Rytíř pohárů

Představte si, že dáte nevzdělanci do rukou tarotové karty. Bude je číst jako dětské malůvky bez špetky symboliky. Vyloží Rytíře pohárů a uvidí jen muže s číší v ruce. Ani o obraz víc. A přesně takový je celý snímek - bez scénáře, bez nápadu, bez hlubší symboliky - jen plytce plyne jako život bez archetypů a blýská se jedině hereckým pozlátkem. (21.08.2023)

Terrence Malick už zcela rezignoval na jakýkoli příběh a natočil pouze obrazy. Plytké obrazy ukazující především dekadenci a rozežranost světa boháčů. Nesnažil se je s ničím postavit do kontrastu, ani z nich nic vyvodit, a tedy nesdělil jimi vůbec nic. Kdyby se tady ze dvou hodin vystřihla hodina a půl, pořád by to byla nekonečná nuda. A to píšu jako člověk, který považuje Strom života za jeden z nejjedinečnějších a nejumělečtějších snímků, co jsem kdy viděla... (24.01.2016)

"My son... you are just like I am. Can’t figure your life out? Can’t put the pieces together? Just like me. A pilgrim on this earth. A stranger. Fragments... pieces... of a man." Žalozpěv za duši moderního člověka. Člověka bloudícího, neúplného, roztříštěného. Člověka odloučeného od světa, Boha, přírody, odcizeného sobě samému. Žádný Malickův film v sobě nenese tolik bolesti a smutku, žádný toho neříká tolik o duchovní krizi dneška a mrákotě, která nás obklopuje. A byť se na první pohled může opak zdát pravdou, žádný v sobě zároveň nechová tolik naděje na procitnutí, nový začátek... (14.09.2015)

"Labyrint světa a ráj srdce" podle Malicka... Cizinec v sobě bloudí přepychem bídy a za pravidelného odvažování úbytků štěstí se pokouší zjistit proč, a kdy vlastně, zapomněl žít. Oblečen, jako by bytím jen procházel, a přesto, že neustále mluví z cesty, útržky jeho myšlenek jsou oslovitelné - stačí je dešifrovat poté, co se nechám vtáhnout do obrazu, pohybu, zneklidňujícího ohlušení, hlubokého prázdna... To je prostě Malick, ten, co si filmy točí pro sebe, ale kdo má zájem, může se dívat s ním... Vábivý Christian Bale ♥ . (Že se ale našmajdal, snad mu dali aspoň dobrý boty ;-)) (23.06.2016)

Istý filozof sa raz boril s dilemou, či má do svojej knihy pripájať aj poznámky a vysvetlivky. Nechcel totiž, aby bola príliš dlhá a tým pádom nezrozumiteľná. Nakoniec ich tam predsa dal, lebo citujem "Ak sa veľkosť knihy nemeria počtom strán, ale časom potrebným na jej porozumenie, mohlo by sa o nejednej knihe povedať, že by bola oveľa kratšia, keby nebola taká krátka." Potrebujete vysvetlivky a komentáre? (20.12.2016)