Most

Hodně, hodně zvláštní seriál. Atmosféra přichází velmi zvolna, ale kolem 3-4 dílu člověka pohltí a je v pr.....:) Vše točené velmi precizně, syrově s lidským rozměrem. A přestože se mi spoustu herců vzhledově nelíbí (pricitam to návyku na americké seriály kde hrají jen modelové a modelky) hrají velice dobře. Chybí mi dokoukat pár posledních dílů, ale v tuhle chvíli 85% (15.08.2014)

Hodnotím po první sérii, ale zároveň jsem už silně načal druhou, která není o nic horší a vlastně vychází z úplně stejné myšlenky. Podstatou totiž je, že se na nejdelším evropském mostě přes dvě země nalezne mrtvola. No a jelikož je tahle mrtvola na území dvou zemí, pustí se do vyšetřování jedna zvláštní Švédka a jeden zvláštní Dán. Bombastické na tom všem je, že oba jsou ošlehaní životem a oba žijí svým životem se svými pravidly, závislostmi, problémy a trápením. Prostě jsou to lidé jako my všichni a je jen na nás, zdali si k nim najdeme cestu nebo ne. Já ji třeba chvíli hledal a po půlce první série jsem si nebyl jistý, jestli si na ně zvykl. Během vyšetřování se ale všechno zlomilo, protože seriál nejen vyšetřuje, ale také do svého dění přibírá pár osobních situací obou vyšetřovatelů. Sofia Helin a Kim Bodnia to hrají mimochodem naprosto parádně. Nesetkáte se s vyšetřovatelskou dvojicí, která by působila přirozeněji, ale zároveň osobitěji, než kdokoliv jiný z jakéhokoliv například amerického kriminálního seriálu. V tomhle je Evropa holt někde jinde a je boží, že Seveřané toho tak parádně využili. S tajuplnou severskou atmosférou, kterou podkresluje geniální kamera hrající na architektonickou skandinávskou strohost, Vás tento seriál prostě nemůže zklamat. (26.06.2017)

1. série: Pro milovníky "over-twisted" a sociálně uvědomělých severských detektivek něco jako obchod s luxusní čokoládou. Seriál sice rámcově následuje model amerického thrilleru o tematickém zločinu, ale samozřejmě ho překládá do severského hodnotového systému a vnímá ho v kontextu společenských fenoménů - tajemný zločinec pak do určité doby funguje jako Nolanův Joker, tedy inscenátor jevů, které odhalují zálibu poklidné společnosti v excesu. Některé jeho "zkoušky" jsou brilantní a jejich hraniční morálně-etická povaha překračuje rámce běžné politického korektnosti. To, že pak Most přeci jen směřuje ke "smířlivějšímu" motivování pachatele je něco jako očekávaná daň, která nijak nekazí rozkoš z chaosu, který "TT" páchá. Navíc na tuhle daň připadají závratné zisky - nádherně asymetrické ústřední duo s žoviálním Kimem Bodniou a mimozemskou Sofií Helin (její Saga mi konečně osvětlila, co je pro některé ženy na Cumberbatchově Sherlockovi tak sexy), metrosexuální light design i rámování záběrů, které je chladně krásné a chrání Most před úpadkem do sentimentu a žánrových klišé. Čistá rozkoš z vizuálu promyšleného do posledního nepodstatného záběru (i vycpávková scéna, v níž detektiv vystupuje z auta a jde domů je nasvícená tak, že člověk vidí, jak o ní někdo přemýšlel jako o nedílné významové součásti celku), studená a odtažitá atmosféra, zajímavá sonda do skandinávského svědomí a navzdory předvídatelnosti i silně emotivní finále... Pokud jenom trochu berete na jména jako Mankell, Nesbo či Larsson a občas fetišisticky slzíte u BBC verze Wallandera, tak tohle musí jít skrz krunýř do omrzlé krajiny srdeční. 2. série: Trochu víc oslích můstků a zvláštních nesouladů, opět opakování trochu účelové práce s vedlejšími liniemi (postavy a jejich osudy se objevují jen jako účelové "komplikace" zápletky), na druhou stranu se tvůrci tentokrát poučili a konstantně udržují napětí i "globální" perspektivu případu. Pokud první série šla kolem 7. dílu trochu dolů, tady je tempo konstantní a gradace se paradoxně dostavuje přesunem do intimní roviny postav. Závěr patří k nejlepším, co jsou v žánru k vidění, nechybí monstrózní cliffhanger hlavní zápletky, ale největší sílu do vyprávění vnáší opakování motivu pomsty z koncovky série první. Jens jako "dědictví" první série funguje po celou dobu skvěle a i když možná už dialogy a sociální "faux pas" Ságy a Martina nemají tu intenzitu, vyhublý přízrak "teroristy pravdy" posouvá jejich vztah dále až k hořkému finále. Moc se těším na pokračování, protože tvůrci ukazují schopnost držet kvalitu, neměnit koncept a přitom se posouvat dál. Saga na rozdíl od Sherlocka navíc nepodléhá pozici "asociální superstar" a čím více se otevírá, tím více je lidská, nedokonalá a tím i méně cool. Vlastně je svou umanutostí dost otravná a v některých aspektech začíná evokovat kolegyni Lundovou. (02.01.2013)

Seveřané umí. Nejsem schopen říct, zda je lepší první nebo druhá série, ale druhá je přeci jen komplexnější. Celou dobu v ní rezonují následky předchozí série, velký prostor mají osobní linky ústřední dvojice a finále je přímo zdrcující. Na takový pojeb hlavních postav má koule málokdo. Ovšem velká škoda Martinova odchodu. Další série si najde nové tahouny, ale jeho charisma prostě chybí. S1 - S2: 80% S3 - S4: 70% (16.11.2016)

Ačkoliv nechci, tak srovnávám trochu s Wallanderem, kde bylo nesporně velkou výhodou, že v každém dílu šlo o jiný příběh, takže jsem se neztrácela. Ale když se oprostím od srovnávání, tak tady jsem měla krizi asi v polovině pro přílišnou překombinovanost a pár nelogičností, ale to se během tří dílů vysvětlilo a ve finální části napětí bezvadně vygradovalo. Klobouk dolů před Sofiou Helin, která hrála skvěle policistku Sagu, navíc se syndromem pro mě neznámé nemoci a projevující se opravdu velmi zvláštním způsobem. Kim Bodnia za ní sice trochu pokulhával, ale alespoň jeden z nich byl v uvozovkách normální. Jinak vizuálně je to nádhera a letecké pohledy na Malmö, nebo Kodaň se spojujícím mostem mezi Švédskem a Dánskem nemají chybu. A o titulkovém songu se tady zmiňuje už uživatel Kaluž, takže si ho poslechněte, protože je fakt skvělý. - Tak mám za sebou i druhou sérii a musím konstatovat, že jsem nadmíru spokojená, protože byla ještě o level parádnější než ta první. Mimo jiné klady jsem si vysloveně vychutnávala Sagu (ta je k sežrání:D) s Martinem, kterému se tady také dostalo daleko víc prostoru pro svojí postavu. Jejich dialogy byly příjemným a někdy prima úsměvným kořením. Zkrátka dokonalé, bezchybné, takže za sebe můžu napsat, že s otevřenou náručí přivítám třetí sérii, protože ten téměř provokativní závěr druhé série po ní přímo řve. (09.02.2013)