Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrajú:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (viac)Obsahy(2)
Ochrnutý bohatý aristokrat Philippe si za svojho nového opatrovateľa vyberie Drissa - černošského mladíka zo sídliska, ktorého práve prepustili z väzenia. Napriek obrovským rozdielom medzi nimi ich spojí nedotknuteľné a bláznivé priateľstvo, vďaka ktorému obaja dokážu veľké veci v tejto komédii o tom, že ani ochrnutý človek nemusí stratiť zmysel života a toto zistenie mu môže sprostredkovať tá najmenej pravdepodobná osoba. Nedotknuteľní sa stali najúspešnejším európskym filmom posledných dvoch desaťročí. (STV)
(viac)Videá (8)
Recenzie (2 820)
V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... ()
Francouzská kinematografie rozhodně není mým šálkem čaje. Jejich humor obecně mi nikdy nepřišel moc vtipný a že by mě někdy francouzský film upřímně dojal, to si taky zrovna nevzpomínám. Intouchables jsou ale trefa do černého (NE, nenarážím na afroameričana v hlavní roli) a pro mě alespoň nástinem znovuobjevené důvěry ve francouzský film. Neskutečně příjemný snímek o nevyzpytatelné cestě životem v doprovodu vskutku lahodných melodií - 90%. ()
Můj vztah k Nedotknutelným (přesněji TĚMTO Nedotknutelným, protože s názvem Intouchables budu mít navždy spojenou De Palmovu gangsterku) by se dal popsat asi takto: "Na počátku byl hype." I z toho důvodu jsem si dal se zhlédnutím hodně na čas (film jsem viděl až v televizi cca před půl rokem), a dokonce se věci sešly tak, že jsem stihl vidět i zatím poslední film z dílny dua Nakache-Toledano, Dokud Nás Svatba Nerozdělí. A kupodivu když mi pak prošli "rukama" Nedotknutelní, měl jsem z nich v řadě ohledů velmi podobné pocity. Ano, je to velmi dobře zahrané, po řemeslné stránce velmi dobře vedené, ale zcela průhledné a nepřekvapivé, sestavené z očekávatelných figur a očekávatelných situací (jistě, obvykle v nich není k vidění kvadruplegik), a že by mělo jít o bůhvíjak přelomový film nebo i "jen" film roku, to bych neřekl. Na moji "první signální" to zkrátka a dobře nezapůsobilo a v hlavě mi tato záležitost zůstává už jen díky tomu přeceňování, které se jí dostalo a stále dostává. 8. nejlepší film? Ale prosím Vás... 70% ()
Nejlepší francouzský film, jaký jsem kdy viděla (ovšem pravdou je, že jsem jich moc neviděla). Komedie a drama v jednom, každá složka správně vyvážená. Na konci filmu jsem byla naprosto spokojená, šťastná a dojatá. Film jsem viděla, aniž bych věděla, do čeho jdu, aniž bych se koukla na hodnocení na CSFD, proto mě velmi překvapilo, když jsem zjistila, že je tak dobře hodnocený. Hezké nevydírající lidské drama se všemi aspekty lidství, co jen můžou ti dva mít. P.S.: U holení fousů jsem se málem počůrala smíchy. ()
prosim vas, budte taki laskavi, a kto poznate Omara osobne, poslite mi ho domov. A ked nie jeho, tak apon scenaristov, lebo ak by ma dokazali takto rozosmiat kazdy den, tak som ochotna zit v ako polygamistka. Dakujem velmi pekne, koniec hlasenia. PS: Lepsiu komedialnu dramu, ktora ma srdce a na nic sa nehra, som od Crazy Stupid Love nevidela. A je mi jedno, ze si ludia myslia, ze tento film nepatri do prvej 200 najlepsich filmov, ja si myslim, ze tam nepatri 150 filmov, ktore tam su. Takze asi tak. ()
Galéria (72)
Zaujímavosti (44)
- V roku 2012 režisér Éric Toledano uviedol, že dostal viac ako 3 000 ďakovných správ od používateľov invalidných vozíkov. (WalterIK7)
- První setkání obou protagonistů se v realitě odehrálo v podobně absurdním duchu jako v Nedotknutelných. Abdel se přišel ucházet o místo z jediného důvodu, a to, aby mohl dál pobírat sociální dávky. Na Philippeho působil jako „malý, netolerantní, povrchní, arogantní mužíček“. Ale něco na Abdelovi ho přesto upoutalo. Byla to prý jistá bláznivost, neohroženost, smysl pro humor a hlavně – Abdel Philippeho nelitoval. S ním si začal Philippe znovu užívat života a vzrušení z toho, že neví, co přijde příští minutu, jak sám popisuje v rozhovorech s médii. Dalších 90 uchazečů tedy odmítl a přijal Abdela na zkušební období. Největší zlom v jejich vztahu nastal až po smrti Philippeho ženy. Zhruba v těchto chvílích se mezi muži rozvinulo nečekané přátelství, které, i když je to k neuvěření, probíhalo podle interview a vydaných knih velmi podobně tomu, jak bylo zobrazeno ve filmu. (pornogrind)
- Na otázku, jak je možné, že se dva tak odlišní lidé mohli stát blízkými přáteli, jak je zachyceno i ve filmu, Philippe odpovídá, že tolik odlišní zase nebyli. Měli stejný smysl pro humor a hlavně se oba vymykali většinové společnosti. I díky tomu mohlo jejich přátelství vydržet doposud, kdy sice Abdel už pro Philippeho nepracuje a každý bydlí v jiné zemi, minimálně jednou ročně se ale navštěvují a pravidelně si telefonují. (pornogrind)
Reklama