James Bond: Moonraker

Vizuálně nesmírně přitažlivá bondovka, kde je jasně patrný impuls "forma nad obsahem". Tedy scénáristicky pořád to samé dokola, ale Bond si pomalu začíná uvědomovat sám sebe - tedy svou důležitost v popkulturní mašinérii a lpí na tradičních věcech, které si fandové oblíbili, plus rozjíždí nové. Nechybí silný úvodní song, hláškující Moore, tentokráte se přidává i zajímavá hudební kompozice (Barry) a okázale nasnímané scenérie Korsiky, luxusních hotelů, drahých automobilů. To šílené extempore ve vesmíru raději neřešit, to jsou jen dozvuky Star Wars. (08.05.2014)

Hvězdné války s příchutí westernu po bondovsku. Moonraker mi doteď unikal a po jeho zhlédnutí nevím, co si myslet ... mám se smát? Jsem tak rozpolcená ...Kdybych si odmyslela všechny kraviny, tak by sice z toho filmu nic nezbylo, ale jinak jsem se pobavila. Opět plno akce, honiček na člunech, na gondolách, co zvládnou i "plavbu" po městě, na lanovce a dokonce i ve vesmíru! Co se ti agenti dneska v té škole neučí. Buď mají pilotáž raketoplánu mezi povinnými předměty nebo na to mají speciální seminář. Závěrečná vesmírná, laserová bitva mě ale natolik ohromila, že jsem se zhruba pět minut nebyla schopná se přestat hihňat. Celé mi to připadalo jako takový ten klasický dort pejska a kočičky, ale naštěstí alespoň trochu zábavný. Ve filmu se mi ovšem velmi zamlouvala hudba. Moc se povedla. 3,5* (19.03.2016)

Nejsem fanda starých bondovek, hlavně těch z 60. a 70. let, takže čest výjimkám (třeba Muž se zlatou zbraní). Zřejmě mi nesednul ten Bondův alternativní vesmír, v němž jeden člověk neustále dokola a s těžkou naivitou zachraňuje svět, skvěle ovládá řízení lodí, ponorek, letadel i kosmických raketoplánů, a při sebevražednější akci je nemožný ho jakkoliv zranit. Po každym úspěšnym zásahu navíc vyzvrací nějakou tu hlášku (protože je to prej strašně cool) a z jeho neodolatelnýho šarmu svrbí rozkrok všem buchtám z okolí. Takže co díl, to minimálně dvě, nejlépe tři opíchané kolegyně či špionky. A co nevošuká, to zmlátí nebo rovnou zabije - samozřejmě s výjimkou svých nadřízených. Člověku pak nezbývá nic jinýho, než se na všechna bondovská dobrodružství koukat jako na komedie, což Moonraker rozhodně je: velkou měrou i díky Jawsovi, dost možná tomu nejsympatičtějšímu "záporákovi" z celýho seriálu. (23.03.2016)

Bond 11 - Když jsem tuto bondovku viděl poprvé, tak se mi líbila. S odstupem let jsem na ni jaksi zanevřel, ovšem když jsem ji zhlédl opět ('08), tak mě zaujala a troufám si tvrdit, že je jedna z těch nejlepších. Neustále se něco děje, často se střídá prostředí, jsou tu hezké herečky a Bond-girl a Roger Moore zde předvádí dokonalou uhlazenost a eleganci. Nezapomenutelná je scéna v sanitce, na lanovce, při startu Moonrakera, záporák Jaws, samotný závěr a hlášky agenta 007 či "zápich" pana Q na samém konci :) Plán hlavního zloducha, jakoby inspirován Hitlerem (nová a dokonalá rasa, vyvolení jedinci). Povedená bondovka. Po dalším zhlédnutí ('12) ubírám hvězdičku, protože tentokrát mě místy komediální až parodické vyjádření 007 vadilo. Výše uvedené klady souhlasí, ale finále v kosmu je už příliš. (28.12.2006)

007__č.11__Sci-fi bondovka? Proč ne. Jako experiment dobrý. Celý svět zrovna šílel po Star Wars, takže ta závěrečná bitka s paprskomety se dá z producentského hlediska celkem pochopit, ačkoliv se mi líbila na celém filmu nejméně. Ale jinak celý film běží jak správně namazanej stroj, honička na člunech, boj na lanovkách, souboj v muzeu skla, zkrátka akce střídá akci (někdy dost komiksově laděnou, za což může hlavně Jaws a jeho téměř nadpřirozené schopnosti, přeci jenom překousnout ocelové lano od lanovky není tak běžná věc :o)). Oblíbenec tehdejšího diváckého publika - nezničitelný zabiják Jaws v podání Richarda Kiela - tu slaví comeback a stal se tak jediným záporákem, který se objevil ve dvouch bondovkách (Blofelda nepočítám). Roger, přehoupnuvší padesátku, se tady ještě celkem dá.... (02.10.2005)