Neodvolatelná mise

Originální film od Sydneyho Lumeta jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat. Fail Safe v režii Stephena Frearse přináší napínavou podívanou, od začátku až do konce natřískanou brilantními dialogy. Z hvězdného obsazení si pro sebe největší prostor krade Richard Dreyfuss v roli amerického prezidenta. Je opravdu výborný. Z těch dalších je tu sympaťák George Clooney, Harvey Keitel či Hank Azaria. Když jsem ho tu viděla, vzpomněla jsem si na jeho roli vědátora Davida v Přátelích:) V určitých momentech jsem ani nedutala a seděla bez hnutí, jak byly dramatické. Jedná se v podstatě o konverzační záležitost, samotný výbuch zde ani neuvidíme. Díky autentičnosti a bezvýchodnosti situaci pro všechny strany je však nakonec i lepší, že neuvidíme, co se stalo "Den poté." (13.08.2016)

Parádne vystihnutá atmosféra na americkom vojenskom štábe pri hroziacom jadrovom útoku počas studenej vojny. Film je čiernobiely a odohráva sa v jednej miestnosti. Možno ho priovnať k 12 angry men, aj keď samozrejme nie obsahovo, ale po stránke prevedenia. Zvlášť silne sú zobrazené záverečné udalosti filmu. Tento snímok som videl už dávno, ale zážitok z neho u mňa pretrval do dnes. (08.06.2008)

Velice nápadité, poutavé a smysluplné. Aneb o tom, jak si velcí muži hrají s figurkami, aniž vidí na skutečný povrch. A o tom, jak vše může zničit jedna technická chybka. O válce, kterou ve skutečnosti nikdo nechce, ale uvědomí si to, až když je pozdě. Sice jsme tenhle nápad tady už několiktát měli v jiném obalu, ovšem tady se tvůrci obešli bez triků a doslova nevylezli z komory. Napětí se buduje pouze zkrze telefonáty a mapu a pomocí klaustrofobních záběrů. Vlastně se to celé odehrává jen ve dvou místnostech a skvěle to funguje. Bohužel, za co musím strhnou hvězdičku? Za kameru. I přes tu napínavost mi kamera neuvěřitelně vadila. Celou dobu mi to připadalo, že je to nahrané na levnou digitálku a pak odbarvené. K tomu se místy nešikovně třese. Kvůli kameře jsem z toho ztratila část atmosféry a přes to jsem se zkrátka nepřenesla. (14.03.2010)

"Máme pojistky pojistek!" tvrdí generál Bogan a skutečně věří tomu, že k zahájení nukleární války je potřeba souhlasu všech zodpovědných mozků, synchronizovaného otočení klíči a zmáčknutí červených tlačítek. Drobný technický problém však vyšle směrem k Moskvě šest bombardérů, jejichž velitelé jsou vycvičeni ke splnění úkolů a k ignorování vizuálních signálů i hlasových pokynů prezidenta. V Pentagonu se zatím začíná prolínat demagogie a paranoia ("Co když jsou za tím Rusové?") se zoufalými pokusy o záchranu světa. Je to napínavé i mrazivé a závěrečný výčet zemí vlastnících jaderný arzenál dává tušit, že něco podobného nemusí být do budoucna jen filmovou fikcí. (13.03.2010)

Po trochu nudném úvodu (ale vzhledem ke stopáži opravdu krátkému úvodu) začíná jít do tuhého. Jak postupuje čas, atmosféra je opravdu napjatá, no a konec, přestože není nic vidět, masakr. Pachuť studené války je z toho cítit na míle daleko, což je určitě velké plus a vůbec si nedokážu představit, jak se cítili lidé, kteří v 60. letech viděli originál. To by muselo vyřešit asi moc hodně panáků. Přece jen tomu ale něco malinko chybí a televizní háv (i přes vynikající herecké obsazení i výkony) se nezapře. Nakonec dám 4 body, jelikož podobně laděný snímek "Den poté (1983)" mě dostal přeci jen o trochu víc. (21.05.2013)