Nebezpečné známosti

Velká herecká jména předčí tento film a dá se od něj očekávat hodně, film i hodně z těchto očekávání splní. Intriky se přeci jen nejlépe dělají přes postel (i tedy mimo ní, ale víme o čem mluvím). Dobové kostými, interiery i exteriery mě přenesly do opravdu do 18. století, kdy se příběh odehrává a hudba byla vybrána lépe, než dobře. 85% (05.04.2010)

Takřka současně s Formanovým Valmontem byl natočen tento skvělý film na stejné téma. John Malkovich tady předvádí (jako skoro pokaždé) naprosto precizní výkon, Glenn Close mi přijde na své obvyklé poměry taky skvěle sžitá s rolí, ale i další herci dokonale zapadají do celkového rámce. Zajímavé je vidět tehdy mladé a talentované herce Umu Thurman a Keanu Reavese v jejich snad prvních větších rolích. (30.07.2002)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Laclosovy předlohy. Výrazně lepší než Vadimova volná adaptace z r. 59, přesto jsem se ani zde neubránil nemalému zklamání. Tento Frearsův film mě utvrdil v mém podezření, že každá filmová adaptace Laclosova textu, byť by byla sebevíce věrná své předloze (jako v tomto případě), musí vždy zákonitě vyznít jako nesnesitelně zjednodušující. Pokud by to bylo možné nějak kvantifikovat, pak se musí dojít k tomu, že v tomto filmu není možná ani desetina toho, co ve slavné románové předloze. Její mimořádně sofistikovaná epistolární forma a doba vzniku před více než 200 lety jsou v mých očích spolehlivou pojistkou toho, že každá filmová adaptace nikdy nepřekročí její stín a nebude ničím víc než kostýmní historickou podívanou, která bude v první řadě víc než čím jiným především svědectvím o době svého vzniku. Nejinak je tomu u tohoto filmu, jemuž příklon k dobovému způsobu natáčení historických filmů dokonce vynesl 3 Oscary. Odmyslí-li si člověk všechno to historické pozlátko, vyjde mu však otázka, proč vůbec točit filmy podle knihy, kterou většina současníků stejně nečetla - a kterou znají paradoxně právě jen díky jejím moderním filmovým adaptacím. Současnost skýtá tisíc a jeden lepších námětů k zfilmování, za sebe proto nemám problém prohlásit, že mě tento typ žánrové podívané přijde odtažitý, afektovaný a v podstatě zbytečný. Tak na mě působí i herecké výkony protagonistů většiny rolí v tomto filmu, především pak u Glenn Close, která mi nad to přijde mimořádně ošklivá a z každého záběru na její tvář na mě šly skoro mdloby z fyzické nevolnosti. Je to v první řadě moje obeznámenost s předlohou, která mi nedovoluje hodnotit výše než 3 hvězdami, a snad jediné, co mě zde potěšilo, je výkon Michelle Pfeiffer, která podle mě jako jediná z herců typově odpovídá své postavě. Nemám z toho filmu jednoduše dobrý pocit, vážně ne. (12.05.2013)

70% nuda. Koukal jsem na to s holkou, která byla na závěr citově vyklepaná a neschopná komunikace, co hůř, neschopná čehokoli, takže jsem musel já, kterého to citově nechalo chladným, jít na jedno točený. Taková Královna od S. Frearse, to už je jiný aristokratický kafe, tady jsem se i přes nesporně skvělý herecký výkony jenom těšil na konec - a na to pivo. (20.02.2008)

Je zajímavé sledovat, jak ke stejné látce přistoupili dva různí režiséři. Bráno v globálu, Nebezpečné známosti Stephena Frearse mají dobrý scénář, spíše sladký konec a jsou nudné, Valmont Miloše Formana má špatný scénář, trpký konec a je zábavný. John Malkovich je přesvědčivějším svůdníkem než Colin Firth, Annette Bening měla pro změnu jako intrikářská Markíza De Mertueil mnohem víc sex-appealu než Glen Closeová. Uma Thurman se nemůže srovnávat s mnohem lépe „ovnaděnou“ Fairuzou Banks, zato Keanu Reeves má alespoň známou tvář. Hudba je v obou filmech podobná, ve Valmontovi častější. Co se týče kamery, Ondříček dokázal mnohé dialogové scény oživit lépe, zde jsou zas postavy lépe napsané a jejich činy snáze pochopitelné. Snad ke každému mínusu Nebezpečných známostí bychom našli nějaký plus Valmonta a naopak, proto nemůžu hodnotit jinak než stejně, tj. lehce nadprůměrně. 70% Zajímavé komentáře: Jeanne, Rex Mundi, Tayen (04.08.2006)