Réžia:
Kjell SundvallKamera:
Jallo FaberHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Rolf Lassgård, Peter Stormare, Annika Nordin, Kim Tjernström, Lo Kauppi, Jesper Barkselius, Eero Milonoff, Johan Paulsen, Juho Milonoff, Elina Knihtilä (viac)Obsahy(2)
Pokračování švédského kasovního trháku „Jägarna" z roku 1996 pod taktovkou téhož proslulého režiséra.
Je to už patnáct let, co Erik musel odejít z norrlandského policejního oddělení. Od té doby se stal nejlepším vyšetřovatelem státního oddělení vražd. Když mu šéf nařídí, aby ve svém domovském městečku vyřešil brutální vraždu, vrací se jen nerad, protože myšlenka na návrat v něm vyvolává nepříjemné vzpomínky. Jak se brzy ukáže, co na první pohled vypadalo jako jednoduchá vražda, je něco mnohem komplikovanějšího.
(Filmbox)
Videá (2)
Recenzie (21)
Fakt mám radost, že po dlouhé době jsem zase viděl film ve kterém jsem tipnul hlavního viníka této šarády dřív než to bylo řečeno ve filmu a nenechal jsem opít rohlíkem, kterým se mně tvůrci snažili obalamutit během tohoto napínavého vyprávění. První díl jsem neviděl, takže nemůžu hodnotit podobnosti, které se nám zjevují retrospektivně a které jsem v průběhu zcela pochopil, jelikož byli celkem důstojně vysvětleny. Jde o to, že se v jednom švédském lese najde prázdné auto ve kterém jsou stopy krve a majitel auta nikde. Místní lovci, kteří jsou právě na lovu ihned přestanou lovit naháněnou zvěř a začnou hledat pohřešovanou z tohoto auta, protože se všichni znají v tomto zapadlém koutku světa, tak ihned vědí, kdo ta pohřešovaná je. Ze Stockholmu je povolán specialista z oddělením vražd, kterého jsme mohli vidět v prvním díle a který zde jako malý vyrůstal, takže zná místní komunitu. Velitel Policie je jeho vzdálený příbuzný, jelikož si vzal vdovu po jeho bratrovi. Furt mu někdo hází klacky pod nohy, aby nemohl vyřešit tento zapeklitý případ a po nalezení mrtvoly se ho někdo snaží zmást uměle vykonstruovanými důkazy, které nesedí s původními stopami, které vyčmuchal jako starej vlčák s expertizou na vraždy. A proto také náhle zjistí, že je něco shnilého v tomto městě švédském. Dál nebudu spoilerovat, ale musím podotknout, že po dobu celého filmu jsem se kochal krásnou přírodou místní krajiny včetně čarokrásných západů slunce, taktéž vykreslení charakterů hlavních postav bylo obstojné a jejich ztvárnění přítomnými herci bylo taktéž solidní. Jediné, co mi možná trochu vadilo byla zbytečně natahovaná stopáž, ale to se vykompenzovalo díky navrácení mého sherlockovského instinktu, který jsem už dlouho postrádal. Dávám zasloužených 70%. ()
Má to silný momenty, ale... ...ale taky slabý momenty, který tomu výrazně ubližují. Jde zejména o nepochopitelný Torstenův soucit s Ericem. Proč by se ho Torsten (padouch), nezbavil stejně, jako se zbavil té své nepohodlné milenky? Proč by ho nechával na živu, když ho měl příležitost odpravit v naprosté samotě a zaručeně beze svědků..? A podobných proč mám víc. ()
Prapodivné pokračování. Řemeslně je to sice výborně natočené, děj jako takový není úplně špatný, ale jednak vychází ze stejného podhoubí jako první díl (inspektor se vrací do otčiny, objeví se temné tajemství v rodině), ale bohužel to postrádá, hmm, jak to nazvat.. Asi existencionální pnutí bytí (hehe, to nikdo stejně není co znamená, muhaha). Kdyby tu nebyla tak velká podoba s prvním dílem, tak by to byl asi film lepší, než takhle a navíc závěr předvádí expresivní cucání z prstu. ()
Za druhé jsem to shlédl s hrůzostrašnym dabingem ( ano, za ten tvůrci nemůžou, my bad) a za prvé, kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to pořád moc dlouhé. Slovy klasika: první půlka je nová a tenká a ta druha tlustá a stará. V první polovině čekáme na hlavního hrdinu, ten nepřichází a ta druhá půlka je cela o něm... Taková lehce nadprůměrná krimi. ()
Dvojka velmi důstojně navázala na jedničku a i když nešlo o "desítky" mrtvol, rodinné psychologické drama, které nakonec příběhu dominovalo, bylo zcela bez chyby. V závěru emoce a napětí, až se dýchat nedalo, do toho opět překrásné záběry na přírodu v kontrastu se zvěrstvy, kterých se dopouští psychopat Torsten. Pro mě nejsmutnější a nejstrašnější scéna byla ovšem ta, jak Erik odpráskne překrásného, poklidně se pasoucího losa nebo soba, nevím, co to bylo, který se díval krásnýma očima. Tím moje averze k lovcům ještě stoupla, je to nechutný a jen mě to utvrdilo v tom, že mrtvá těla zabitých zvířat nejím správně. ()
Reklama