Song to Song

Ano, je to typický Malickův rukopis, alespoň ve srovnání s filmem " K zázraku". Já jsem se ale tentokrát nedokázala vézt na jeho vlně. Na tenhle film musí mít člověk náladu a být nastavený na vizuální, téměř poetické obrazy, které nám nabízí. Chvíle, kdy jsem byla nadšená se střídaly se zoufalou nudou, ale to je můj problém. Takže dnes žádná sláva, ale možná dám jednou repete a změním hodnocení na plnou nádrž. (16.05.2018)

Stejně jako u jeho předchozího počinu "Knight of Cups", i zde Terrence Malick dává na odiv precizní kameru, jejíž detailní záběry herců odkrývají všechny drobné emoce, které by jinak zůstaly skryty. Bohužel, se zbytkem už to tak slavné není, za což může v první řadě šílená stopáž, u níž jsem místy vážně trpěl. Co se samotné kostry příběhu týče, režisér se nebojí jít do hloubky, přičemž rozkrývá vztahová témata až na holou kůži, na níž jdou všechny přetvářky a smutky vidět jako na rozpáleném letním slunci, byť je ke konci už značně "roztahaná". Snímku rovněž napomáhají skvělé herecké výkony všech zúčastněných, z nichž však nejvíce vyčnívá Michael Fassbender, jenž si svou roli užívá každou sekundu. „We thought we could just roll and tumble, live from song to song, kiss to kiss.“ (08.07.2017)

Film opäť z toho vesmíru, kde stavajú stromy života. Zatiaľ s najkrajším castingom a najlepším VA soundtrackom. A keďže horrible je človek povrchný, stačia mu nedokonalosti v pokožke Rooney Mara a jamovanie s Patti Smith. A že film o emóciách z vás žiadne nedostane a celé je to chladné jak reklama na vložky? No tak to býva, pri pohľade zvonku. Odpady chápem. Život za každú cenu. (24.03.2020)

Na rozdíl od Skrytého života, který mě skutečně zasáhl, mě tato kvazi bigbítová (nebo snad spíše rokenrolová) (anebo jen festivalová?) meditace, přišla příliš časovou - a dnes po zkušenostech předešlých týdnů, kdy se znenadání měnily barvy věcí i znění míst, zrychloval i zpomaloval tep a minulost bolela víc než neovladatelné tělo, musím doznat, že jsem si připadal při sledování tohoto filmu jako v muzeu. Rockové hvězdy zde karikovaly v dokumentarizujících záběrech samy sebe - jako by je chtěl někdo nasvítit rentgenem a prozradit tu velkou lež, že jsou i lidmi!, všemocný dyzajn, který nahradil v posledním čase umění, ovládl i gesta herců, pohyby - a nakonec i vztahy. Vypjaté emoce, s nimiž se dnes člověk setká i při obyčejném nákupu, zdaleka nespasily banalitu každého záběru. Všednost má svou obrovskou hloubku, které se kdysi říkalo propast a později také žalář, ale tady jen někdo listoval katalogem amerického obchodního domu. Poster. (09.05.2020)

"Nic nevypadá skutečně" lamentuje na začátku filmu Mara. A to platí o celém filmu. Zápletka jaksi není a je to celé takové transcendentní. Nalezl jsem tu ale také chvíle krásy. Krásné záběry kamery Emmanuela Lubezkiho. Malick jako by chtěl vtisknout duši do postav a událostí, které jsou svou podstatou bez duše. (06.05.2020)