James Bond: Moonraker

Moonraker se snaží tvářit jako vážnější díl, ale o to větší debilita to je. Začátek s padáky je ale moc fajn. Následuje klasický úvod, kde je vždycky hodně keců, ale že by v těch kecech cokoli bylo, to ne. Seznámení s hlavním záporňákem je hodně vtipné, neb je to velký klavírista, který ovšem hraje asi tak dva tóny, kdežto my posloucháme 15. preludium od Chopina. Z ničeho nic se pan záporňák snaží Bonda zabít po celém světě. Dává to smysl, protože pan záporňák chce zabíjet všechny lidi. Bond se potuluje celým světem a potkává tam pořád ty stejné tváře. Potkává taky rekordní množství žen. S ženami se Bond obvykle líbá, nebo ho ženy chtějí zabít. Většinou obojí najednou. Vrací se i pan Jaws a stejně jako minule umí přežít všechno a vždycky je tam, kde má být. Co je šokující, je láska mezi Jawsem a něčím. Vidíme opět několik honiček na vodě (po dlouhé době a naposledy zazní 007 Theme!) a Bond zanechává rozbořené rogalo uprostřed národního parku Iguaçu, z čehož by ekologové neměli radost. Je ale otázka, co tam vůbec dělal, když ho Q a M poslali o 2 700km severněji. Scény se vůbec neustále mění a my chvílí střílíme bažanty, chvíli jezdíme na gondole po náměstí, najednou jsme na karnevalu v Riu, pak jsme na lanovce, pak posloucháme Sedm statečných na koních a nakonec raketoplány a vesmír! Jaktože se nikde nepíše, že James Bond je dadaismus?! A co je nejlepší, do raketoplánu stačí nasednout 8 sekund před startem! Normálně otevřete dveře, zapnete rychle bezpečnostní pás a hurá nahoru. Jaképak s tím sraní. Piloti raketoplánů jsou tvrdě trénováni k tomu, aby celou dobu letěli na autopilota a na konci letu posunuli levou rukou páčku trochu nahoru. Záchranou pro film je ovšem poslední půlhodina, která vstupuje do vod sci-fi se vším všudy a je to konečně něco nového a neokoukaného v sérii. Vesmír sice už byl v You Only Live Twice, ale tohle je jiná liga. Moc pěkná rádoby Vesmírná odysea část i nápad s archou. Do té doby byl záporňák politováníhodnou a zapomenutelnou figurou, ale tohle mu musím přičíst ke cti. Souboj ve volném prostoru s lasery je výborná taktika. Takhle putovat vesmírem je skvělý nápad a nemůže se na tom nic pokazit. Celé je to trošku Star Wars, ale nevadí. Shuttly, jak známo, jsou velmi mocné lodě. Vtipné na tom je, že ten konec není o nic debilnější, než celý zbytek filmu, ale diváci si té debility všimnou, až když se to odehrává ve vesmíru. Já jsem za to rád, protože to bylo aspoň něco nového. Na konci si ještě užijeme úplně stejný džouk, jako minule na konci, protože proč ne. Chtěl jsem už dát tu jednu hvězdu, ale závěrečná půlhodina mě obměkčila, tohle si budu pamatovat, narozdíl od mnoha předchozích dílů, které už splývají v jednu skrumáž. (25.03.2021)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 5: VELKÁ BRITÁNIE: „Pokud je mi známo, ve vesmíru nejsou žádná roční období.“  Předchozí bondovky z toho mála, co jsem viděl, se sci-fi žánrem lehce koketovaly skrze nevšední technické vynálezy. Regulérní sci-fi díl série s agentem 007 v době, kdy celý svět šílel ze Star Wars, tak nepůsobí až tolik WTF třeba oproti sci-fi dílu Četníka ze Saint Tropez s mimozemšťany ze stejného roku. Ty dvě hodiny jsou narvány vesměs slušnou akční zábavou, která mě chytla určitě mnohem víc, než u předchozího Agenta, který mě miloval, jen mi ve finále vadí pár aspektů. V nejedné scéně se stává Moonraker cílenou parodií plnou ulítlých nápadů, schválně neuvěřitelných akčních scén s opět přítomným šíleným zubatým útočníkem (jedna přijde hned ve skvělém úvodu!) a dokonce i parodických odkazů na filmové klasiky, ať už je to závěrečná scéna Teď se nedívej s plující lodní rakví po benátském kanálu (zde coby začátek humorné akce s řádkou absurdních zvratů), hláška z Casablancy v nečekanou chvíli nebo k závěru vesmírné scenérie a konstrukty vizuálně evokující 2001 Vesmírnou odyseu... JENŽE stále zbývá dost sekvencí, kdy se Moonraker bere vážně, táhne se, vtip mizí a ne vždy se mi pak dařilo okamžitě naladit na odlišnou náladu. Raději však ho budu brát jako parodii a tudíž tolik neřešit, jak je často zvláště v první polovině rozstříštěn do mnoha scén a zápletek bez přímé návaznosti, a do jisté míry mu odpustím i tu přeplácanost, když přichází po celou dobu s dostatkem nápadů. Jen ta délka (spolu s onou nevyrovaností) mi přijde na film svého druhu přepálená. Roger Moore mě také žel ani napodruhé vůbec nebral a připadal mi v hlavní roli nezáživný, naštěstí bondgirl Lois Chiles vyniká dostatečným půvabem, „Zubák“ je v rámci parodie dokonale bizarním protivníkem v akci a díky Michaelu Lonsdalovi v roli ústředního záporáka, budujícího s využitím vesmírné techniky své nové impérium směrem k destruktivním plánům, má film alespoň jeden výrazný herecký výkon. [70%] (09.06.2023)

