Obsahy(2)
V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby, v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů. Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. (Blue Sky Film)
(viac)Videá (34)
Recenzie (323)
Pěkně vyobrazená 60. léta v popředí se stinnou stránkou "bohémského" života barových muzikantů. Více než polovina filmu zdařile kombinuje ono hloubkové vykreslení života nedoceněného hudebníka a do černé situace se hodící černý humor. Vsuvky s kočkou, či Johnem Goodmanem jsou typicky Coenovské a dělaly mi upřímně radost. Problém je, že film nikam pořádně nesměřuje a vyloženě artovský, nebo chcete-li podvratný konec se zdá zbytečně frustrující z hlediska neuspokojené divácké zvědavosti (mizerná katarze). Osobně se mi jeví, že podobně jako u Serious Mana zde chyběl větší počet nápadů, které by zdůraznily, co vlastně chtěl básník říci... (jinými slovy začínám být na Coeny příliš hloupý :) ) 7/10 ()
Tak to je zlý - těžká forma nudy se dostavila už v první minutě a spolu s ní i šok ze zaskočení, ne nepodobný situaci, ve které na hokejovém finále MS dostaneme ve stejném čase gól! Zbytek bych pak přirovnala k nedobrovolnému večeru u táboráku s Honza Nedvěd Revival, bez možnosti zpít se do němoty... zkrátka, už nikdy nechci skončit v nitru Llewyna Davise, zvenčí to namistrovanému vyžírkovi s neforemným zadkem, kterému tímto děkuji za posilující spánek, do kterého jsem během budování jeho kariéry upadla.... a jinak - Bůh ochraňuj námořnictvo Spojených států! ()
Llewyn Davis, největší smolař, který nebyl. Sledovat Inside Llewyn Davis je jako poslouchat starou, ale neohranou vinylovou desku a pít u toho hodně černou kávu bez cukru. Trpké, ale zároveň příjemné asi jako převalování se v posteli s vědomím, že dnes nemusíte dělat vůbec nic. Tenhle film má obrovské srdce oděné v ručně pleteném svetru a manšestrovém saku. Neuvěřitelné (folkové) sólo Oscara Isaaca a vizuálně nejvypiplanější Coenovka. ()
Llewyn Davis. Ve svém nitru hudební talent, navenek však další Coenovic smolař, přežívající svoji nudnou existenci na cizích gaučích nebo po newyorských ulicích jen se svojí kytarou a kočkou, co není jeho a byť se jmenuje Odysseus (nebo tak nějak), tak po šourku ani památky (což majitele nepotěší). Llewyn chtěl zjevně od života víc než jen hrát pro šestákový obecenstvo v zaplivaným baru, možná snil být folkovou hvězdou nebo mít aspoň v občance štempl se svojí adresou, kde se bude povalovat na svým vlastním gauči. Jenže venku se píše rok 1961 a jeho hudba málokoho zajímá. Snad nejsmutnější film bratrů Coenů, o to líbivější je ale kamera mého oblíbence Bruno Delbonnela .. ()
Svazující příběh o tom, že ve dvojici s Mikem můžeš bejt stěží něco málo, zatimco bez Mikea seš už jen prachsprostej asshole (© Jean). Jo, folk je nedoceněnej žánr. A dneska to má možná ještě těžší než před 50 lety. Protože jak tomuhle skvostu mohla uniknout nominace na Best Original Song, to mi asi vysvětlit nikdo nedokáže. --- "Folk singer with a cat ... are you queer?" ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (14)
- Hlasem Llewynova (Oscar Isaac) zesnulého parťáka Mikea je Marcus Mumford, zpěvák kapely Mumford and Sons a také manžel Carey Mulligan, která ve filmu hraje Jean. (DavePave)
- První kopie byly do kin distribuovány pod krycím názvem "The Gaslight". (Cheeker)
Reklama