Želanie

Koreeda dokáže svůj vhled formovaný tvorbou dokumentů plně zužitkovat i v hraných filmech, což se představuje především u záběrů filmovaných lokací. Pocit, že divák prožívá děj spolu s protagonisty je zde značný. V Kiseki však Koreeda zvolil děj velmi komorní (oproti předcházejícím Dare mo shiranai a Kûki ningyô), a zápletka se vlastně jen očí okolo pověry se splněním snů, které se naplní v moment, kdy projedou vlaky v jiných směrech vedle sebe. Ani zde však nechybí sociální problematika točící se okolo vztahů a vazeb v rodině - ne však plně rozvinutá. Šlo by napsat, že jde o nejméně zajímavý film Hirokazu Koreedy - i to ale znamená, že jde o silně nadprůměrný film prostý chyb. (04.09.2014)

Prvá polovica je oproti druhej značne nekonzistentná. Bez nej by sme ale nevedeli v akej situácií sa hrdinovia ocitli. Ani by sme nevedeli v akom sociálnom prostredí sa nachádzajú a kto všetko ich obklopuje. Druhá mierne nadnesená- kde sa hľadá miesto odkiaľ sa dá zakričať prianie, ktoré sa môže splniť má v sebe presne tú hravosť, jednoduchosť a úprimnosť s akou asi Koreeda do filmu šiel. Nejedná sa o žiadny veľký film. Ale tentoraz sa nesnaží poukazovať na problémy, len na rozdiely. Tým je nenútení a má v sebe akýsi nadhľad. V prvej polovici sa ale deti tvária ako dospelí, čo mi trochu vadilo. V tej druhej, kde sú to len deti pred uvedomením, alebo ako chcete veľkým rozhodnutím vypovedá o scenáristickej a režisérskej uvedomelosti. Pekný film. Nie dokonalý, ale pekný. (02.09.2015)

Vcelku velmi pěkný film ze současné japonské produkce. Kouzelný příběh o nevyhnutelnosti dospívání. Přestože to každého potká v jiném věku. Ač je děj svázaný s dětským světem a jejich neposkvrněnou duší je vážným zamyšlením nad lidským životem a běžnými "člověčími" problémy. Celkový dojem sráží až přílišná délka přes dvě hodiny. Zvlášť první hodina je rozvláčná a vůbec by jí neškodilo prostříhat. To druhá část už má dobrou dynamiku a rytmus. Vtáhne diváka do děje, který se svižně odvíjí ke svému jasnému cíli a je plná emocí. Dětští herci odvedli velmi dobrou a přesvědčivou práci. (06.11.2012)

Po piatom Koreedovom filme uz mam celkom slusnu predstavu, co od neho ocakavat. Civilny pristup s pomalym tempom rozoberajuci nejaku vaznu temu, ktora sa ale odkrýva velmi pozvolne. Dôlezite je, ci je tema silna sama o seba natolko, aby ma zaujala, lebo ak nie, tak vdaka reziserovmu pristupu môze film dost nudit. Tentokrat ma obsah trochu zmiatol a cakal som skôr taky klasicky detsky film v ktorom sledujeme prihody malych deti a na konci to bude mat nejaky ten dramatickejsi presah. Ale prilis roztomilo detsky to nepôsobi. Cela prva hodina, v ktorej sa mame zoznamit s rodinnym zazemim deti, sa strasne vlecie a nic zaujimave sa v nej nestane. Potom sa deti konecne vydaju na cestu s urcitym cielom a bohuzial pre mna sa zabavnost filmu nezvysila. Asi to bude tym, ze ma prilis nezaujali postavy a tym padom aj ten dramaticky presah vo mne nevyvolal ziadne emocie a behom celeho filmu som sa nudil. Skoda. Nabuduce si snad Koreeda vynerie nejaku zaujimavejsiu temu. 5/10. (31.01.2017)

Koreeda je frajer. Jeho téma je infantilní (idealistický, naivní) vzdor proti nějak narušenému (rozbitému, nefunkčnímu) modelu klasické rodiny. Dokáže na svět koukat perspektivou dítěte plného snů, představ a nadějí, ale nenechává se příliš unášet a nohama zůstává ukotven vždy pevně v realitě. Já jako divák samozřejmě vím, že přání jakkoliv čistě vyřčené se prostě nesplní jen proto, že se poprvé minou dva rychlovlaky, ale stejně jsem v tom okamžiku na obrazovku koukal se zatajeným dechem. (09.04.2023)