007-11 Na snímku Moonraker je citelně znát, že se velmi markantně inspiroval "Star Wars: Epizode IV", která si odbyla svou premiéru o dva roky dříve. Bohužel, to, co vypadalo dobře v počinu George Lucase zde vypadá vážně nemístně a po většinu času i neskutečně vtipně. Avšak pokud od tohoto nepovedeného aspektu odhlédnete, dostanete opět svižnou špionskou záležitost, která nepostrádá zajímavého antagonistu s jeho motivacemi, futuristickou vesmírnou stanici či třeba starého známého zabijáka Jawse. Na závěr zde musím poznamenat, že vozový park v tomto snímku zůstal značně ochuzen, pročež se musíme spokojit pouze s raketoplány a "gondolovznášedlem" na motorový pohon. (HBO GO) „Mr. Bond, you defy all my attempts to plan an amusing death for you. You're hardly a sportsman, so why did you break off the encounter with my pet python?“ (22.02.2021)

Moonraker je veľmi zvláštny film. Počas jeho sledovania som sa nemohol ubrániť porovnávaniu s inými snímkami s tej doby. Hlavne ku koncu je inšpirácia Kubrickovej vesmírnej odyssei a Lucasových hviezdnych vojen badateľná, ALE bol som veľmi prekvapený, že aj napriek tomuto uvedomeniu, pre mňa film nestratil nič na svojej hodnote. Pretože nech sa delo na plátne čokoľvek tak som vždy sledoval Jamesa Bonda, a aj keď porušoval všetky základné fyzické a reálne zákony, ako opäť nenudil a predviedol - aspoň mne osobne - kus poctivého dobrodružstva. Gilbertová posledná Bondovka sa dá ľahko porovnať s jeho predchádzajúcou - Agent, ktorý ma miloval - v ktorom zase hlavný hrdina chce vytvoriť vlastné podvodné mesto - v Moonrakerovi je to vesmírne miesto a aj keď majú tieto dve Bondovky na prví pohľad veľa spoločného, každá je rozdielna. Osobne sa mi to veľmi páčilo. Roger Moore dokázal, že je rovnako dobrý Bond ako Connery a jeho vystupovanie je sebavedomé a hlavne omnoho viacej ironické ako v Conneryho prípade. Plus Richard Kiel ako Jaws bol ako obvykle neprekonateľný. (27.08.2009)

007__č.11__Sci-fi bondovka? Proč ne. Jako experiment dobrý. Celý svět zrovna šílel po Star Wars, takže ta závěrečná bitka s paprskomety se dá z producentského hlediska celkem pochopit, ačkoliv se mi líbila na celém filmu nejméně. Ale jinak celý film běží jak správně namazanej stroj, honička na člunech, boj na lanovkách, souboj v muzeu skla, zkrátka akce střídá akci (někdy dost komiksově laděnou, za což může hlavně Jaws a jeho téměř nadpřirozené schopnosti, přeci jenom překousnout ocelové lano od lanovky není tak běžná věc :o)). Oblíbenec tehdejšího diváckého publika - nezničitelný zabiják Jaws v podání Richarda Kiela - tu slaví comeback a stal se tak jediným záporákem, který se objevil ve dvouch bondovkách (Blofelda nepočítám). Roger, přehoupnuvší padesátku, se tady ještě celkem dá.... (02.10.2005)