Na hrane zajtrajška

Milé děti, posaďte se do křesilek a podívejte se, co vznikne, když Večerníček volně do luftu pohází stránky scénářů k Hvězdné pěchotě, Na Hromnice o den více, Enderově hře, Počátku, Lásky čase, Zakletém v čase a Legendy shrabe je na hromadu, vytáhne nahodile asi tak 200 z nich a natočí film. Faktem je, že přes nedovysvětlení a záseky v existujícím vysvětlení časových skoků je to zábavná jízda plná létajících lidí (a jejich kusů), hnusných zápalných zřejmě pavouků a Toma v další nemožné misi. A pak vyčůrat, pomodlit a spát. Dobrou noc! (25.06.2023)

*Drobné spoilery* To nejlepší z vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana, ty nejděsivější mrštné stroje z Matrixu (sentinely), to nejvíc stresující ze Zdrojového kódu (neustálé opakování a vylepšování již prožitých událostí), bezchybné triky, přehledná akce bez rozklepané kamery a chaotického střihu, netrapný, sympaticky drsný humor na odlehčení a nabitá poslední půlhodina ve stylu „všechno, nebo nic“ vám nedovolí v klidu rozkousnout ani první popcorn. Paradoxně jsou však nejzábavnější první dvě třetiny, kdy se den stále resetuje a vlastně o nic nejde, než předvídatelné finále, které tlačí na emoce./// Nekonečný teror pro lehce namyšleného chlápka z reklamní agentury z plátna tryská, byť na temnou stránku mohl Liman zatlačit ještě víc. Kdyby se tvůrci víc věnovali frustraci hlavní postavy a ve finále by se zcela vyhnuli romantickému klišé (na líbání není čas, ani když jste v Paříži!), mohl to být akční sci-fi film roku, protože taková dynamika a údernost v kombinaci s dobrými herci, scénářem a nepodlézavou hudbou se často nevidí. Skvělým příkladem ráznosti a švihu filmu je např. scéna, kdy Emily stojí nad plazícím se Tomem, který má asi zlomenou nohu. Než však stačí svůj stav upřesnit, „Full metal bitch“ mu nekompromisně vpálí kulku do mozku. A jedeme znovu, ku*va! 85–90 %, pokud nemáte averzi ke Cruisovi. [Kino 2x, 2D, titulky] (28.05.2014)

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

Nebudu zastírat, že jsem si při sledování Na hraně zítřka střídavě vzpomínal na Cameronovy Vetřelce a Hvězdnou pěchotu. V žádném případě to ale není výtka, Cruiseovo cestování časem se naopak bezesporu zařadí mezi nejpoctivější akční nářezy posledních let. Sice by sneslo trochu vyladěnější expozici a menší přitlačení na pilu v samotném závěru. I tak tu ale máme nesmírně velkolepý sci-fi biják, jenž uhání dopředu jako splašený a konstantně ohromuje epickou akcí, která ždíme PG-13 na maximum. Na hraně zítřka je vlastně malý splněný sen. Zatraceně cool řežby s emzáky tu jsou prokládány skvěle načasovaným humorem, zároveň ale funguje i náležitě emocionální vztah dvou protagonistů. Připravte se tedy na nervydrásající popcornovou jízdu, která má špičky žánru vyloženě v dohledu. (8/10) (29.05.2014)

No... Já bych ty čtyři hvězdy hrozně chtěl dát, bavil jsem se totiž víc než u Godzilly, X-Menů nebo Kapitána Ameriky, ale nemůžu, fakt ne! Je to až moc velká kopírka, prostá momentů a motivů, na které bych si vzpomněl hodinu po projekci. To vracení se v čase u mě fungovalo hlavně na začátku, kdy Cruise srandovně motal zelený mozky na základně, pak už jsem ale ten osudnej den moc restartovat nechtěl. 70% (28.05.2014)