Prepadovka 2

,,JESTLI CHCEME VYČISTIT TOHLE MĚSTO, MUSÍME MÍŘIT VÝŠ. NA VŠECHNY...“ /// Než Rama zláme první hnátu, chvilku to trvá. Taková infiltrace, to chce čas. No a tak celkem trpím. V úvodní hoďce akce pomálu. Samo, když je, je to zábava, ale když není, tak to uspává. Dost lidí se tady tváří drsně a maj dost času. Bodejť ne, když to má 2 a půl hodiny! To voni totiž gangsterky mívaj – dlouhou stopáž, táhlej děj, než si všechno řeknou, než se navzájem podrazej… a tady to je navíc (nebo naštěstí!) vokořeněný akcí. V ní taky hraje dost velkou roli faktor náhody (v tý ruční práci ne, to buď umíš, nebo …). A tak celkem nechápu – já, milovník akčních píčovin a peru jen 3 hvězdy?! Když vona i dobrá akce potřebuje zajímavej děj a ne jen haldu mrtvejch. Zlatej (bezdějovej) panelák! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že i z hašišáka může jít strach (zvlášť, když má v ruce mačetu). 2.) Páč všichni tvrděj, že je to nejlepší akčňák! (Kromě mě!). 3.) Thx za titule ,,urotundy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ ne (24.06.2014)

Gareth Evans je neuvěřitelný talent. Jeho schopnost komponovat záběry ve zklidněných pasážích s pedantskou přesností mi připomínalo první Kill Bill, kde se Tarantino také mazlil s každým obrázkem. Naopak akční scény umí Evans vždy ozvláštnit nějakou vizuální nečekanou laskominkou a dechberoucí živelností, s choreografií, která v dnešní době nemá na světě konkurenci. Kluci indonéští, fakt klobouk dolů! Škoda jen, že celý film je jen čekáním na jednotlivé vynikající akční sekvence a ten děj mezitím je jen nutnou výplní, který nedokáže diváka strhnout (aspoň na mě to tak působilo). Ovšem i tak Evansovi tleskám a nedovedu si představit, s čím na nás tenhle hoch vyrukuje v budoucnu. Vždyť, ksakru, věkem nepřelezl ještě ani třicítku! Opravdu obdivuhodné, jakou řemeslnou zručností navzdory svému mládí disponuje. (19.07.2014)

Panta rhei pomrdej aneb Absolutní meganámrd dvakrát neuplácáš. Po ultimativním, naprosto dokonalém a velkolepém vybíjení komárů v jedničce dostal velšký pastevec orangutanů přidáno a všichni příznivci lidoopího fistingu napjatě čekali, co z něj vyleze tentokrát. No, je to rozhodně řidší a více hnědé. Místo další nekompromisní vybíjené začal zpychnuvší Garet ukájet své skorsesovské ambice, ňahňat se ve Volavkách a Skrytých identitách, a tím pádem už Auvajs tolik nebolí, protože jej narouboval do stokrát omleté klišovité bajky, jenž by se dala s úspěchem nazvat „ Přičmoudlý Leonardo umí karate“. Ale ruku na pytel, ač je toho pošťuchování v té dvou a půl hodině tentokrát docela poskrovnu, je opět fantastické, brutální a téměř neuvěřitelně natočené. Takže kdyby se méně žvanilo a více adidas, nezajistilo by to sice indonéského Putraoskara, avšak spokojenějšího verbala určitě. (01.07.2014)

Jednička byla dílem výborného choreografa, dvojka výtečného režiséra. Jednička je takový test reel pro tenhle těžkotonážní matroš. Jasně, má jednodušší strukturu a tím i zdánlivě větší tah na branku, jenže tam, kde Evans v prvním Zátahu prošlápl podlahu plynovým pedálem po pár minutách (a po dalších pár minutách lehce monotónně hučel), předvádí ve dvojce precizní tůrování mašiny, která se na závěr dostane do otáček, u kterých říkám zcela zodpovědně: nic lepšího, vymazlenějšího, kontaktnějšího a brutálnějšího jsem v akčním filmu neviděl. Kinetické svinstvo, na které má jen třetí Bourne. Evans se navíc ukazuje být i dobrým vypravěčem, když už ne scenáristou - výborně pracuje s hereckým materiálem (návrat muže-makaka!!!), lahůdkově tahá atmosféru mrtvolných neonových setů i v klidných pasážích a z hlavní postavy se mu daří vymačkat víc než loktovací kombajn. Prostě navzdory celkem vražedné stopáži a velmi průhledné zápletce drží za ohryzek a nepustí. Ten film má pod neskutečně vymazleným estetickým povrchem velmi jednoduché, ale brutálně účinné emoce. Zaháčkoval mě natolik, že kuchyňskou scénu jsem s Ramou (spolu a chutně) prožíval fyzicky - pro mě je to taková Vesmírná odysea bojových scén. The Raid 2 není jenom levelová hříčka, ale monstrózní a uhrančivý svět, něco podobného, o co se s mnohem menším úspěchem pokoušel Refn v Jen bůh odpouští. Tohle je pro mě zásadní žánrová událost, před kterou se konkurence jen třese digitální a drátovou hanbou. [95%] (30.07.2014)

Snaží se to být epičtější, vizuálně vycizelovanější a technicky opulentnější s lepšími akčními scénami než jednička. Akce skutečně o trochu lepší je, ale pořád mám pocit, že klasický herní "arcade mode" byl pro daný subžánr atraktivnější. Divák krásně baštil ideální tempo a každý schůdek vzhůru znamenal lepší a lepší záporáky až do finále. Plus navíc nepotřeboval řešit ty či ony postavy a jejich motivace. Tady je všeho přehršel, ačkoliv podstata je stále stejná a tak je ve stále stejně triviálním příběhu jen větší chaos a zmatek, který kazí nepopsatelně dokonalé akční scény. Má to trochu nočních neonů Michaela Manna, trochu podhledů a spojení obrazu/zvuku Michaela Baye a místy vizuální poetiku Ridleyho Scotta, potažmo Tarantina (specielně pak tiché scény se sněhem, kladiva apod.) - za tohle všechno palec nahoru, ale pustil bych si to znovu jen kvůli té akci. (23.06.2014)