Prezidentské volby

Dokonalé politické divadlo... Jay Roach je režisér řízných/dynamických komedií a pravděpodobně nenajdeme na světě povolanějšího člověka ke zfilmování osudů Sarah Palin, která by mohla bez problému vzít roli v jeho předchozích filmech. Roach nezklamal; Prezidentské volby jsou zábava i pro jedince důrazně apolitické. Nenechme se však mýlit, film není přirozeně bez názoru, rafinovaná forma propagandy přípomíná nedávné "Sarkozyho" Dobývání moci, v němž je bývalý francouzský prezident představen jako cynický kariérista a de facto asociál, jenže zároveň jiskra naděje a živé zhmotnění ideálního vládce Francie. U Palin (úžasná Julianne Moore + ostatní neméně kvalitní) není vzkaz takto jednoznačný, přesto se účelově manipuluje s informacemi (reverend Wright) a podsouvá význam cesty vzhůru. S ohledem na nedávnost a především mediálnost celé události se vychází právě z mediálního chápání světa (film nevypráví ona, nýbrž poradci a novináři). McCain překvapí coby bodrý a pevný, leč mimo realitu hláškující veterán, spolu s Obamou dle filmu vlastně nemají program. Jsou to mediální hvězdy, co umí více či méně využít fakt, že politika se změnila v divadlo s přednostním právem celebrit. Tento moment je zásadní, neboť ovlivňuje vnímání Palin. Její dobývání moci přes kiksy a neznalost základních informací, ovšem také pevnost a víru v tradiční hodnoty, probíhá s poukázáním na smrtící vyprázdněnost politiky do podoby divadelního ringu s loutkaři a tleskajícími davy. Proč by do tohoto světa Palin nemohla patřit? "To nebyla kampaň, ale hloupá reality show" trefné, nezbývá než sklízet... P.S. - opakovaná adorace Reagana je vskutku pikantní, když uvážíme, že politiku v show proměnil z velké části právě on. Náhoda?;) (MFF KV 2012) (01.10.2012)

„All the policy is a stage, And all the men and women merely players.“ Tak nějak to ten Shakespeare napsal, nebo to bylo jinak..? Skvěle napsané, zahrané i zrežírované drama, které je svou "polopatičností" vstřícné i k řadovému, v americké politice nepříliš zběhlému divákovi. Zatímco McCain a Palinová označili Game Change za nepravdivé vyobrazení průběhu prezidentské kampaně (ač to sami ani neviděli), její tehdejší hlavní stratég Steve Schmidt (Harrelson) ty dvě hodiny naopak přirovnal k mimotělnímu zážitku a já osobně jej obdivuji, že tehdy v 2008 neskončil na Lexaurinu, protože s tímhle materiálem se opravdu nedá pracovat.. Až skončí celebrita Obama své druhé volební období, přál bych si v Bílém domě zase nějakého republikánského prezidenta - sranda totiž musí být, i kdyby Thomase Jeffersona věšeli.. (16.01.2013)

Bože, ta Palinová je ale kráva, jestli je taková i ve skutečnosti tak hluboce lituju všechny, co s ní museli a musí pracovat. Tématicky je to dost podobný Novému sčítání hlasů, i když hlavní zápletka je úplně jiná. Co mě ale nejvíc zaujalo, ale výběr a namaskování všech důležitých herců, protože minimálně 90% z nich je naprosto k nerozeznání od postav, které hrají. Až se mi tomu opravdu nechce věřit. Myslím že by naprosto s přehledem mohly na nějakých veřejných proslovech nahradit originály a nikdy by nic nepoznal. (06.03.2013)

Zákulisí americké politiky... Nerozumím mentalitě obyvatel té "požehnané" země. Sarah Palin byla uměle vytvořená celebrita, která kromě svého charismatu neměla nic. Tenhle film dokonale odhaluje ignoraci, která je zjevně zastoupena i ve velké politice. Ta žena znala Aljašku a své rodné město. Ale o světě a fungování země, kterou tak mohutně chtěla zastupovat, nevěděla nic. Je až neuvěřitelné, že si tohle někdo v politické špičce může dovolit a utáhnout Američany na frázích o "vyvolené zemi" a citacím Reagana, což je jasná hra na populismus. Tenhle film místy utíká až příliš pomalu. Nicméně výkon Julianne Moore je vynikající a zbytek osazenstva jí velice zdatně sekunduje. (10.01.2013)

Mohla jedna nešťastná personální volba změnit průběh voleb ? Na tuto otázku se nepřímo ptá další z řady bezchybných skic politických reálií a zákoutí americké politiky. Prestižní klání o nejvyšší politický post a de facto pozici nejmocnějšího muže planety – je soubojem, ve kterém nerozhoduje filosofie a poselství kandidátů, politický program nebo upřímnost, ale charizma rockové hvězdy, množství vybraných peněz a vizuální a společenská image, často vykalkulovaná a vykonstruovaná do nejvyšší možné míry. Merito věci se přesouvá z proneseného obsahu do prezentované formy, která tak vytlačuje přednesené poselství na vedlejší kolej. Tleskám tvůrcům za to, že přistoupili k analyzované látce nestranně. Nesoudí, nýbrž pouze konstatují fakta, tj. přesně to, co bych od tohoto typu filmu očekával. Woody Harrelson se dostává v poslední letech do znamenité formy, Edu Harrisovi chybí dostatek prostoru, naopak Julianne Moore září a na rozdíl od jí ztvárněné postavy, je po profesionální stránce bezchybná. Právě Sarah Palin je hlavní „hvězdou“ filmu a místy je ze strany medií vystavena laciné, leč pravdivé a zasloužené kritice. Je naprosto bez diskuze, že na tázané otázky měla znát odpověď, nicméně bych rád věděl, jak by na podobně orientované otázky odpověděli zástupy těch, kteří se jí smáli. Obávám se, že znalosti většinové populace týkající se tzv. „všeobecného přehledu“ nejsou o moc hlubší. A nyní k „tragické“ postavě celého volebního příběhu roku 2008 - Johnu McCainovi. Vždy na mně působil jako slušný, zásadový a upřímný člověk. Patriot a vlastenec v pravém a ryze pozitivním slova smyslu, který si moc dobře uvědomuje, že se z politiky něco vytratilo – dle mého názoru ideová upřímnost a sebeurčující přesvědčení. Domnívám se, že mohl být dobrým prezidentem. Naneštěstí pro něj, přišel v nesprávnou dobu. Zkušenosti, politická kontinuita a příslušnost k republikánské straně byly v roce 2008 pro mnoho voličů nestravitelnou překážkou. V konečném důsledku byl poražen, nikoliv svým politickým oponentem, ale dobou a časem ve kterém kandidoval, tj. dějinami. O tom zda byla volba Baracka Obamy ku prospěchu země a ne pouze symbolickým mezníkem a krokem kupředu v oblasti rasové tolerance a rovnoprávnosti, můžeme polemizovat za pár let, až bude hlavním objektem podobné filmové adaptace současný americký prezident. Za sebe palec nahoru. (21.10.2012)