Suite Française

Po šesťdesiatich rokoch našli dobrého nácka, ktorý roztúžený päťcípym ženským pyžamom a pižmom pochopil, že žiadna höhere a niedrigere Rasse nehrá rolu, keď ťa láka sonáta neoholeného lesa na miestach, kde nohy strácajú pekné meno. A že to pižmo bolo výrazné, o tom nepochybujme, drahá Lucille asi vtedy na Chanel numero 5 nemala. Takže veľmi slušný ansámbl v pomerne neslušnom, vtedajšie zákony silne porušujúcom prípade, ktorý ale prišiel neskoro na povrch, aby drahému dôstojníkovi s hromozvodmi na výložkách akokoľvek pomohol, okrem vytlačenia nadbytočného ejakulátu. Nevieme, ako dopadol, to už sa do denníka nedostalo, ale drahá Lucille čoskoro zistila, že dobrého nácka stretneš len raz za život. Najmä keď ti ho radi skrátia. (31.10.2023)

Nic z čeho bych si sedl na zadek a jsem toho názoru, že pokud by osud Ireny Nemirovské nebyl takový jaký byl, neštěkl by pes ani po knížce. Ale i když je to romantika nejhrubšího zrna, natočené je to dobře. Líbilo se mi, že film/kniha jde proti zažitým pořádkům a nelíčí okupanty vyloženě jako tyrany, kteří znásilňují ženy a drancují domy, ale jako obyčejné vojáky, kteří se v nastálé situaci snaží s místními nějak koexistovat. Samozřejmě parchanti se tam najdou, ale to se dá říct i o některých místních, kteří se snaží díky svému postavení získat různé výhody. Ta oboustranná vyváženost mě bavila. A bavili i herci, ale v tomto případě se jedná spíš o představitele vedlejších postav na čele se spolehlivou K.S. Thomas, čímž ovšem nechci říct, že bych měl něco proti Schoenaertsovi a Michelle Williams. Těžko se k němu kdy vrátím, ale za jedno podívání film stojí. 70% (29.11.2015)

„MŮJ OTEC ŘÍKÁVAL: POKUD CHCEŠ VIDĚT PRAVOU TVÁŘ LIDÍ, ZAČNEŠ VÁLKU“… /// V roce 1940 se Francie stává okupovanou krajinou. Do venkovskýho městečka Bussy přijížděj Němci a vezou sebou všechny strasti, který okupace přináší. Lidi začínaj ukazovat svoji pravou tvář, ale film dlouho míjí válečný úklady, protože je třeba se k sobě chovat slušně. No a slušnost se dá i v lásku proměnit… Taková červená knihovna. Z války jen uniformy a hlavní jsou vztahy. ON hraje na klavír, ONA taky, takže brzy dojde na prvního francouzáka (hovno popravu. Holky ví, jak to myslím!). A když už bych málem zapomněl, že je ta válka, nastanou situace, který tu červenou knihovnu přebijou. Naštěstí. Takže, co já vím…, třeba na rozdíl od Adaline půjdou zrovna tady holky vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenný nedokončený román, který napsala Irena Nemirovská, neznám. 2.) Mám pochopení pro chtíč. 3.) Thx za titule „Sarinka.luc“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (12.07.2015)

„Miluji tě, Bruno!“ „I já tě miluji, Detlefe!!!“ „???!!!“ „Ježyš, promiň, Mišel, ale strašně mi připomínáš majora von Schlaucha z přípravky Hitlerjugend. Zažili jsme spolu tenkrát ve Výmaru tolik hezkých chvilek. Ale už nezdržuj a jdem si zašukat na tom klavíru! Shrnu to pak do notového zápisu, nazvu „Suňte Rumçaise“ a ty se u toho můžeš prstit, až tady jednou nebudu.“ Ať už to leželo v židovském kufru já nevím jak dlouho, není to nic jiného, než prachsprostý, laxativní Harlekýn, vyprávějící tklivý příběh osudové lásky múzami ulízaného, vlažného nacisty na poloviční úvazek a žabožroutského babochlapce jménem Lusil na chlupatém pozadí kýčovitě okupovaných francouzských vidlí, kde nechybí hodný a sympatický důstojník Wehrmachtu, zlý a nesympatický důstojník Wehrmachtu, slizký a zbabělý kolaborant, hrdinný a správňácký odbojář, pěkně hnusná tchýně, parodie na Šopéna, slunce, seno a pravidelná menstruace. Takže by mi za normálních okolností má pověst nenapravitelného romantika měla velet, abych to s brutálně ohlazenou kočkou v klíně a pomočeným kapesníkem v ruce poslal nekompromisně směr nevybělené, zarostlé rektum. Nicméně před projekcí jsem se byl zasněně projít po Ostravsko – karvinské promenádě kolem Mitalstýlu, kde jsem v posledních paprscích truchlivě skomírajícího slunce spatřil v polétavém prachu, plném krásně těžkých kovů z té indické kurvy, stlašně loztoumilouškého bezďáka, jak si chčije po nohách. Děsně mě to rozněžnilo a přepadla mě neodolatelná touha svou hodně škaredou dvojkou prokázat, že jsem taky jenom člověk, něžný a citlivý, co neváhá před milováním poeticky zapálit pár naftových hořáků a rozházet po posteli čerstvě natrhané okvětní plátky bolševníku. (06.07.2015)

Naozaj veľmi podarená snímka, ktorá odsýpa, má rýchle tempo a nenudí. Herecké obsadenie je presne podľa môjho gusta a teda to isté platí aj o samotných hereckých výkonoch. Príbeh a scenár je v skutku kvalitný a rovnako tak dialógy. Hudba nehrá druhé husle a zaznejú veľmi známe a pekné piesne. Môžem konštatovať, že táto snímka bola pre mňa naozaj príjemné prekvapenie a to možno aj preto, že som od toho tak veľa nečakal. Ale zase už by som nechcel až tak preháňať a chváliť. Rozhodne ma ale nenapadá žiadna skupina ľudí, ktorej by som tento snímok nemal odporučiť, myslím že ho ocení každý fanúšik filmu, pokiaľ nehľadá niečo náročné, nad čím by musel premýšľať. (08.11.2019)