Metro

Civilní katastroficky film je co se týče psychologie postav daleko verohodnejsi nez jeho americti bratricci. Bez zbytecnych hrdinu zato s porci naproste demence a bez znalosti fyziky. Obezni mamanek s kufrikem utikajic pred rozparadenou soupravou, ktera si to na naseho tloustika valy rychlosti 10km/h a on pred ni utika rychlosti 8km/h, pripomina spise zavod sneka a housenky. On se vsak zmuze jen na pokleknuti a smireni se s osudem imbecila s velikosti IQ primerenym hodnote stojanku na kartacek. O to usmevnejsi je tato scenka, kdyz si vsimneme ze hned vedle nej je vyklenek s dvermi, kam by se mohl schovat on i jeho kufrik plny dobrot. Velmi zabavne je take ridici stradisko dispecinku, kde ovladaci pult pripomina spise ovladaci panel velocipedu Jary Cimrmana. Hlavni kontrolni panel systemu metra je zde totiz vyobrazen jako masina, ktera by se vesla do telocvicny se spoustou elektronek a doutnavek a na strane druhe maji digitalni merici system pro system cerpadel na odcerpavani vody. Prijem v nemocnici pripomina spise umasteny sklep panelaku cikanskeho ghetta. Inu na vychode vedi jak se prodat! (11.12.2014)

Celkom slušný kúsok od ruských súdruhov, nebyť toho docela prefláknutého a naivného scenára. Avšak pekne sa snaží nám vykresliť psychologické rozpoloženie hlavných postáv, pričom ale tak trochu zanedbáva charakter tých vedľajších. Vizualizácia tiež nebola najhoršia. O niečo lepšie ako priemer (60%). (22.06.2013)

Po nudné spider-manovské kopírce ČERNÝ BLESK se Rusáci vycajchnovali s touhle svou velmi slušnou variací na DENNÍ SVĚTLO a to za prachy (13 mega), za které by Emmerich ani nevstal z postele. Slye ani Viggo Mortensena se sice nedočkáme, ale efektními záběry prošpikované ždímačky emocí ano. Od úvodní představovačky vesměs sympatických postav, přes působivou havárii, až po strastiplné putování zaplaveným tunelem a legendární uzavřenou stanicí, to i přes klišovitost a slabší digitální triky úspěšně napíná i dojímá, přičemž Rusko je tu vylíčeno jako země, kde skoro nic nefunguje a ze státních zaměstnanců se oplatí obracet jen na ty na nejnižších postech (mladý pomocný mašinfíra, starý údržbář-alkoholik). Jen by tomu slušela trochu kratší stopáž. (13.07.2013)

Bezmoc, jedna z mých nejhorších nočních můr, věci, co nemám pod kontrolou (a tudíž jsou z gruntu špatně), voda v metru, metro pod vodou nebo spíš plné vody. Začnu od toho, co se mi nelíbilo, těch náhod bylo trochu moc a to jak v propletencích vztahů (že by se milenec a manžel setkali v jedné soupravě v jednom vagónu, stát se může, ale vsadit bych si na to nechtěla), tak ve výskytu únikové cesty ausgerechnet, když to je třeba jak sůl. Další věc je, jak těm jedincům, z definitivně zbylé skupinky přeživších, kteří se ocitnou pod vodou, narostou žábry, vždycky když je potřeba. Jinak si neumím vysvětlit, že se Galja a Denis neutopili a to ne, že by mi byli nesympatičtí. Ale když si vezmu podobné pátrací cesty pod vodou třeba v Dobrodružství Poseidonu, tak tam se ten člověk po příslušné době bez vzduchu zcela fyziologicky, věren své suchozemské podstatě, utopí. Ne tak ruský hrdina. Jenže zas jako patřičně infantilní divák jsem ráda, když jsou hrdinové, povšechně mi sympatičtí, zachováni při životě. To bych tedy zároveň v logickém kotrmelci započetla ke kladům. Další je ta líbezná holčička, srandovní psík včetně toho, že nechtěli hrát na city diváků a psíček zůstal živ a zdráv, dobrá hudba a pak smířlivě vyznívající konec stran milostného trojúhelníku. V poměrně krátké době jsem viděla dva filmy týkající se moskevské podzemky, přičemž Moskevské metro je lepší. Tak už vím, jak metro stavěli, prošla jsem se pod Moskvou, jsem už jen zvědavá, jaké to je, když se chodí po Moskvě. (09.09.2013)

Vždycky jsem si myslel, že jen Amíci jsou ve filmech schopní ve vypjatých momentech kecat o neskutečných blbostech a mít rádoby vtipné průpovídky. Teď už vím i Rusové jsou k tomu náchylní. V tomhle filmu určitě. Film drží nad vodou vagóny ruského metra z Mytiščinského strojírenského závodu nejen atraktivní prostředí ale i slušný vizuál. Kiláky tunelů pod Maskvou jejichž historie často sahá až do třicátých či padesátých let jsou ideálním místem pro katastrofický film. Voda z řeky Moskva vlivem stavební nadměrné zátěže zaplaví jeden z tunelů ráno ve špičce provozu. Jelikož by diváka nebavilo koukat na topící se no-name pasažéry bez příbehu, je do děje vložena milostně-dramtická vsuvka v podobě rozpadajícícho se manželského páru, dcery a milence. Náhoda tomu chce, že se všici ocitnou právě v soupravě, která jede do zatopeného tunelu. Samozřejmě je nutno film okořenit nějakým coutdownem a tak se vedení města rozhodne do určitého času tunely hermeticky uzavřít a zapečetit (zakonzervovat) tekutým dusíkem. Kdo se do té doby nedostane zpět (včetně rescue teamů) tak bude v tunelech zakonzervován. A tak sledujemé boj přeživších o život v nehostinném podzemním labyrintu plném krys, bahna a lagun pod vysokým napětím.... Za závěr filmu by se nemusela stydět ani Rosamunde Pilcher, bylo to takové no zkrátka ruské. V souhrnu se na to dalo koukat, zejména části týkající se tunelů, uvězněných souprav a boj cestujících o život byly vizuálně velmi dobře zpracované. Výborná byla i hudba i když ústřední motiv mi přišel vykradený z 28 weeks after... Až zase příště pojedu áčkem pod Vltavou jistě si na tenhle filmeček vzpomenu :-))) ! Tři stlačení respirátoru jsou tak akorát. * * * (21.05.2013)