Príbeh môjho syna

Příběh mého syna je mým oříškem k rozlousknutí, co se týká hodnocení, protože moje pocity byly hodně sinusoidové. I když příběh sám o sobě je velmi zajímavý na zpracování a i to spojení se Sarajevem tomu přidává na uvěřitelnosti, tak se nemůžu ani po pár dnech po zhlédnutí zbavit dojmu, že Sergio Casttellito chtěl až příliš donutit moje slzopudné kanálky k činnosti a to se mně dost příčí. Ani mě moc nechytlo to rádoby chvílemi umělecké pojetí, které bylo nejvýraznější v té střední části. Každopádně nejpůsobivější scény byly s Askou, kterou výborně hrála Saadet Aksoy. Takže ve výsledku je to opravdu velmi slabá trojka a zase platí, že méně někdy může znamenat víc. (07.09.2013)

Když já mám rád filmy, kde chování postav dává smysl... Zhruba první polovina filmu je velice slušná a obsahuje řadu situací či myšlenek, které leckerého diváka skutečně osloví (za mě mnoho klíčových momentů vztahu Diega a Gemmy, focení konzervy tuňáka). Druhá polovina filmu bohužel obsahuje řadu momentů, kde příčiny chování postav buď nejsou dostatečně vysvětlené nebo jednoduše chování postav nedává žádný smysl - hádka matky se synem, fotbalový zápas a zejména závěrečná pointa filmu (kdy by hlavní postava filmu měla být v úplně opačném emočním rozpoložení). Závěr ve mně skutečně vyvolal díky své nelogičnosti kroucení hlavou míchané s apatií, což je zrovna u Příběhu mého syna ještě větší problém než obvykle (vzhledem k tomu, že divák kvůli dvěma souběžně běžícím časovým linkám zrovna na závěr vyloženě čeká, aby pochopil, jak to vlastně celé bylo). Škoda, rozjeté to bylo slušně. 3/5 (22.09.2019)

To poslední, co bych z toho snímku cítila, je poznání síly lásky (měl si pravdu, normálně mi uniklo 10 minut filmu). Nicméně, ačkoli námět je srdcervoucí a na pozadí bosenko-srbské války se vás snaží přesvědčit, že má co nabídnout, obávám se, že se někde mezi plátnem a divákem stala chyba. Film obsahuje spoustu silných momentů, které v zásadě najdou svůj smysl až na konci, ale ani konec vlastně nenabídne tu správnou sondu do odpuštění, vysvětlení a celožitovního utrpení, o kterém se vás snaží přesvědčit. A tím vlastně ztrácí body. (15.05.2014)

K postavě Gojka jsem jen obtížně hledal cestu, pořád mi připomínal spíše filosoficky osvíceného Wookieho. To byly tedy perly, co z něj občas lítaly… Jak se mi Emile Hirsch líbil v Útěku do divočiny, tak tady mi prostě nesedl, podobně jako turecká herečka Saadet Aksoy, které jsem vůbec nepřišel na chuť. Emile Hirsch měl navíc drobnou výhodu oproti jeho zmíněným evropským hereckým kolegům, že vyfasoval roli fotografa Diega, kterou bych v jiném provedení dokázal akceptovat, Gojko a Aska byli na můj vkus až příliš filmoví, než reální. Lepší hodnocení zazdil sladce melodramatický konec na ostrově, to už bylo vážně moc, ubrat na klišé v první půlce by také neuškodilo. Škoda, protože film se odehrával v zajímavých lokacích válečné Bosny a nabídl překvapivá až cimrmanovská odhalení (nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn!) a několik opravdu silných momentů (např. spěšný odlet Gemmy ze Sarajeva). (30.04.2013)

Neuvěřitelně utahaný film. Asi tak půlku filmu se skoro nic neděje, pořád tam někdo blbě kecá, válečné Sarajevo je hodně špatně natočené, pomalu by člověk neřek, že tam je válka. Protivný Hirch, ono vesměs většina postav byla protivných. Ne toto mě opravdu neuchvátilo, popravdě jsem čekal mnohem víc. (26.10.2015)