Prepadovka 2

To, čím se před léty egoisticky chvástal Jackie Chan, dnes v Indonésii umí každý komparzista a kdo neovládá minimálně šestadvacet druhů bojových umění, ten ve filmu nehraje. Nehodlám omdlévat ve vlastních tělních sekretech jako mí předřečníci, leč musím pokorně uznat, že bojové sekvence byly luxusní. Ač jsem hrdé prase rozměrů nevídaných, kterému žaludkem nepošteluje ani incestní fisting, homosexuální felching, nebo obličej Justina Biebera, tak musím uznat, že tato degutantní kuchařka na 100+1 způsob, jak správně separovat mozek od lebky, byla moc i na mě. V některých obzvlášť nechutných momentech jsem tedy protestantsky sklonil hlavu do klína a pokoušel se uklidnit selfieorálem. Pátou hvězdu nedávám proto, že mi bylo absolutně jedno kdo chcípne jako další, pročež jsem v podstatě sledoval jen soubor precizně natočených bojových scén protkaných nudným tlacháním. (23.06.2014)

Když jsem zde před zhlédnutím v komentářích četl, že dvojka překonala jedničku a (odpovídalo tomu i zdejší hodnocení obou dílů), začal jsem být hodně natěšený. Přesto, úvodních 15 minut jsem se nedokázal na film naladit, protože se mi příliš nedařilo orientovat v nemálo postavách (což mi bohužel dělalo problém po většinu projekce), ale hlavně mě znervózňoval prostý fakt, že už od začátku nevládne akce. Až postupně jsem pochopil, že druhý díl není pouze o tom „co nejrychleji vyběhni nahoru a sejmi všechno, co se hýbe“, ale že je podstatně komplexnější. Zátah 2 výborně funguje jako akčňák, avšak stejně tak se prezentuje i jako více než obstojná krimi gangsterka s příběhem (který v jedničce prakticky absentoval). Takže míst s "kecáním“ tu sice není málo, ale mají svoje odůvodnění, nehledě na to, že jsou to jen krátké pauzy mezi akčními jatky. A co se týče toho hlavního, tedy akce…popravdě řečeno, tahle našlapanou žánrovku jsem opravdu nečekal (a asi ani zatím neviděl...a kdoví, zda v budoucnu ještě budu mít tu čest). Nevím, kolik scén by řadový divák (ne fanatický fanoušek) v klasickém akčním filmu označil za nezapomenutelné, nebo prostě jenom opravdu vydařené (či "kulervoucí", zapátrám-li hlouběji ve slovníku), ale tady jich je opravdu kvantum: „dostaveníčko na záchodech“, „hrátky v bahně“, „výběr výpalného“, „návštěva klubu“, „projížďka metrem“, „občerstvení v restauraci“, „závody aut“, „sourozenecké skotačení“ a „kuchyňská férovka“; tohle všechno jsou akční pasáže, které mě něčím nadchly (ano, tím jsem vyjmenoval v podstatě všechny takové úseky, které se ve filmu nacházejí, a to už o něčem svědčí). A i arzenál zbraní je více než nápaditý; krom klasických „bouchaček“ jsou divákovy nabídnuty obušky, násady od košťat, nože, mačety, láhve, sekáčky, židle, stoly, talíře, baseballové pálky („homeruny“ pobavily), krumpáče, skalpely, kladiva (a jejich brutálně/ní sexy majitelka) a mnoho dalších. A přestože je zde oproti jedničce akce podstatně víc (nahrává tomu i velkorysá stopáž), a choreografové bitek se při jejich vymýšlení nejspíš řádně sjeli (myšleno v obdivném slova smyslu), té do očí bijící je zde ve výsledku méně (vyloženě úsměv na tváři mi vyvolal asi jenom epický souboj v kuchyni, ten už byl na svém konci hodně přes čáru). Proto hodnotím slabším plným počtem (a taky čistě z toho důvodu, že jsem si film zatraceně užil a nehodlám jít níž). (26.06.2014)

