Stockholm East

Vyjimečně happyend ani v severském filmu neuškodí.. :) Asi první severský film, který jsem kdy viděla a neskončil tragicky. Jak píše uživatel Malarkey, nejde o typickou skandinávskou depresi, film je totiž smutný a beznadějný skoro celou stopáž a konec to potom obrátí, což mi v tomto případě nevadilo.. Hlavním hrdinům jsem ten nový začátek moc přála. Nicméně nemůžu nenapsat, že klasická skandinávská dramata mi sedí více. (02.07.2017)

[IFF 2011, Bratislava] To ma podrž, už ani Severania sa neunúvajú s navodzovaním (pre nich tak charakteristickej) depresívnosti/úzkosti ako kedysi a radšej sa klonia ku konzervatívnym stanoviskám ktoré v ich podaní moc dobre nepôsobia. Určite sa jedná o grif zriedkavý, ale v prípade prvotiny Simona Kaijser sa mi zdá nešťastný. Ak k tomu pripočítam ešte miestami (pre)schématizovanú fabulu, ktorú síce resuscitujú bezprostredné vystúpenia Iben Hjejle i Mikaela Persbrandta a nadoblačný dohľad cez objektív Pera Källberga (bystré prepínanie medzi snímacími módmi, sýtosť farieb, uvážená výstavba+nadpájanie záberov), no zabíjajú ju alogické náhody/nepredpokladateľné obraty ústiace do "zľaknutého" konca, tak za rovná sa by som napísal toto: "Stockholm east" je ako nové (nie moc odskúšané) autíčko od automobilky Volvo-má riadne vyleštenú karosériu, bezpečne Vás dopraví do cieľa, ale pod kapotou motor občas zaštikúta a pohon inak ambiciózne navrhnutého vozidla neužitočne spomalí. (14.11.2011)

V první řadě je třeba říct, že se nejedná o standardní skandinávskou pětihvězdičkovou depinu. Tenhle film totiž nešokuje koncem, ale naopak hned z kraje na začátku. Takže prvotní šok vyústí maximálně k tomu, že vytvoří depresivní atmosféru, kterou se táhne celý film až do samotného závěru. A jelikož je závěr naopak pozitivnější, než by milovník skandinávské kinematografie vůbec kdy mohl tušit, tak nelze jinak, než sáhnout k hodně slušné tříhvězdě. Tu si mimochodem zaslouží samotný Mikael s Iben, kteří předvádí parádní herecké výkony. Příběhově tu ale někdo zkoušel pojmout skandinávské drama z trošku jiného úhlu pohledu a přiznám se, že standardní Skandinávie mi je přeci jen trošku milejší. I přesto...hodně slušné drama. (27.05.2017)

Podobný námet ako v Rabbit Hole, akurát že úplne inší koncept príbehu, ktorý bol síce pozoruhodný a zaujímavý, no na druhú stranu naivný a neprirodzený. To, že by práve títo dvaja ľudia našli v sebe vzájomnú oporu by som ešte ako tak veril, no ale to ostatné mi prišlo absurdné, obzvlášť vtedy keď už aj pravda vyšla najavo. No a ten optimistický koniec radšej nekomentujem, ten akurát tak zosunul film aj pod hranicu priemernosti. Takže aj keď bola prvá polovica veľmi sľubná, potom príbeh upadol pod rúškou nepochopiteľných rozhodnutí a egoizmu. (19.06.2014)

Poctivá deprese, kupodivu lehce protkaná optimistickou linkou. Ale nebyli by to Švédi, aby i ta neměla mrazivý podtón. Nedovedu posoudit, jestli je příběh realistický, nebo kompletně vycucaný z prstu, ale nedá se mu upřít podmanivost a osudovost. Smutná tvář Iben Hjejle mě dostala skoro okamžitě. Pak už jsem střídavě trnul strachy a střídavě se nechal unášet obrovskou pocitovostí snímku. Skandinávcům tohlež klišé budu z ruky zobat asi pokaždé, a ještě si hlasitě řeknu o přídavek. Na vysoký nadprůměr vytáhla film dvojice protagonistů. (10.01.2013)