Stockholm East

Za pozitivum celého příběhu považuji vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů a jejich vnitřní monology, které se filmem prolínaly. Chápu, že člověk který prochází nějakou hlubokou vnitřní krizí, nebo v tomto případě navíc i velkou bolestí, tomu touží uniknout, ale někdy se může stát ta úniková cesta svým způsobem ještě bolestnější, jak jsem to mohla vidět u Johana a Anny. Co bych tomuto příběhu vytkla, je příliš mnoho okatých náhod a tudíž to celé na mě působilo až moc nevěrohodně, včetně závěru. Ale na první celovečerní film Simona Kajsera to rozhodně nebylo špatné a já doufám, že jeho další počin se už vyrovná ostatním skvělým švédským filmům. Lepší trojka a jednou si dám v tomhle případě repete. (20.03.2015)

Poctivá deprese, kupodivu lehce protkaná optimistickou linkou. Ale nebyli by to Švédi, aby i ta neměla mrazivý podtón. Nedovedu posoudit, jestli je příběh realistický, nebo kompletně vycucaný z prstu, ale nedá se mu upřít podmanivost a osudovost. Smutná tvář Iben Hjejle mě dostala skoro okamžitě. Pak už jsem střídavě trnul strachy a střídavě se nechal unášet obrovskou pocitovostí snímku. Skandinávcům tohlež klišé budu z ruky zobat asi pokaždé, a ještě si hlasitě řeknu o přídavek. Na vysoký nadprůměr vytáhla film dvojice protagonistů. (10.01.2013)

„Vím, že to, co jsem tehdy poprvé k Anně cítil, nebyla láska. Byla to taková podivná sounáležitost, a ještě podivnější touha pokusit se ji zachránit. Zachránit alespoň ji…“ Jak se smířit s vlastní vinou, svědomím, výčitkami, lítostí a chybou, kterou nelze vrátit zpět? S pouhým pomyšlením na to, že jste 2 rodičům nešťastnou náhodou vzali jejich dítě? Divák zdánlivě nevinnou, vlastně oboustrannou terapii a onu sounáležitost chápe, ale je mu jasné, že to jednou praskne. A pak nastane problém. Naladit se na hlavní postavy není těžké, do jisté míry se jim dá i porozumět. Problém ovšem je, že místy to nepůsobí zrovna uvěřitelně. A ten „hollywoodský nádech“ se projeví zejména k závěru, který je skoro až trapně jednoduchý a předvídatelný (opravdu produkce ze Skandinávie?). A ta pachuť mě nutí dát pouze lepší 3*. „Když poznáš pravdu, osvobodíš se. Nestojí to někde? Zní to tak jednoduše. Jako by něco někdy bylo tak jednoduché. Já i Anna jsme skrývali každý svou pravdu. Ta její byla o dítěti, které v ní rostlo. A moje lež zas rostla ve mně.“ (16.01.2022)

[IFF 2011, Bratislava] To ma podrž, už ani Severania sa neunúvajú s navodzovaním (pre nich tak charakteristickej) depresívnosti/úzkosti ako kedysi a radšej sa klonia ku konzervatívnym stanoviskám ktoré v ich podaní moc dobre nepôsobia. Určite sa jedná o grif zriedkavý, ale v prípade prvotiny Simona Kaijser sa mi zdá nešťastný. Ak k tomu pripočítam ešte miestami (pre)schématizovanú fabulu, ktorú síce resuscitujú bezprostredné vystúpenia Iben Hjejle i Mikaela Persbrandta a nadoblačný dohľad cez objektív Pera Källberga (bystré prepínanie medzi snímacími módmi, sýtosť farieb, uvážená výstavba+nadpájanie záberov), no zabíjajú ju alogické náhody/nepredpokladateľné obraty ústiace do "zľaknutého" konca, tak za rovná sa by som napísal toto: "Stockholm east" je ako nové (nie moc odskúšané) autíčko od automobilky Volvo-má riadne vyleštenú karosériu, bezpečne Vás dopraví do cieľa, ale pod kapotou motor občas zaštikúta a pohon inak ambiciózne navrhnutého vozidla neužitočne spomalí. (14.11.2011)

Anders: „Začíná to v půl desáté.“ Anna: „Já vím.“ Anders: „Vážně nepůjdeš?“ Anna: „Ne.“ Anders: „Myslím, že by to bylo dobré. Anna: „Kvůli čemu?“ Anders: „Kvůli tobě. Kvůli nám. Abychom to uzavřeli.“ Anna: „A tím to podle tebe skončí?“ Anders: „Chci ho aspoň vidět. Chci, aby se mi podíval do očí.“ Anna: „A co uděláš? Zabiješ ho? Tím to skončí?“ Prísť o dieťa je situácia, v ktorej sa nechce ocitnúť žiadny rodič. Mama ju prežíva inak (navyše si kdesi vo vnútri vyčíta, že za to môže). Otcovia dávajú svoju bolesť najavo inak. Bolesť, ktorá sa nedá zvládnuť, nedá sa zabudnúť a býva dôvodom rozpadu vzťahu. Potiaľ je to logické. Anna začne navštevovať psychológa, dôležitejšie sú pre ňu však rozhovory s Johanom. Johan tiež kvôli niečomu trpí. Ale kvôli čomu? (17.01.2022)