil do žánru sci-fi a zaznívali názory, že Moonraker je ta bondovka, kde byla samotné přestřelení posunuté za hranu. Jenže pak jsou tu například právě tací, kteří Moonraker považují za dosti povedenou bondovku. A já mezi ně rozhodně patřím. Pro režiséra Lewise Gilberta, který už předtím natočil bondovky Žiješ jenom dvakrát a Agent, který mne miloval šlo o třetí a poslední bondovku, kterou se s mnohými fanoušky nerozloučil v nejlepším. Už ale právě dvě jeho předchozí bondovky měli k stylu, který Moonraker prodává blízko, jen se zde jde ale o kus dál a Moonraker se tak dostal do bodu, který přestřeleností už skutečně dost možná nejde v rámci série překonat. A i v tomhle ohledu je Moonraker přece jen v rámci bondovek speciální a do jisté míry se na něj dá tak alespoň velmi snadno vzpomenout. Moonraker má v podstatě už v samotném základu vyhráno- Moore se v době Moonrakeru v roli už definitivně zabydlel a nadále působil v roli svěžím dojmem, i přesto, že mu v době natáčení bylo už přes 50 let. Nedávno zesnulý Michael Lonsdale byl poté velmi trefnou volbou pro záporáka Huga Draxe, který patří mezi nejpamětihodnější bondovské záporáky. Díky své oblíbenosti se navíc z předchozí bondovky vrátil Richard Kiel jako Jaws a stal se tak s jedním z mála bondovských záporáků, kteří dostali možnost návratu. Bond a Jaws si tak dávají odvetu a mě vlastně mrzí, že je Moonraker poslední bondovkou, kde se tenhle ikonický záporák objevil. Je sice pravdou, že se časem mohla jedinečnost téhle postavy ohrát, minimálně ještě jednou by mi ale jeho návrat určitě udělal radost. A budu rád, když se v nadcházejících letech v bondovkách objeví tak výrazný padouch jako právě Jaws. I ten zmíněný Drax ale patří mezi jedny z nejlepších bondovských záporáků (i tohle je terč vášnivé debaty) a v tomhle ohledu má tak Moonraker vyhráno. Lois Chilles jako Holly Goodhead poté možná nepatří mezi nejvýraznější či nejpohlednější Bond girl, i ona je ovšem fajn. Taková scéna s laserovou přestřelkou možná není úplně ideální (Moonraker sice dostal nominaci na Oscara za nejlepší vizuální efekty, pravda je ovšem taková, že chvílemi samotné efekty nejsou nejideálnější), přesto se ale Moonrakeru podařilo přijít s několika pamětihodnými sekvencemi. Čirá bravurnost Moonrakeru ale netěží z toho, že by měl Moonraker nejlepší akční sekvence (ovšem naháněčka v Benátkách je lahůdková), nejlepší scénář či režijní vedení. Moonraker totiž těží především z toho jak je v rámci série originální a jak je skutečně už spíše odlehčenou komedií. Pochopitelně tak spousta lidí tomuhle faktu nemuselo přijít na chuť, já ovšem nadále cením fakt, že se někdo pokusil natočit tak trochu jinou bondovku. Bondovku, která sice má pořád své klasické trademarky a je díky Gilbertově režii natočena jako ta předchozí, zároveň je ale skutečně svěží. A i proto je v kontrastu s většinou bondovek své éry mnohem zajímavějším a výraznějším filmem. Společně s předchozí bondovku Agent, který mne miloval jde pro mě o nejlepší bondovku s Moorem v hlavní roli. (31.12.2020) (menej) (viac)