V dome

Pan učitel, který chce pomoci v literárních začátcích svému žáku, dostane se do zajímavých situací. Čte jeho každodenní slohovky, podrobuje je kritice a snaží se styl vylepšit a žáka vést. Příběh však není fikcí, ale popisováním návštěv rodiny žákova kamaráda. Postupně příběh na papíře ožívá natolik, že se stává takřka vědeckým experimentem a pan učitel se stává vlastně spoluautorem scénáře dnů budoucích. To pokušení je natolik silné, že zapomíná na etiku i své učitelské povinnosti. "U nich doma" je typ filmu, který balancuje na tenkém ledě a podle zdejších hodnocení nepříliš úspěšně. Já se bavil velmi dobře. Dle mého to má spád a hlavně psychologicky je to dokonale propracované. Na závěr jsem měl trochu obavy, jak rejža z té překombinovanosti vybruslí, zvládl to však moc dobře. Nejvíc miluju na francouzském filmu, že se nebojí nahlas říct: "Jsem možná úchyl, ale hlavně že mě to baví!" 85% (11.01.2014)

„Tichý, bezproblémový. Vždycky sedí v zadní řadě. Tak jako ty. Je to nejlepší místo. Vidíš všechny a tebe nikdo.“ V podobném typu filmů většinou nacházím zalíbení. A s milým překvapením můžu konstatovat, že U nich doma není výjimkou, právě naopak. Film hned na začátku nenápadně diváka vmanipuluje do role učitele. Jeho hladovost, při které se jen marně snaží zakrývat, jak ho studentovo vyprávění nesmírně přitahuje a vzrušuje, se stává i divákovou. Ten si pak stejně jako hlavní hrdina přeje další pokračování dobrodružství mladého stalkera a vetřelce v domě, ba přímo po něm baží (s tím rozdílem, že publikum nemá tu možnost zasahovat do tvůrčího procesu talentovaného spratka). Ale přestože si tvůrci filmu s divákem nádherně hrají a manipulují, pořád mu dávají velkorysou možnost si to zároveň uvědomit a škodolibě se bavit na účet hlavního hrdiny spolu s nimi. A ačkoliv mě konec snímku v první chvíli mírně zklamal, s odstupem času se mi zamlouvá stále víc. Trošku nadhodnotím a přiklepnu filmu slabších 5*. (08.04.2018)

Povedené francouzské drama o učiteli francouzského jazyka, kterému se do jeho průměrného světa dostane kluk z evidentně rozvráceného rodinného prostředí, který umí zatraceně poutavě psát. A to i přesto, že mu je teprve 14 let. Jenže děj se pak začne rozvíjet jinak, než by běžný divák tušil a tak se na scéně začne dít řada zajímavých scén, se kterými divák třeba nebude vždy úplně souhlasit, ale i přesto ho udrží v zájmu až do samotného konce. V rámci klasického lidského příběhu a setkání dvou různých lidí tu pak vstupuje filmové finále, které je naopak nesmírně zajímavé, až snové. A osobně mě nad filmem donutilo v nadcházejících večerních chvil přemýšlet. A tak to mám rád. (25.01.2024)

"Víš, jak se pozná dobrý konec? Čtenář si na konci řekne: 'Tohle jsem nečekal, ale nedokážu si představit, že by to skončilo jinak,' " poznamená v průběhu filmu hlavní postava. Tak tedy: Tohle jsem nečekala, ale dovedu si představit lepší konec. Počáteční nápad totiž není špatný: Učitel literatury ve své třídě zpozoruje žáka s nadáním pro smysluplné skládání slov za sebe a snaží se ho v této zálibě podpořit. Student mu na oplátku každý týden přináší novou kapitolu příběhu, jehož hlavními aktéry jsou studentův spolužák a jeho rodiče. Mladý spisovatel prochází jejich domem, odkrývá jejich soukromé životy a do nich vkládá své představy. Co je však pouze výmyslem šestnáctiletého hocha a co je skutečností? Nezašlo jeho špehování cizích lidí až moc daleko? A hlavně jakou postavu se skrz svůj příběh snaží vykreslit a ostatním odhalit? Sebe samého? Svého zamlklého spolužáka? Jeho prací posedlého otce? Jeho matku, která ho přitahuje? Nebo snad čtenáře celého příběhu? Otázky, otázky, otázky. Jednou vyřčeny, pak však bohužel zapomenuty a už nikdy nezmíněny, natož zodpovězeny. A tak podobně jako příběh talentovaného žáka připomíná i Dans la maison dílo nezkušeného spisovatele, který tak úplně neví, co chce svým příběhem vlastně říct. [Glasgow Film Festival] (23.02.2013)

Voyeurismus, narcisismus, provokace. 1) Na rozdíl od mnoha kolegů - komentátorů mi nevadí lehce rozmazaná hranice mezi skutečností a fikcí. Přijde mi, že je to vlastně jedno. Zaujalo mě něco jiného - motivace hlavních postav._____ 2) Spoiler. Učitel Germain, vyhořelý spisovatel, odhalí nový talent a rozhodne se ho pěstovat._____ Nebo působí jeho latentní homosexuální sklony?_____ Taky si možná hledá náhradu za syna, kterého nemá._____ Konec snímku navíc naznačuje, že jde také o silný pocit osamění, který v Claudově přítomnosti jakoby mizel a rozplýval se. No budiž._____ 3) Spoiler. Claudova motivace je čitelná méně. Očividně nechtěl zjistit, co na jeho práci řekne zkušený učitel, možná byl zpočátku jen trochu zvědavý._____ Opět se primárně nabízí homosexualita._____ Krátký záběr s Claudovým otcem dává tušit cosi nerealizované v jejich vztahu. Syn hledá otce?_____ Mladík je především silný manipulátor, "skvěle" ovládá svého kamaráda, postupně celou jeho rodinu i svého učitele. Ale zase mi chybí ta aristotelovská prapříčina jeho chování. Patologický manipulátor? Manipulace pro pocit síly, vítězství, dominance? Těžko říci._____ 4) Spoiler. Film lze vnímat i jinak. Student Claude není příčinou, ale jen spouštěčem událostí, které dokonale rozvrátí (dosti mizerný, třeba podotknout) učitelův život. Oba protagonisté si to v závěrečné scéně uvědomí a smířlivě hledí do budoucnosti._____ 5) 45letý scenárista a režisér, otevřený homosexuál François Ozon je nepochybně filmařská osobnost, i když jeho dílo nebude vyhovovat každému. No jak by mohlo? Příliš intelektuálské, příliš nejednoznačné, příliš gay._____ 6) 23letý kapku vyhublý, ale i tak přitažlivý Ernst Umhauer (talentovaný student Claude) byl pro mne nejzajímavější postavou a určitě se podívám na jeho další snímky. (14.06.2019)