Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrajú:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (viac)Obsahy(2)
Ochrnutý bohatý aristokrat Philippe si za svojho nového opatrovateľa vyberie Drissa - černošského mladíka zo sídliska, ktorého práve prepustili z väzenia. Napriek obrovským rozdielom medzi nimi ich spojí nedotknuteľné a bláznivé priateľstvo, vďaka ktorému obaja dokážu veľké veci v tejto komédii o tom, že ani ochrnutý človek nemusí stratiť zmysel života a toto zistenie mu môže sprostredkovať tá najmenej pravdepodobná osoba. Nedotknuteľní sa stali najúspešnejším európskym filmom posledných dvoch desaťročí. (STV)
(viac)Videá (8)
Recenzie (2 820)
Je třeba něco dodávat? Intouchables si musí zamilovat snad každý. Kouzelný příběh, podepřený skutečnou událostí, který ve vás probudí emoce a zahřeje u srdíčka...kašlat na republikány, který nejsou spokojení s malinko rasistickým Omarem Sy zřejmě proto, že ve skutečnosti ten pobočník nebyl tmavé pleti, no a?...100% ()
"Když třeba máte červený uši, tak Vám jako stojí?" Symbióza ochrnutého milionáře s černým parťákem z mokré čtvrti na půdorysu skutečné události ve mně budila velké obavy. Naštěstí mi byl naservírován milý a lehce úsměvný snímek, který mi sice rozhodně bránici smíchem nenatrhl, ale pár vtípků na účet kvadroplegika si rozhodně budu pamatovat. Zkrátka bylo to dost dobrý, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín ... ()
Boromejka z lapáku zvyšuje nápadnost půvabů buržoazie. Podtext lidskosti a ústřední záměr vymítat sebelítost bezprostřední živelností jsou nedotknutelné, leč subjektivní „handicapy“ nelze opomenout. Na sociální drama se klouže po povrchu, či stoupá směrem k utopii jako paraglide nadnášený termickým proudem vzduchu, většina vtipných scén na téma konfrontace zdravý člověk - kvadruplegik je předvídatelná bez ohledu na divácké limity korektnosti a co je nejhorší, latexové rukavice místo cévky, či plen jsou jakýmsi znakem učesanosti, která stříká voňavý filmový parfém na jinak zcela „nearistokratickou“ realitu. S hodnocením „nejlepší evropský film posledního desetiletí“ bych tak byl velmi opatrný.. P.S.: Státem těžce zkoušenému českému invalidovi maximálně zbývá, aby si od výfuku svého Maserati Quattroporte dovedl gumovou hadicí zplodiny do interiéru vozu a ukončil to. No jo, to by vlastně nešlo. Modely autíček od firmy Bburago zplodiny nevylučují.. ()
Černej anděl v buržoazním sídle. V Americe africké chůvy učí děti měšťánků emocionální úplnosti, v Británii jemenský šejk káže deprimovaným hrdinům o smyslu života a ve Francii senegalský čahoun vrací kvadruplegickému milionáři chuť do všeho tím, že selanku pracháčů mění na soft verzi pařížského předměstí (přitom se ale samozřejmě sám asimiluje krásou "vysokého umění"). Jestli tohle není midcultový tyglík se všemi ingrediencemi, jsem já beznohý satyr. S oběma zmíněnými filmy pojí Nedotknutelné to, že jsou od pasu dolů mrtví (včetně srdce a koulí), ale přeci jen jim to dost dobře pálí na to, aby se jich člověk nemohl urážlivě dotýkat. Je to veselé, výhřevné, někdy dokonce lehce za hranou politické korektnosti, ale je to, jako by řekl gruzínský knírač, nekonfliktní a obalené v hedvábí. Francouzi tyhle multi-kulti okrasy dělat umějí, a mocně aplaudované dílo dvojice režisérů má tu krásnou vlastnost, že aspoň nepodsouvá žádné kliškovité stereotypy sociální a politické (přinejmenším filantropický pracháč nezachraňuje socku z ghetta), byť té podlézavosti prostřednímu vkusu je tam na můj vkus moc - nakonec je to tak vlastně něco mezi pohádkou a komedií. Vysoké hodnocení na rozdíl od tupoučkého hovínka jménem Černobílý svět chápu... ale na mě prostě podobné emocionální kalkulačky nefungují. P.S. Komisař Cluzet je skvělý... ()
Výborný skvěle dramaticky a scénáristicky vypilovaný snímek o tom, jak to mezi paraplegiky a podobně postiženými v reálném životě - nechodí. Philippe totiž patří k tomu zlomku populace, která si může dovolit život na zámku se spoustou personálu a v takovém prostředí se i ochrnutí snáší mnohem lépe než živoření někde v ústavu s vyhořelým personálem, který dává všemožně najevo, jak moc ho svojí pouhou fyzickou existencí štvete, a který vás permanentně udržuje ve stavu mizerného přežívání. Jenže takový pravdivý film by nenabízel tolik hřejivého humoru, zajímavých situací a přitažlivých postav. Vzájemná chemie mezi opatrovníkem Drissem, černošským plebejcem z periferie, a aristokratickým příslušníkem vyšší třídy Philippem je jednoduše dokonalá a plně funkční. Film neřeší jenom vznik jednoho velkého přátelství, ale zajímavým způsobem se potýká i se střetáváním různých kultur, společenských vrstev a věčného sváru tzv. velké elitní kultury s popkulturou lidových mas. Nedotknutelní skvěle naplňují oba žánry, ke kterým se hlásí. Těmhle hrdinům se smějete a zároveň se o ně bojíte. Kromě výše uvedené výtky bych měl snad jen jedinou - ten film je svým dovětkem zbytečně doslovný, tady bych nechal více méně otevřený konec a prostor pro divákovu fantazii. Celkový dojem: 90 %. ()
Galéria (72)
Zaujímavosti (44)
- Inspirací pro film byla autobiografie, která byla sepsána na základě osudu někdejšího obchodníka se šampaňským Philippa Pozzo di Borgo. V roce 1993 si při paraglidingu poranil páteř, díky čemuž mu ochrnuly horní i dolní končetiny. V roce 1996 mu na rakovinu zemřela manželka. O schopnostech jeho 21letého pečovatele Selloua, krátce před přijetím propuštěného z vězení, pochybovali mnozí, ale právě on pomohl Philippu z depresí. Na společné cestě v Maroku dokonce oba našli své budoucí manželky, založili rodiny a zůstali přáteli. Jedinou nepravdou oproti reálným postavám je, že skutečný pečovatel Philippa nebyl černoch. (Sufferer)
- Ve scéně, kdy Driss (Omar Sy) a Philippe (François Cluzet) letí s paraglidem, je vidět, že Driss drží kameru, v dalších záběrech už ji ale nemá. (ČSFD)
- Vo filme počuť výňatky z umeleckých diel známych autorov Guillaume Apollinaire, Charles Baudelaire a Arthur Rimbaud. (WalterIK7)
Reklama