Mary Reillyová

John Malkovich hraje zvláštního muže se zvláštními zvyky. Na jednu stranu je dokonalý džentlmen, který žije sám ve velkém domě se služebnictvem. Na druhou stranu skrývá strašlivé tajemství, které mu postupně odebírá zbytky lidskosti a mění ho v monstrum. Jednou ze služebných je i osudem težce zkoušená Julia Roberts. Mezi ním a služebnou vznikne zvláštní pouto. Má to však jeden háček. Malkovich je obětí svého lékařského experimentu. Nikdy jsem Johna Malkoviche neměla ráda. Nedokázala jsem si k němu najít cestu. Nechápala jsem, co na něm všichni nebo všechny mají. Dnes jsem to pochopila. Je to vynikající, fascinující herec s obrovským a výrazným talentem. V téhle roli absolutně démonický. Hrál tělem i duší. Jeho přeměnu v Jekylla a Hyda jsem mu uvěřila. Oba dva od sebe výborně odlišil, ale v téhle roli musel. Jekkyl byl usedlý muž a Hyde byl výplod z jeho nejtemnější části lidské duše, která byla doposud potlačovaná. (15.11.2009)

Spomienka na Marry Reilly je už trochu matnejšia, ale to by nebola, ak by bol film skutočne vydarený. Takto pôsobí skôr ako trochu zbytočný pokus vytvoriť ďalšiu variáciu na známu tému. Za zhliadnutie stojí, pokiaľ si chcete doplniť Frearsovu filmografiu a vidieť Juliu Roberts "nie zase až tak úplne krásnu", ako sme poväčšinou pri jej filmoch zvyknutí. Pri ďalšej tv repríze si dám reprízu aj ja. (09.01.2013)

Mě se to, ale fakt líbilo! Mám fakt rád horory a tajuplné příběhy a všechno podobné. Ale nemám rád horory kde tečou litry krve a šílení mutantise sápou po zemi. Mám rád filmy s atmosférou, kde spíše nejostata nežli litry krve navozuje mrazení v zádech. A v tomto filmu se dozajista zamrazení v zádech dočkáte. Ponurá atmosféra, propojená vzpomínkami na zmařené dětství nevinné dívenky. A pak rozpolcenost hlavního hrdiny. No takřka perfektní. Bohuželjen takřka. Tak jak to je je to skvělé, ale já bych z filmu odstranili ten jediný efekt a to jest přeměna jedné osobvnosti v druhou. Bohatě by stačilo, aby hlavní postava byla schizofrenní, zčehož jedna osoba by svojí tvář zakrývala. Filmby zjískal na realičnosti (Což asi nebylo žádoucí ale já tomám rád) a divák by odcházel od obrazovky s úděsným pocitem, že by se tomohlo stát. Ale přesto jsem z filmu nadšen, po řadě naprosto úchylných pokusů o horor s atmosférou mě tento zcela vyhovuje a díky za něj! (05.12.2005)

Kdybych nebyla blbá a nezačala se před lety zajímat o fanfikci a obsah termínu "Mary Sue", tak na mě ta atmosférická, lehce úchylná romanťárna mohla fungovat stejně jako v dětství. Teď už z toho holt není nic jiného než typicky plochá verze původního materiálu zprasená o přítomnost spasitelské bezvýrazné panenky. Snad mi přečtení knížky za účelem pravděpodobného potvrzení tohohle závěru nebude trvat dalších deset let. (14.09.2013)

Kedysi ma tento film zaujal, neviem už, čím, pravdepodobne celkovým príbehom, pretože som ešte nemal prečítanú jeho predlohu. Medzičasom som Stevensonovu novelu prelúskal a zase na jej obsah z veľkej časti zabudol. Príbeh filmu ma teda teraz už nemal čím prekvapiť a hodlal som sa zamerať najmä na vzťahy postáv. V tomto ohľade ma to ale sklamalo. Film sa uberá pomalým tempom, mnoho sa nedeje. Nerozohráva sa ale príliš dramatickým spôsobom ani onen ľúbostný "trojuholník", ani mi nebolo dožičené preniknúť hlbšie pod povrch jednotlivých postáv. Problém samozrejme môže spočívať v mojej malej schopnosti nasať psychologické postrehy z málo explicitne vysvetľujúceho filmu, obávam sa ale, že skôr je to dôsledok neochoty tvorcov či konkrétne scenáristu trochu viac na diele zapracovať. Napr. postoj Mary k otcovi je iba naznačený v zaujímavej krátkej scéne z pohrebu. Pomerne otvorenou ponecháva film tiež podstatnú otázku motivácie dr. Jekylla k jeho výskumu; vystačiť som si musel s otázkou na Mary: "Nikdy ste netúžili po novom živote? ... Že by ste mohli robiť čokoľvek, čo by ste chceli, bez výčitiek svedomia?" - Ak film nielen po sujetovej, ale aj psychologickej stránke nevyniká, atmosfericky je takpovediac dokonalý. Takmer celý čas nás kamera vodí buď po tmavých priestoroch bohatého, ale kvôli majiteľovi s utrápenou tvárou, odmeranému správcovi a neustále neveselému služobníctvu stiesňujúceho domu alebo po špinavom, upršanom, taktiež tmavom a občas i krvavom (trh s mäsom) prostredí Londýna. Z tejto šedi a mĺkvosti sme vyslobodení iba raz a na chvíľu - a to pri návšteve falošne či povrchne rozjasaného verejného domu! Keď k tomu ďalej pripočítam zarasteného a svojskou "morálkou" vedeného pána Reillyho alebo chvíľku s chlapíkom, od ktorého mala prenajatý byt matka hlavnej hrdinky, ale najmä jednu z úvodných scén, keď o život krvavo prichádza budúci obsah taniera dr. Jekylla (presný význam tejto sekvencie pre filmový celok som možno nepochopil, bola ale v každom prípade impresívna), nemôžem nekonštatovať, že ako esencia ťažko definovateľnej depresívnosti je tento film naozaj pomerne majstrovským kúskom. Ak ho mám zhodnotiť celkovo, s ohľadom na (podľa mňa) odlišnú kvalitu troch zmienených rovín som na pochybách. Nechám sa ale po tejto svojej prvej repríze premôcť formou a prepáčim tomu slabší obsah: mierny nadpriemer... - Pomerne nevydarený je koniec, ktorý pôsobí veľmi otvorene, čo však zrejme nie je (iba) súčasťou "posolstva" filmu, ale (tiež) výrazom scenáristovej bezradnosti v úvahách, ako to "useknúť". Okrem toho pôsobí tam predvedená veľmi trikovomoderná scéna fyzickej premeny Hydea na Jekylla v surovo (pseudo)realistickom filme dosť cudzorodo. (04.03.2012)