Na hrane zajtrajška

No... Já bych ty čtyři hvězdy hrozně chtěl dát, bavil jsem se totiž víc než u Godzilly, X-Menů nebo Kapitána Ameriky, ale nemůžu, fakt ne! Je to až moc velká kopírka, prostá momentů a motivů, na které bych si vzpomněl hodinu po projekci. To vracení se v čase u mě fungovalo hlavně na začátku, kdy Cruise srandovně motal zelený mozky na základně, pak už jsem ale ten osudnej den moc restartovat nechtěl. 70% (28.05.2014)

Edge of Tomorrow mi pomohl uvědomit si, jak byl Matrix vizuálně a esteticky převratný a průkopnický film, protože cca po 10 letech je stále obrovskou inspirací a technicky se pokročilo jen v detailech s poznámkou, že mi akce v Matrixu přišla ještě lépe a přehledněji natočená, ačkoliv byla nepoměrně víc "uber fuckin cool" na efekt a mnohem okázalejší. Edge of Tomorrow je spíše "Saving Private Ryan" styl, kdy se snaží tvůrci hrát na autenticitu a syrovost v rámci scifi mezí. Co za poslední doby naopak nemá obdoby je skvělý scénář i timing jednotlivých scén - něco tak originálního tu nebylo velmi dlouhou dobu. To jak se tvůrci popasovali s opakujícími se sekvencemi, aniž by diváka nudili a celek působil repetitivním dojmem (ačkoliv by logicky takový být měl) je rovněž chválihodné. Cruise je čím starší tím lepší a chemie mezi ním a Blunt je vynikající. Film který nebude v učebnicích dějepisu jako výše zmiňovaná trilogie, na to je příliš málo epochální a není vzat dostatečně zeširoka a komplexně. Ale akční scifi roku by mohl zmáknout bez problémů. (30.05.2014)

Přesně takhle si představuju letní popcornový sci-fi film. Tempo uhání po představovacím úvodu nekompromisně vpřed, divák nemá vlastně ani kde vydechnout, střídmě dávkovaný humor funguje na jedničku a větší akční nářez už letos asi jen tak neuvidíme. Celý příběh je navíc hodně šikovně vystaven a i když by se tady jistě daly najít díry v logice, tak je v tomto špičkově zrežírovaném blockbusteru prostě hledat nechci. Tom Cruise už pak dlouho nebyl v takové formě, Bill Paxton na svém malém prostoru neskutečně hláškuje a Emily Blunt je až nečekaně drsná. Škoda malinko zmršeného závěru, který k dosavadnímu ději a stylu příliš nesedí. I přesto se ale dá této sci-fi jízdě jen máloco vytknout. Index zábavnosti je totiž po celou stopáž na naprostém maximu. (29.05.2014)

Dark Souls? Vetřelci? Na Hromnice o den více? Hvězdná pěchota? Zdrojový kód? The Twilight Zone? Zachraňte vojína Ryana? Všechno vyjmenované (a ostatně zdaleka nejen to) v tom je jasně k rozpoznání. V zásadě je v tom tedy skoro vše, jen důstojný a pořádný závěr absentuje. Ovšem standardnímu blockbusterově povinnému finále "nic proti ničemu" naštěstí předchází dostatečně hravý i svébytný koktejl výše zmíněných prvků a nikoli pouhý koncentrát jinde bezpočtukrát viděného. (05.06.2014)

NA HRANĚ ZÍTŘKA má velmi pozitivní ohlasy z domova i ze zahraniční, v nichž se dokola opakuje to stejné: údajně je patrný vliv videoherní estetiky a jedná se o inteligentní sci-fi. Pochvalná hodnocení ale nemají vyargumentovanou dvojici uvedených tvrzení. Jako kdyby stačil jediný styčný bod s videohrami v podobě "nesmrtelnosti", získávání skillů a utkání se s final bossem, což je ale princip příznačný i pro žánrově spřízněné počiny, které jsou staršího data, než se staly videohry populárními a byly z nich přebírány konkrétní postupy. Jako kdyby pro inteligenci postačilo, že protagonista nemá hlavu jenom na nošení helmy, kterou si v bojišti stejně sundává. (Hodnotící adjektiva stejně málokdy něco znamenala, takže "inteligentní" může být cokoliv, pokud je mu to přisouzeno - a vypovídá to hlavně o těch, kdo taková označení volí.)_____ Potíž s novým akčním sci-fi thrillerem s Tomem Cruisem je v tom, že není ozvláštňující, pokud jste už viděli nějaký snímek (anebo četli knihu, případně hráli hru atd.) s časovou smyčkou, kde by se události fikčního světa přepisovaly, aniž by vedly k vytvoření alternativní reality. Paradoxní je, že maximální vypravěčska efektivita, kdy je každý motiv dříve či později využit, může svou rezignací na jakoukoliv narativní komplexnost či satirický významový přesah působit mezi současnou ambiciózní blockbusterovou produkcí ozvláštňujícím "způsobem"._____ Nároky (alespoň některých diváků) se ovšem spolu s čím dál tím větší sofistikovaností vysokorozpočtových hollywoodských snímků posunuly, a tak NA HRANĚ ZÍTŘKA představuje zklamání. Má dobře odhadnutelný vývojový vzorec, a tak nemůže překvapovat jako GO od stejného režiséra (Douga Limana), kde se dohromady splétalo několik osudů postav. Má vyprávění omezené na ústřední postavu a pohrává si s mírou vědění a spolehlivostí některých poskytnutých informací, což je příznačné pro scenáristickou tvorbu Christophera McQuarriea. Žel je vyprávění vysoce komunikativní, a tak jsou zvraty snadno prokouknutelné (když se řekne, že záporák ví a dle toho taktizuje, nepřekvapí, že tomu tak je). Navíc to způsobuje nedostatek napětí, jelikož dopředu víme, co kde hrozí, nebo nebezpečí přijde nečekaně, a tak neni ani čas někomu fandit a uvažovat, jak by rozehraná situace mohla asi dopadnout._____ O zábavnou letní jízdu se jedná, protože akce je nápaditě inscenovaná a osobní linie odvislá od utvoření vztahu sympaticky potlačovaná, ale akční sci-fi thrillery i blockbustery jsou někde jinde než NA HRANĚ ZÍTŘKA. Tomuhle stylu odzvonilo, protože mu - jak výstižně poznamenal jeden zahraniční kolega - chybí hrana. (11.06.2014)