12 rokov otrokom

,,…A ZÍTRA SE BUDETE CÍTIT, JAKO BYSTE SE ZNOVU NARODIL…“ /// To si takhle myslíte, jak jste svobodnej… Tož, taková to byla tenkrát doba. Pochopení bílejch bylo vodvislý vod počtu mincí a přežil (většinou) ten, co měl hlavu sklopenou nejníž. Přepadaj mě úvahy vo ceně života, vo lidským vodpadu… prostě film plnej života ,,Jihu“, při jehož sledování rozhodně doceníte toho negra, co uslintaný Jižany likvidoval. Z vypravěčskýho hlediska se nejedná vo žádný nóvum. Taky žádný postranní úmysly, jako měl Amistad necejtim. Film začíná příběhem, pokračuje příběhem, příběh je uprostřed a (překvapivě!) i na konci. A parádně působí na lidský pudy. Tak, jak to McQueen umí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Autobiografii ,,Twelve Years a Slave“, kterou v roce 1853 napsal Solomon Northup jsem nečetl. 2.) Miluju, když se zpívá vo bavlně. 3.) Thx za titule ,,sagittario“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (05.02.2014)

(1001) Ještě si to nechám projít hlavou. Byla jsem hodně zklamaná a asi nejvíc se mi teď zatím honí hlavou, že vlastně nechápu, co tím chtěl režisér říct. A tím nemyslím téma jako takové, ale tvůrčí přístup k němu. Nerozumím použité hudbě, nerozumím, podle čeho se rozhoduje, komu se dá kolik prostoru, nerozumím závěrečnému bohu na mašině. Jedná se o epizodické vyprávění, tak proč si Fassbender oproti ostatním pánům (hercům) hraje na boha. Vadil mi způsob snímání, který je sice hodně blízký, ale vlastně nezainteresovaný, jako by nesledoval žádný záměr. V tom zanikne spousta věcí, které by mohly a měly být vidět (lynčování, ukecávání Fassbendera) Chvíli je zvuk manipulovaný a potom už vůbec, proč. Jak může udělat tak parádní střihovou pasáž, jako tu zpívací Danovu/kázající Cumberbatchovu, a potom už v podobném smyslu nijak nekomponovat. Je-li to osobní příběh, proč nezůstáváme s tou osobou více beze slov a mnohem bolestněji (a víme, že to McQueen umí). Já doufám, že to má všechno nějaký vnitřní smysl, který jsem nepostřehla, hlavně ať to prosím není ústupek výtkám, že jeho filmy nebývají příliš divácké. (04.02.2014)

Velmi dlouhý film, který například Spielbergovým snímkům Amistad či Purpurová barva sahá sotva po kotníky. Téměř bez nadsázky lze říct, že ve 12 letech v řetězech se děje dokola pořád totéž, tj. černoši jsou ponižováni, bičováni, mají strach atd., jen v různých obměnách a po nějaké hodině to začne nudit. Děj je podivně rozkouskovaný a spousta postav či situací zbytečných či nedotažených (Eppsova manželka, ostatní otroci, jako například ten náhle se objevivší běloch), nevědět, jak se film jmenuje, neměl bych absolutně šanci podle ničeho poznat, že celá ta drsná štrapáce trvala dvanáct let, skoro všichni běloši jsou ukrutné mrchy (Kdo asi hraje toho nejhodnějšího?)... A tak dále. Zahráno dobře, zejména Benedict Cumberbatch zazářil v menší, avšak působivé roli, a Michaelu Fassbenderovi jsem toho otrokáře také věřil se vším všudy. Režie mě zaujala hlavně v dlouhém záběru bičování, Zimmerova nenápaditá hudba vůbec. Tři a kousek.__P.S. Čím dál víc mě napadá, o kolik by mohl být film lepší, kdyby se Solomonovu otroctví věnovala první polovina a druhá polovina by ukázala některou ze soudních doher / proher (o kterých nám na závěr poví jen titulky). (21.03.2014)

Mělo jít o životní dílo se vším všudy, ale místo toho přišla falešná rozmáchlost, kde děj jen opisuje větší či menší kruhy. Je mi to při McQueenově očividné zainteresovanosti až trochu líto, ale ani syrové scény, ani kralující Fassbender mu tentokrát na cestě k divákovi nepomáhají. Částečně za to může skutečnost, že Hansova hudba je až příliš tklivá a tím pádem nepasující, částečně pak pocit marnosti z toho, že z castingu se vyklubaly skvěle zahrané slepé uličky (Giamatti, Cumberbatch). Ale co je nejhorší - tematicky nepřichází vůbec nic navíc. Smutně koukající (a nutno říct, že i notně podehrávající) Ejiofor je vláčen osudem, potkává slizké, zákeřné nebo slabošské bělochy a soucítí s trpícími černochy. A tam víceméně končíme. V dějových střípcích či dialozích občas fungující, ale jako celek zarážejícím způsobem průhledné. (11.01.2014)

Inu, natočené je to důstojně, s mimořádnou pečlivostí, je vidět, že pokud ne sám režisér, tak producent určitě počítal s nějakým tím festivalovým oceněním - ostatně námět je z rodu těch, které si o filmovou cenu říkají dopředu. Přesto 4* jsou v mém případě spíš oceněním formálních kvalit než vyjádřením emocionální sounáležitostí se snímkem. Silný příběh i téma, a přesto jsem se díval na film, který mě po emocionální stránce nijak neoslovil, a co víc, ani mě nijak nepřekvapil. Je tam přesně to, co by člověk čekal, a zatímco na CSFD hůře hodnocený Hlad z dílny Steva McQueena se mi zadřel pod kůži a nutil mě o snímku přemýšlet a vracet se k němu ve vzpomínkách, v případě 12 let v řetězech mám dojem, že jsem si jednoduše udělal čárku. Celkový dojem: 70 %. Někdy se ve filmových komentářích objevuje výraz filmový akademismus - řekl bych, že k tomuhle snímku celkem sedí. (25.12.2015)