Na hrane zajtrajška

Po Lososech a Looperovi jsem definitivně zamilován do Emily Blunt. To vám je taková ženská do nepohody... trochu jako Vasquezová:) No, ale o tom Edge Of Tomorrow není, takže tím na toto téma končím. A začnu jinak - rozhodně běžte do kina, dokud to jde, protože tohle je přesně ten film, který si velké plátno a dobrý zvuk rozhodně zaslouží. Japonská předloha se nějakým záhadným způsobem transformovala do filmu, u kterého je to sice naprosto vedlejší, ale ve kterém jsou snad nejlepší scény mecha boje, jaké byly kdy v hraném snímku k vidění. Ačkoliv jsou to jenom exoskeletony jako v Elysiu, takže to není úplně mecha, ale to nemění nic na tom, že ty power slidy byly dokonalé;) Škoda, že v poslední třetině to začne trochu drhnout, protože první dvě jsou napěchované výbornou akcí, výbornými konverzacemi, HUMOREM, a docela to i dává smysl. Pak se z toho stane Matrix Revolutions a na úplném konci to popře samo sebe, ehm... I tak to ale bez problémů vydá na spokojených 80%. Taky proto, že jsem si tuhle invazi do Normandie užíval shodou okolností šestého června;) (20.06.2014)

Takže co se mi líbilo? Že tam byla cítit určitá japonská střídmost ve vyprávění a zobrazení postav. Akce/drama bylo nenásilně ředěné humorem, případně malilinko romantikou, ale nic, kvůli čemu byste museli protáčet oči v sloup. Nezaznamenala jsem jedinou americkou vlajku, neslyšela ani americkou hymnu a dokonce tam nikdo nepronášel stupidní patriotistické nechutně klišiodní proslovy o tom, jak je důležité se vzchopit a jít a bojovat a že to těm emzákům ukážeme a blablabla. Prostě to tam nebylo a já zajásala. Navíc postavy byly zobrazeni jako lidé, s vlastními problémy, s vlastní historií, takže to nebyly jen ploché postavičky se zbraní v ruce a nějakou hláškou. Ale co se mi líbilo nejvíc, byla souhra Cruise s Bluntovou, prostě radost pohledět. Je sice fakt, že to ke konci ztrácelo na tempu a přišlo mi, jako by film mlel z posledního (ale možná jsem mlela z posledního já, protože jsem se vařila v promítacím sálu), ale skončilo to fajn a já nakonec odcházela velmi spokojená. Tohle je přesně blockbuster podle mých představ – nenáročný film, a zároveň má poutavý příběh, kvalitní herecké obsazení, slušné OST a akce, která nebyla natočená roztřesenou kamerou, takže divák i něco viděl a mohl si to užít. Pěkné a nezbývá než říct – jen tak dál. (05.06.2014)

Imho výtečný koncept na komiks (hehe) nebo videohru, ale ne na film, který z mého pohledu má stát hlavně na postavách a tady jsou všechny plonkové. Liman každopádně hezky organizuje akci, která si bere to nejlepší z Ryana a Matrixu, a chytře organizuje strukturu filmu, který vždy ve správný čas uhne, aby nemohl začít nudit "zdrojkódáckým" restartováním a umí být i černohumorně vtipný. Jenže právě rozdíl v práci s postavami vidím mezi Jonesovou a Limanovou sci-fi kruciální problém. Jones totiž dokázal přijít v osobní lince s opravdu drásavými překvapeními a díky Farmize (?) i emocionálně fungovat. Cruise si ale musí vystačit sám a kvůli smyčce nemůže vyniknout nic jiného než lineární přeměna v geroje a ražba v ústrety vesmírným chobotničkám. Byť se film v náznacích snaží propašovat do děje limonádovou romantiku, která prostě NEMŮŽE v daném pojetí NIKDY adekvátně fungovat. Resp. může, ale u jiného média a ideálně s Dualshockem v ruce. Ale to jsme zase na začátku. (04.06.2014)

Nehodlám tu tahat z prdele slohovku nad něčím co vlastně nemělo chybu, na to už nemám trpělivost ani dostatek pseudo-intelektu. Jo, nedám 5*, protože tam chybělo WOW, bylo to zato ale jedno dlouhý "jooooo", který od začátku vědělo jak na mě a moji pozornost. Akce, spád, nevyzpytatelnost, sranda, star power. A přijde mi, že délka stopáže mohla být hodinu a půl stejně dobře jako třeba 3, whatever, ve smyčce jsem ztratil pojem o čase... Tak, teď chci zase jít a bojovat za tuhle zk*rvenou planetu. (03.06.2014)

Edge of Tomorrow mi pomohl uvědomit si, jak byl Matrix vizuálně a esteticky převratný a průkopnický film, protože cca po 10 letech je stále obrovskou inspirací a technicky se pokročilo jen v detailech s poznámkou, že mi akce v Matrixu přišla ještě lépe a přehledněji natočená, ačkoliv byla nepoměrně víc "uber fuckin cool" na efekt a mnohem okázalejší. Edge of Tomorrow je spíše "Saving Private Ryan" styl, kdy se snaží tvůrci hrát na autenticitu a syrovost v rámci scifi mezí. Co za poslední doby naopak nemá obdoby je skvělý scénář i timing jednotlivých scén - něco tak originálního tu nebylo velmi dlouhou dobu. To jak se tvůrci popasovali s opakujícími se sekvencemi, aniž by diváka nudili a celek působil repetitivním dojmem (ačkoliv by logicky takový být měl) je rovněž chválihodné. Cruise je čím starší tím lepší a chemie mezi ním a Blunt je vynikající. Film který nebude v učebnicích dějepisu jako výše zmiňovaná trilogie, na to je příliš málo epochální a není vzat dostatečně zeširoka a komplexně. Ale akční scifi roku by mohl zmáknout bez problémů. (30.05.2014)