Vnútri Llewyna Davisa

Svazující příběh o tom, že ve dvojici s Mikem můžeš bejt stěží něco málo, zatimco bez Mikea seš už jen prachsprostej asshole (© Jean). Jo, folk je nedoceněnej žánr. A dneska to má možná ještě těžší než před 50 lety. Protože jak tomuhle skvostu mohla uniknout nominace na Best Original Song, to mi asi vysvětlit nikdo nedokáže. --- "Folk singer with a cat ... are you queer?" (24.01.2014)

Tak druhá projekcia mi sadla podstatne viac. Ide síce o minimalisticky pôsobiaci film, ale na to je jednoduché vysvetlenie. Sotva priemerne úspešný folkový spevák proste zažíva iné veci než rockové hviezdy, na ktoré sme zvyknutí z ostatných hudobných počinov. Ale o to reálnejšie to celé pôsobí. Je to príbeh hudobníka - smoliara, ktorý je natoľko bizarne nevydarený, až to nie je ani cool. Čo viac, jeho život je vo výsledku cyklický či stereotypný, a to žiadny umelec istotne nechce. Svet, ktorý mu ostal, s ním putuje v jednom puzdre na gitaru a všade je len na návšteve. Staré menčestrové sako má ošúchané, podobne ako piesne, ktoré hráva stále dookola. Chýba mu partner, s ktorým hrával kedysi. Či už ním bol hudobník s tragickým koncom, alebo motivácia, ktorú stratil spolu s ním, viac to jednoducho nie je ono. Potĺka sa sychravou krajinou neúspechu, v ústrety mrazivému odmietnutiu, či hmlistému nepochopeniu. Jediný jeho románik z poslednej doby mu je vyhadzovaný na oči samotnou aktérkou onoho vzplanutia, čo ho vedie ešte k horšiemu zisteniu ohľadom predošlého vzťahu. Aby toho nebolo málo, nevie sa postarať ani o jednu obyčajnú mačku. Niežeby to bola vyslovene jeho chyba, ale on má predsa teraz iné problémy, ktorým treba čeliť. Neúspech je v konflikte s jeho egom, ale život nie je len o tom. A tak musí riešiť všetko ostatné, čo sa mu pripletie do cesty, ako napríklad tá mačka... (10.02.2014)

Nejsmutnější film bratří Coenů s jejich bezkonkurenčně nejméně sympatickým hrdinou. Poslouchá se to jako sladkobolný folkový šlágr o chlapovi, který šel celý život mimo. Přesně víte, kam přijde, sloka, refrén i konkrétní rým. A v tom je právě síla jednoduchého popěvku, který mi zalezl po kůži jako mráz a kočičí předení. Nic hlubokomyslného, prostě jenom krásnej zážitek, který není třeba nijak vysvětlovat / obhajovat. [85%] (13.02.2014)

Je opravdu zajímavé sledovat umělecký vývoj sourozeneckého dua bratrů Coenů - podvratný černý humor jejich prvních filmů pomalu dozrál v průběhu let do smutnější, serioznější, více filozoficky laděné roviny a z černých komedií se pomalu stala dramata. Zlomem byl už kultovní přepis Tahle země není pro starý, na kterýžto trend navázal i předešlý A Serious Man. V nitru Llewyna Davise lze nalézt smutek. Tenhle film je o bolesti a má v sobě i silný existenciální podtón. Navíc je to jedinečný dobový kousek. Podobně jako v posledních filmech jejich vrstevníka Jima Jarmusche i z filmu Coenů cítím silnou autorskou únavu, jakousi vyhořelost, vyžilost, únavu z tvůrčí dlouhověkosti. Ale i stejnou fascinaci krásou a hloubkou hudby, neboť Coeni stejně jako Jarmusch vědí, že Podstata hudby je jenom jedna. Zašlá sláva folku se vzdouvá v majestátních hudebních číslech a fantastických muzikálních výkonech. ,,Jsem unavenej. Jo, kurevsky unavenej. Myslel jsem, že mi bude stačit vyspat se v noci, ale je to... Chce to víc, než to." (26.05.2014)

Coenovci trošku jinak. V jinačí náladě, s jiným kameramenem, jinou muzikou a jiným ansámblem. A za to rozhodně velký palec hore. Funguje to i pro někoho, kdo všechny Coeny viděl padesátkrát a jejich styl žere. Chtělo se to trochu otřepat ze stereotypů a začít od nuly. Sympatický návrat k malým filmům s velkou dávkou emocí. S každou minutou lepší a působivější. Paradoxně mi nesedla akorát ta snad nejvíce coenovská scéna s Goodmanem. Ono to dorostlo. Hurá! (16.02.2014)