Panta rhei pomrdej aneb Absolutní meganámrd dvakrát neuplácáš. Po ultimativním, naprosto dokonalém a velkolepém vybíjení komárů v jedničce dostal velšký pastevec orangutanů přidáno a všichni příznivci lidoopího fistingu napjatě čekali, co z něj vyleze tentokrát. No, je to rozhodně řidší a více hnědé. Místo další nekompromisní vybíjené začal zpychnuvší Garet ukájet své skorsesovské ambice, ňahňat se ve Volavkách a Skrytých identitách, a tím pádem už Auvajs tolik nebolí, protože jej narouboval do stokrát omleté klišovité bajky, jenž by se dala s úspěchem nazvat „ Přičmoudlý Leonardo umí karate“. Ale ruku na pytel, ač je toho pošťuchování v té dvou a půl hodině tentokrát docela poskrovnu, je opět fantastické, brutální a téměř neuvěřitelně natočené. Takže kdyby se méně žvanilo a více adidas, nezajistilo by to sice indonéského Putraoskara, avšak spokojenějšího verbala určitě. (01.07.2014)

Raid je takový malý, choreograficky dokonalý, snímek, který je nutností pro fandy bojového umění. Naproti tomu stojí Berandal, oficiální pokračování Serbuan maut, který ale vlastně funguje standalone, akorát v popředí opět zůstává ostříhaný Iko Uwais. Je to už takový standart, že jakmile má první film úspěch, tvůrce získá na pokračování více peněz a může si tudíž dovolit udělat dvojku velkolepější. Problémem ale je, že často se nedokáže udržet kvalitu. To ovšem není problém Serbuan maut 2. Gareth Evans zůstal nohama na zemi a připravil velmi výživnou podívanou s dlouhými a ještě nápaditějšími bitkami, aby to následně zakončil jednou ultimátní a dosud nevídanou. Dvojka je téměř o padesát minut delší a nutno dodat, že ku prospěchu věci. Příběh není jen uměle naroubován a v rámci možností funguje. PS: Pokud by někomu náhodou nestačila nálož v konečném sestřihu, může si pustit ještě jednu pikantní akční scénu, která se do filmu nehodila, ale samostatně rozhodně stojí za to...90% (30.06.2014)

Sorry, ale tohle fakt ne. Nabubřelá a pro mě osobně naprosto nesnesitelná srágora hrající si div ne na Kmotra, aby se ale jen po odloupnutí pár vrstev ukázalo, že se jedná o naprosto nesmyslnou a roztříštěnou blbost, ve které už se pod tlakem fanoušků nikdo netrápí ani s tím, že by mohl používat střelné zbraně místo toho, aby si nechával vymlátit půlku gangu. Nechápu, proč to má dvě a půl (!) hodiny, když se tam 1) nic pořádného neřeší, 2) neobjeví jediná nosná postava a 3) jen zrekapituluje vymlácení baráku, jemuž předchází halda slovního balastu, záživného asi jako čumění do zdi za střízliva. No jo, to je tak, když si tvůrce vymyslí naprosto zbytečnou půlhodinovou expozici. Nemá nad sebou nikoho, kdo by mu řekl, že polovina vedlejších linií (vousáč, ty voe!) je úplně zbytečná a stupidní. A co je nejhorší, uvěří tomu, že hezká choreografie a přehledný střih dokáží lidi donekonečna bavit. Tak to leda velký kulový, pane Evansi! Souboj v bahně jasný vrchol, naprosto přetažená a zároveň prostředí silně nevyužívající bitka v kuchyni, jež chtěla býti vrcholem, na pár facek. Slušný řemeslo my ass. Z dialogových, ryze rutinních výměn museli usínat i lidi za kamerou. A to radši neřeším, jak moc je to oproti jedničce samoúčelně brutální. (09.07.2014)