Vnútri Llewyna Davisa

Tak druhá projekcia mi sadla podstatne viac. Ide síce o minimalisticky pôsobiaci film, ale na to je jednoduché vysvetlenie. Sotva priemerne úspešný folkový spevák proste zažíva iné veci než rockové hviezdy, na ktoré sme zvyknutí z ostatných hudobných počinov. Ale o to reálnejšie to celé pôsobí. Je to príbeh hudobníka - smoliara, ktorý je natoľko bizarne nevydarený, až to nie je ani cool. Čo viac, jeho život je vo výsledku cyklický či stereotypný, a to žiadny umelec istotne nechce. Svet, ktorý mu ostal, s ním putuje v jednom puzdre na gitaru a všade je len na návšteve. Staré menčestrové sako má ošúchané, podobne ako piesne, ktoré hráva stále dookola. Chýba mu partner, s ktorým hrával kedysi. Či už ním bol hudobník s tragickým koncom, alebo motivácia, ktorú stratil spolu s ním, viac to jednoducho nie je ono. Potĺka sa sychravou krajinou neúspechu, v ústrety mrazivému odmietnutiu, či hmlistému nepochopeniu. Jediný jeho románik z poslednej doby mu je vyhadzovaný na oči samotnou aktérkou onoho vzplanutia, čo ho vedie ešte k horšiemu zisteniu ohľadom predošlého vzťahu. Aby toho nebolo málo, nevie sa postarať ani o jednu obyčajnú mačku. Niežeby to bola vyslovene jeho chyba, ale on má predsa teraz iné problémy, ktorým treba čeliť. Neúspech je v konflikte s jeho egom, ale život nie je len o tom. A tak musí riešiť všetko ostatné, čo sa mu pripletie do cesty, ako napríklad tá mačka... (10.02.2014)

Je opravdu zajímavé sledovat umělecký vývoj sourozeneckého dua bratrů Coenů - podvratný černý humor jejich prvních filmů pomalu dozrál v průběhu let do smutnější, serioznější, více filozoficky laděné roviny a z černých komedií se pomalu stala dramata. Zlomem byl už kultovní přepis Tahle země není pro starý, na kterýžto trend navázal i předešlý A Serious Man. V nitru Llewyna Davise lze nalézt smutek. Tenhle film je o bolesti a má v sobě i silný existenciální podtón. Navíc je to jedinečný dobový kousek. Podobně jako v posledních filmech jejich vrstevníka Jima Jarmusche i z filmu Coenů cítím silnou autorskou únavu, jakousi vyhořelost, vyžilost, únavu z tvůrčí dlouhověkosti. Ale i stejnou fascinaci krásou a hloubkou hudby, neboť Coeni stejně jako Jarmusch vědí, že Podstata hudby je jenom jedna. Zašlá sláva folku se vzdouvá v majestátních hudebních číslech a fantastických muzikálních výkonech. ,,Jsem unavenej. Jo, kurevsky unavenej. Myslel jsem, že mi bude stačit vyspat se v noci, ale je to... Chce to víc, než to." (26.05.2014)

Hodně mě překvapilo, že je to vlastně o ničem. Celý snímek je pouze o tom, jak se zpěvák zahrabavá do potupného života. Ale musím uznat, že charisma má velké + Justin Timberlake a celkově dobrá muzika. Tento film je sice podprůměr, ale rozhodně neurazí a dobře se u něj odpočívá, i když možná téměř usíná. (20.03.2014)

Cesta odnikud nikam vroubená kouzelným panoptikem v čele s jízlivým Johnem Goodmanem má zvláštní náladu, slova včetně bizarní poezie "Ó, posteli" ztrácejí klíčový význam - ne náhodou je snímek nominován na Oscara za zvuk a kameru. Z deště, sněhu, šedi, chladu a klidu kouzlí Coenovi osobitý typ krásy, aniž by jím pěstovali plané iluze či naděje. Ovšem musel jsem překonat pár bariér: jednak očekávanou soukromou výpravu do nitra hrdiny včetně jeho minulosti, jednak hudební výlet dotýkající se občas stylu, jejž v trefném překladu titulků vyznávají "kotlíkáři". Publiku to Coenovi tentokrát neusnadňují, i smích posouvají od černé grotesky k intimnější hořkosti. Ale pořád účinkuje. (26.05.2020)

"Vonkajší život" Llewyna Davisa je nemastný, neslaný, bez príkras a príchute, "vnútorný život" komplikovaný, plný intenzívnych citov a sem tam temných obsahov. Jediný zmysel má hudba. Coenovské predstavenie sa mi nedostalo pod kožu, aj keď na to šli celkom dobrým spôsobom (kamera, atmosféra, dialógy), celkovo neuspokojuje, ponúka len nejaké vákuum, ktoré sa tiahne od začiatku do konca. A nič to vákuum neprekoná, až na ten záver, ktorý mi v celom kontexte nedával zmysel. (14.08.2014)