Neodvolatelná mise

Po trochu nudném úvodu (ale vzhledem ke stopáži opravdu krátkému úvodu) začíná jít do tuhého. Jak postupuje čas, atmosféra je opravdu napjatá, no a konec, přestože není nic vidět, masakr. Pachuť studené války je z toho cítit na míle daleko, což je určitě velké plus a vůbec si nedokážu představit, jak se cítili lidé, kteří v 60. letech viděli originál. To by muselo vyřešit asi moc hodně panáků. Přece jen tomu ale něco malinko chybí a televizní háv (i přes vynikající herecké obsazení i výkony) se nezapře. Nakonec dám 4 body, jelikož podobně laděný snímek "Den poté (1983)" mě dostal přeci jen o trochu víc. (21.05.2013)

Parádne vystihnutá atmosféra na americkom vojenskom štábe pri hroziacom jadrovom útoku počas studenej vojny. Film je čiernobiely a odohráva sa v jednej miestnosti. Možno ho priovnať k 12 angry men, aj keď samozrejme nie obsahovo, ale po stránke prevedenia. Zvlášť silne sú zobrazené záverečné udalosti filmu. Tento snímok som videl už dávno, ale zážitok z neho u mňa pretrval do dnes. (08.06.2008)

Neviděl jsem originál z roku 1964, podle ohlasů je toto téměř přesná rekonstrukce původního filmu. Člověk ovšem musí skutečně v jednom kuse myslet na Dr. Divnolásku, protože je to parkticky totéž a rozdíl je jen v pojetí, kdy Divnoláska se na vše kouká se sarkastickým nadhledem, zatímco Fail Safe je zcela a naprosto vážné, a to včetně válečného štváče prof. Groetescheleho. Příběh se odehrává ve třech kancelářích a dvou kokpitech a dokáže být sugestivnější a než většina normální produkce, postavený jen na síle zápletky, scénáři a hercích. Snad přecejen trochu tu přesvědčivost nabourávají parametry bombardérů "vindicator" představovaných ve skutečnosti typem B-58 Hustler, který sice dosahoval dvoumachové rychlosti, ale v žádném případě by nedolétl od Aljašky až k Moskvě, aniž by jej zachytila protivzdušná obrana, kromě toho měl velmi špatné vlastnosti v přízemním letu, proto byl již v roce 1970 vyřazen z výzbroje. Rovněž nikdy neměl obranné rakety vzduch-vzduch. V roce 1964 tak těžko existovalo 6 bombardérů, na kterých by tolik závisel osud lidstva. Ale to je jen malá poznámka technického šťourala. Rozhodně bych byl rád za více takovýchto inscenací, kde se nechá divákův mozek a představivost pracovat. (23.02.2014)

Remake Lumetova filmu Fail-Safe z roku 1964, který je tak důsledně stejný, až se nabízí otázka, jestli důvodem jeho vzniku bylo i něco jiného, než dát šanci další herecké generaci. Ta ve srovnání s kalibry typu Henryho Fondy nebo Waltera Matthau uhrála čestnou prohru na body, filmu sluší i černobílý materiál a kratší stopáž, která celkovému výsledku nijak neuškodila. (29.09.2003)

Zpochybnění stability míru napěchovaného zbraněmi bylo tématem i původního snímku Sydneyho Lumeta "Selhání vyloučeno" z roku 1964, filmu o tom, jak mylný rozkaz nezvratně namíří americký jaderný bombardér na Moskvu. Remake Stephena Frearse je bohatší o zkušenost jaderné katastrofy v Černobylu, která také byla kdysi naprosto "vyloučená", a o závěrečný výčet zemí vlastnící v současnosti jaderný arzenál. Nečekejte nic akčního, ani bombastického. V televizních kulisách nám George Clooney a spol. mluveným slovem předvedou, že hrozba jaderné války může být reálná v jakékoliv době. (30.10.2010)