Stendhalův syndrom

Zatraceně podivný spletenec. Argento se pustil do mysteriozního střídání reality, fikce a něčeho mezi, aby nás po dvouhodinové stopáži dovedl k pachateli (no jo, Koly to věděl už v půlce, ale ten člověk je holt třída). První polovina dává najevo další vývoj příliš mdle a obsahuje dost hluchých míst, která v mých očích film trochu srazila, ale musím uznat, že druhou hodinku už jsem se docela slušně bavil a závěr vskutku potěšil. Barevné kopozice nejsou tentokrát tolik výrazné, ale je nám nabídnut alespoň pěkný pohled na díla některých italských velikánů jako je Botticelli, či můj oblíbenec Caravaggio, ale to jen tak na okraj. Z klasického Argenta tu máme vcelku slušnou dávku krve, ale trochu mrzuté je, že většinu obětí vidíme až po činu a nemůžeme si "užívat" jejich smrtelná muka. Dalším, spíše nemilým novátorským počinem je využití počítačové animace (prášky, průsřely,...), které vyzněly trochu směšně, spíše jak z "Kriminálek v (doplň oblíbenou - Las Vegas, Miami, atd.)" nebo z Doktora House. Hudební doprovod Mistra Morriconeho vyzněl trochu do prázdna, bez výrazného tématu a bez notné dávky invence (řekl bych trochu spotřební soundtrack). Původně jsem zamýšlel čtyři hvězdy, ale když jsem tak v tom komentu zpětně zhodnotil a promyslel, nemohu jít nad tři. (05.02.2010)

Argento začal koketovat se CGI efekty a nedopadlo to vůbec špatně. Pustil se do toho velmi citlivě a použil je opravdu jen tam, kde se hodily. To jen tak na okraj, on totiž tento fakt není vůbec podstatný, hovoříme-li o tomto filmu. Podstatné je, že Argento nezapomněl nic ze svého umu ani po šestadvaceti letech od svého debutu. Je to prostě pan režisér a stále má svůj charakteristický rukopis. I tento kousek disponuje úžasnou prací s kamerou, skvělou hudbou, specifickou atmosférou, propracovaným scénářem, napínavým dějem a samozřejmě také i slušnou porcí goru, i když oproti jeho jiným filmům ho zde zase tolik není. Vnadná kráska Asia Argento je v hlavní roli zcela dominantní a předvádí své sólové galapředstavení. Argento ani nemusí hledat jiné krásné a kvalitní herečky do svých filmů, když tu nejpovolanější má doma přímo pod nosem. Navíc ji vůbec nešetří a nechová se k ní zrovna jako hodný a milující otec. Psychicky ji totálně rozloží, ponoří ji do bizarních halucinací (v jedné z nich se třeba líbá s dosti podivnou rybou), nechá ji ostříhat si své dlouhé kadeře anebo se kompletně od hlavy až k patě pomalovat temperovými barvami. A kdyby to náhodou nestačilo, tak ji nechá ještě dvakrát znásilnit jedním blonďatým slizounem (skvělý Thomas Kretschmann) a ještě ty scény pořádně natáhne a zintenzivní – přece nebude své dceři zkracovat její utrpení. Ale tak už to holt chodí, když jste dcerou filmového génia, který se v umění neštítí ničeho a je naprosto oddán svému řemeslu – a navíc je tak trochu magor. Už jsem si myslel, že s přehledem napařím plný počet hvězdiček, ale filmu trochu ubližuje utahanější druhá polovina a možná malinko předvídatelné rozuzlení. Ale jinak naprostá spokojenost. Dario Argento rules! (20.05.2018)

Dnes mám narodeniny. Tak som si povedal, že si dám nejaký fakt dobrý filmový darček. Siahol som teda po jednom zo snímkou od môjho obľúbeného režiséra Dario Argenta. Pustil som si film "La Sindrome di Stendhal". Maestro Argento ho natočil v roku 1996. Do hlavnej úlohy obsadil svoju krásnu dcéru Asiu Argento. Hudbu ku tomuto giallo titulu zložil ďalší môj obľúbenec skladateľ Ennio Morricone. "Stendhalov syndróm" som si pozrel v pôvodnom znení (po taliansky) s českými titulkami. Bol to úchvatný filmový zážitok. **** (22.02.2016)

Silná podívaná. Argento se zde zaměřil především na psychologii. Rozpolcenost a vůbec celkový osud hrdinky ve mně vyvolával celkem negativní pocity. Může za to skvělá Asia , která zde předvádí intenzivní výkon a hudba mistra Morriconeho. Nečekaná kadence pocitů. Chvílemi jsem měl pocit, že znásilnily mě. (27.07.2010)

Pod taktovkou legendárního hororového "mága" Daria Argenta zde ztvárňuje jeho půvabná dcerka policistku trpící dost "nepříjemným" duševním onemocněním a Thomas Kretschmann zase psychopatického sériového vraha a ještě ke všemu mluví italsky:) On pronásleduje ji, ona zase jeho, a ji pronásledují umělecká díla, která v ní vyvolávají velmi živé halucinace. A ke všemu se také připojuje, s genialitou a grácií sobě vlastní, Ennio Morricone, a za doprovodu svého jedinečného hudebního umu navozuje ty patřičné dojmy a emoce. (03.06.2013)