13. revír

,,Tak tady máte toho psa. Kočku vám dát nemůžu." Původní knižní detektivku Eduarda Fikera Zinková cesta natočil Martin Frič v polovině 40 .let s velkou inspirací v americkém žánru film-noir s typicky temným obrazem. Noční ulice, temné místnosti a všudy přítomné stíny nejen stylově obohacují vizuál, ale současně i zvyšují napětí v příběhu plném zvratů. Film nechává diváka v neustálém očekávání, co bude dál, od prvních minut až do samého konce. Vedle klasika Jaroslava Marvana zde dostala v hlavní ženské roli velkou příležitost mladá Dana Medřická, která zde dokázala, že z něj brzy bude velká herecká hvězda. Nicméně přes veškerou dokonalost filmu mi přišla Fikerova knižní předloha (kterou jsem četl před zhlednutím filmu) o něco lepší - zřejmě je to výsledkem zkracování mnoha knižních pasáží do adekvátní stopáže, ale přijde mi, že ve filmu na většinu zásadních zjištění kolem celé sítě zločinů, záměn a tajemství přijdou Čadek a spol. nějak moc urychleně, což v knize jim vždycky trvá déle. Proto jedna * dolů, i když uznávám, že knihu si nejspíš přečtu jednou, zatímco film ještě skouknu určitě víckrát. Jinak atmosféra jedinečná a skvěle vykřeslené postavičky kasařského podsvětí první republiky. // Jen tak mimochodem: pobavilo mě, že měl Marvan již tady jako inspektor Čadek ve své policejní kanceláři akvárium, stejně jako jeho rada Vacátko v Hříšních lidech ;-)) (18.08.2017)

Sympatická česká varianta amerických brakových krimi, kde jsou obvyklé motivy jako zločinec skrývající se v tajné skrýši či záměny mrtvol doplněné o postavu Fróny, která jako by svojí marnou snahou o únik před minulostí a určitou morální ambivalentností vypadla z nějakého noir filmu (odtuď nejspíš pramení tvrzení o českém noiru nacházející se zde často v komentářích). Malý problém pro mě bylo přijetí Marvana jako nepříliš důvtipného, ovšem veskrze lidského detektiva, které mě až příliš připomínalo jeho pozdější pojetí rady Vacátka a taky překombinovaná zápletka, kdy se sice určité řešení dá dopředu odhadnout, ovšem pouze intuicí, nikoli logikou, což u detektivního filmu představuje nepříjemnou chybu. Slušné 3*. (14.07.2010)

Rada Vacátko si podává ruku s nelítostným americkým noirem - asi tenhle pocit u mě vyvolala tato velmi zajímavá detektivka natočená těsně po válce. Frič zde zúročil svojí řemeslnou obratnost a vytvořil dílo, jež má atmosféru a styl, odehrává se v zajímavém prostředí a kromě řady figurek přináší i dvě životné postavy, mezi nimiž to pozoruhodně jiskří - Marvan zde dovádí k dokonalosti své typické role pánů radů a policistů a více než o 20 let předznamenává svojí legendární roli v seriálu Hříšní lidé města pražského a Dana Medřická živelně ztvárňuje nejednoznačnou postavu s tajemstvím, jež je jakousi umírněnou postavou zámořských femmes fatales a nese i jejich osud, její výkon má sice své mouchy, ale přesto působí v porovnání s dobovým standartem svěže a slibně - sice bylo nefér zbavit se Baarové v její prospěch, ale ruku na srdce, Baarová by dle mého mínění seděla typově méně a její herecká odstíněnost by ani po nasbíraných zkušenostech v porovnání s tvárnější Medřickou pravděpodobně neobstála. (21.09.2012)

Příběh inspirován žánrem film noir čtyřicátých let minulého století. Snímek je přinejmenším výborným důkazem režisérova talentu a všestranosti. Herec Jaroslav Marvan coby neohrožený a zároneň neoblíbený kriminalista u svého nadřízeného, jde nesmlouvavě ve stylu amerických detektivek, po pachateli. Snímek má opravdu blízko k žánru kde černá a bílá barva ztvárnění dává prostor k rozehrání nespočet odstínů šedé. Právě vizuálnost a dobře zkomponovaná hudba je zde to, co vás drží ve zvědavosti, jak příběh skončí. Marvanův výkon ve filmu je spíše mírně nadprůměrný než ohromující. Osobně si myslím, že hlavní příčinou je strohý a přímočarý scénář, který svymi mantinely nedovoloval herci rozehrát přirozenější projev. Nicméně snímek v našich luzích a hájích nemá moc konkurentů a pro svou žánrovost ho mám rád. Ani v jednom směru nevykazuje žádné silné nebo nadprůměrné okamžiky, ale tento celkový nedostatek vyrovnává svou stylovostí. (30.06.2008)

Vždycky mě fascinuje, když umírající dopoví nějakou myšlenku a v příští vteřině zesne. Ale tak už to ve filmech i na divadle bývá. Jinak ale 13. revír je jednou z nejlepších detektivek, které náš film vytvořil. Eduard Fiker byl výborný fabulátor a zde vytvořil tak spletitý příběh, založený na neustálých záměnách jednajících osob a s tak nečekaným rozuzlením, že mu nemohu dát jiné hodnocení než pět hvězdiček. Zasloužil se o to však i režisér Martin Frič, který zde pro naši kinematografii objevil žánr filmu-Noir, ale také skvělá plejáda herců v čele s mladou Danou Medřickou jako Frony... A divák si až po konci filmu musí srovnat v hlavě,jak to tedy bylo doopravdy. (18.05.2016)